poměrným (relativním) otvorem, což je poměr průměru vstupního otvoru objektivu k jeho ohniskové vzdálenosti. Pro množství světla dopadlého na film není totiž rozhodující samotný průměr vstupního otvoru objektivu, nýbrž jeho poměr k ohniskové vzdálenosti. Tento poměr se uvádí vždy v takové formě, že se průměr vstupního otvoru bere rovný 1. Je-li tedy světelnost udána poměrem 1 : 2, je ohnisková vzdálenost dvakrát větší než průměr vstupního otvoru, tzn. vstupní otvor má průměr rovný polovině ohniskové vzdálenosti.

obrazový úhel – Údaj obrazového úhlu se obvykle vztahuje k úhlopříčce snímkového formátu. Je to totiž zorný úhel, pod nímž bychom mihli z místa objektivu vidět dva body, které se zobrazují přesně v protilehlých rozích obrazového rámečku. Širokoúhlé objektivy mají velký obrazový úhel, zaberou tedy více, než by z téhož stanoviště zabral standardní objektiv, avšak vše se zobrazí menší. Objektivy s dlouhou ohniskovou vzdáleností mají naopak obrazový úhel malý.

zaostřování – Je-li objektiv nastaven na nekonečno, rovná se jeho vzdálenost od roviny filmu (tzv. výtah) právě ohniskové vzdálenosti. Pro blíže položené předměty musí být vzdálenost od roviny filmu (od výtahu) větší, než ohnisková vzdálenost a nazývá se obrazová vzdálenost. Aby se získal ostrý obraz snímaného předmětu, je nutné nastavit obrazovou vzdálenost tak, aby odpovídala vzdálenosti předmětu, tzn. zaostřit na vzdálenost předmětu.

Fotografie
U fotografického přístroje je nejdůležitější součástí objektiv. Jeho prostřednictvím se určitý výřez z pozorovaného okolí zobrazí na citlivou vrstvu (film). Fotoaparát má tři ovládací orgány, které se nastavují podle podmínek při snímání. Je to závěrka – sloužící k nastavení expoziční doby, clona – součást, která reaguje na množství vstupujícího světla a současně ovlivňuje hloubku té části prostoru, v níž se všechny předměty zobrazí ostře, a zaostřovací zařízení, které slouží k zaostření na objekt, který je pro daný obraz nejdůležitější.

Ve většině fotoaparátů se obraz zaznamenává světlem. Je tedy zapotřebí látky, která se působením světla mění. Tyto látky jsou halogenidy stříbra (zvláště bromid stříbrný). Tyto sloučeniny lze ve formě velice malých krystalků rozptýlit v roztoku želatiny. Vzniká tak suspenze, která dalším zpracováním získá vlastnosti důležité pro použití ve fotografii. Konečný produkt se nalije na průhlednou fólii a z ní se pak rozřezáním připraví fotografický film.

Ve fotoaparátu se fotografická vrstva osvitne čili exponuje. Působením světla dojde v krystalcích bromidu stříbrného k určitým změnám, které jsou zatím navenek neviditelné.