Pulsary

Co to vlastně pulsar je
Pulsar je rychle rotující neutronová hvězda, která vysílá pravidelné záblesky (pulsy) v různých druzích elektromagnetického záření (od gama až po rádiové). Doba mezi dvěma záblesky (perioda) může být několik málo milisekund až několik sekund.
Pulsary jsou závěrečným stádiem v životě hvězd. Nazývají se podle toho, že jejich záření se jeví pozorovateli tak, jakoby se periodicky vypínalo a zapínalo, tedy jako pulsy. Je to způsobeno tím, že směrují své vyzařování do úzkého kužele a vlivem vlastní rotace vypadají jako majáky.
Jedná se tedy o extrémně husté objekty. Tak husté, že hmota v nich může existovat pouze jako neutrony a podle toho jsou nazývány neutronové hvězdy. Jejich rotační osa má jiný směr než jejich magnetická osa.

Vznik
Vznik pulsaru je vysvětlován jako pozůstatek supernovy, kdy obří hvězda končí svůj termonukleární život gravitačním kolapsem vyhořelého jádra. Výsledkem je neutronová hvězda o průměru pouze kolem 20 - 30 km, ale s hmotností přibližně stejnou jako Slunce. Obalové vrstvy hvězdy se dopadem na neutronovou hvězdu zahřejí na teplotu 200 mld. K, explodují a vytvoří zbytek supernovy. Existují však zbytky supernov, v jejichž středu nebyl pulsar pozorován. Tam je patrně černá díra po hvězdném veleobru.
Při gravitačním kolapsu řítící se plazma s sebou strhne magnetické siločáry hvězdy. Protože se průměr kolapsem zmenší až milionkrát, zhustí se jeho siločáry bilionkrát (neboť tolikrát se zmenší jeho povrch). To je důsledek zamrzlosti siločar. Proto na pulsaru vznikne velmi silné magnetické pole, až bilion gaussů.
Od své mateřské hvězdy pulsar přebere nejen velkou část její vnitřní hmoty a magnetické pole, ale i její rotaci (úhlový moment). Tzn. že se prudce roztočí. A právě tato rotační energie pulsaru je zdrojem jeho záření. je to obrovská zásobárna energie. Vyzařováním však pulsar svou rotační energii ztrácí, zpomaluje se a perioda pulsů se pozvolna prodlužuje. Obyčejný osamocený pulsar chladne a mění se v chladnoucí infračervenou a pak černou kouli, nesmírně hustou a pomalu zastavující své otáčení.
Podle O. Benvenuta a G. Lugonese může při vzniku neutronové hvězdy docházet k fázovým přechodům nukleární látky, kdy se nukleony štěpí na kvarky a vznikne tzv. kvarková hvězda. Nitro neutronové hvězdy je fakticky jediné místo ve vesmíru, kde k štěpení na volné kvarky může vůbec dojít.
Jiný je ale osud pulsaru ve dvojhvězdě, jejíž druhá složka je normální plazmová hvězda.