Impaktní domněnka:V roce 1975 se zrodila doposud nejsmělejší teorie o vzniku našeho vesmírného souseda. Přišli s ní Dr. William K. Hartmann a Dr. Donald R. Davis, kteří na základě simulací vývoje systému Země - Měsíc došli k závěru, že naše planeta se v období svého formování pravděpodobně srazila s jinou, menší planetesimálou. Tak se zrodila teorie Velkého impaktu. Od té doby vědci získávají stále více důkazů, které tomuto poněkud drastickému zrození našeho souseda nasvědčují, navíc teorie podobných gigantických srážek by mohla vést k rozluštění i jiných hádanek ve sluneční soustavě např. pomalou rotaci Venuše, sklon rotační osy Urana apod. Dle dnešních modelů a počítačových simulací se srážka proto-Země s impaktorem odehrála asi před čtyřmi miliardami pět set sedmdesáti miliony lety. Naše planeta měla asi polovinu budoucí hmotnosti, byla zahalená mléčnou atmosférou bohatou na sloučeniny křemíku, a po jejím povrchu se rozprostíraly rozsáhlé oceány žhavé lávy. Impaktní domněnce nahrává rovněž to, že Země má velké železné jádro, ale Měsíc ne. Podle počítačových simulací se totiž železné jádro impaktoru během srážky roztavilo a připojilo se k železnému jádru Země. Na tvorbu Měsíce už tedy mnoho železa nezbylo. Těleso, s kterým se proto-Země střetla bylo přibližně dvakrát větší než Mars (průměr 6 787 km). Srážka byla impozantní: odhaduje se dokonce, že tento střet mohl být registrován na vzdálenost až 200 světelných let! Projektil s rychlostí přes čtyřicet tisíc kilometrů za hodinu se k Zemi přiřítil z boku a pořádně se o ní otřel. Z pevného gravitačního objetí se však už nedostal; oblétl Zemi o sto osmdesát stupňů, přesně na druhé straně se s ní setkal podruhé a definitivně se zabořil do její kůry. Pohybová energie sebevražedného tělesa se proměnila v gigantickou explozi - atmosféra zmizela, povrch planety se ohřál na teplotu deset tisíc stupňů Celsia. Tato nepředstavitelná kolize vytvořila na oběžné dráze proto-Země disk z roztavených a plynových zbytků vyhozeného materiálu. Ten se zformoval do zvláštně rotujícího oblaku, ze kterého se během relativně krátké doby (desítky tisíc let) vytvořil náš Měsíc. Zatmění Měsíce:
Základním předpokladem pro jeho vznik je, aby se Slunce, Země i Měsíc nacházely na jedné spojnici. Tehdy se Měsíc vnoří do kuželovitého stínu Země a my pozemšťané pozorujeme, jak se náš soused ztrácí z oblohy. Na prvý pohled by mělo k zatměním Měsíce docházet při každém úplňku, ale ve skutečnosti je situace trochu složitější.