Po chvíli se vyšplhal do výšky asi 15 metrů a mírně se pohupoval ze strany na stranu. Jelikož vítr nebyl tak intenzivní, zmenšil jsem úhel náběhu tak, aby drak vlastně „plul“na proudnicích slabého větru a mohl lépe létat. Kvůli tomuto slabému větru jsem ocas u draka nepoužil.

Závěr:
I když jsem neměl možnost zkonstruovat větší množství druhů draků (kvůli nedostatku času), myslím si, že je malajský drak ideální pro létání v našich podmínkách. Je totiž absolutně přizpůsobitelný, dobře ovladatelný a hlavně nenáročný na sestavení. Stačí prostě dvě lišty, lepidlo, potahový papír, niť a za jedno odpoledne může být drak postaven.

V projektu jsem se nechtěl zabývat složitými popisy aerodynamických jevů, a zbytečně rozebírat popis aerodynamického tunelu. Spíše jsem se zaměřil na praktické využití a dobré pochopení těchto jevů. K tomu jsem volil též množství nákresů a obrázků, které vše dobře dokreslují.