Po vložení krystalu do stejnosměrného elektrického pole přeskočí vazebný elektron nejbližšího atomu na místo díry, tím vznikne další díra na místě, kde se původně nacházel tento elektron, tento děj se stále opakuje, takže v celkovém pohledu se jeví jako pohyb díry směrem k zápornému pólu – díry tedy způsobují děrovou vodivost.Takový polovodič se nazývá polovodič P. Atom trojmocného prvku (indium) přijímá do své chybějící vazby elektron z vlastního polovodiče. Proto tato příměs dostala název akceptor (z latinského accepto = přijímat). V pásovém schématu odpovídá akceptorům energetická hladina v zakázaném pásu v blízkosti valenčního pásu. K přemístění elektronu z nejvyšší hladiny valenčního pásu je zapotřebí jen malá enrgie. Tímto přemístěním vznikne díra na hladině, na níž se původně nacházel valenční elektron.
Náboje v polovodičích tedy přenášejí pouze pohyblivé nosiče náboje – elektrony a díry. Nevlastní polovodič obsahuje vždy oba typy nosičů náboje. Ty nosiče, jejichž koncentrace v polovodiči převažuje, se nazývají většinové neboli majoritní (z latinského maior = větší). Ty, které jsou v polovodiči v menšině, se označují názvem menšinové neboli minoritní (z latinského minor = menší). Výslednou vodivost polovodičů určují majoritní nosiče. V polovodiči N jsou tedy majoritní nosiče elektrony a minoritní díry, v polovodiči P je tomu naopak.
Elektrické vlastnosti polovodičů jsou dány především nosiči elektrického náboje. Nosiče elektrického náboje charakterizuje jejich pohyblivost, efektivní hmotnost, difúzní konstanta, koncentrace a doba života. .