ZÁKLADNÍ ÚDAJE
Oficiální název: Albánská republika
Hlavní město: Tirana
Rozloha: 28 748,0 km2
Počet obyvatel: 3 415 000
Hustota zalidnění: 119 lidí na km2
Státní zřízení: pluralitní republika s jednokomorovým parlamentem
Měna: ALBANIA(Republic of Albania) = lek
Státní vlajka a mapa:
Úřední jazyk: albánština
Průměrný věk muže: 65
Průměrný věk ženy: 72
Relativní podíl městského obyvatelstva: 36
Hrubý domácí produkt: 2 200 miliónů $
Hrubý domácí produkt na osobu: 650$
Počet km silnic na 1000 m2 půdy: 244
Procento populace, které je gramotné: 72%
Nejvyšší hora: Korabi (2.751 m)
Nejdelší řeka: Drina (282 km)
Největší jezero: Skadarské (v zemi 148 km2)
Největší město: Tirana (275.000 obyvatel)
Náboženská příslušnost: muslimové 21 %

INFORMACE
Albánie
Albánie je převážně hornatou zemí. Pobřežní nížiny přecházejí velmi prudce v páteřní horské pásmo severozápadně - jihovýchodního směru. Albánské hory patří do dvou horských systémů - jejich severní část Dinárkým Alpám (které přesahují z jugoslávské republiky Černá Hora), jižní část je řazena k pohoří Pindus, pokračující dále na území Řecka. Nejvyšší horou Albánie je Korab (2764 m).

Nejdelší albánskou řekou je Drin, pramenící v Srbsku. Dalšími významnými řekami jsou Seman a Škumbin. Řeky mají převážně horský charakter, protékají hlubokými údolími a stržemi. Díky morfologii je velmi vhodné jejich využití pro výrobu elektrické energie. Klimatické podmínky závisí zejména na nadmořské výšce. Pobřežní nížiny mají téměř středomořské klima se suchými horkými léty, zimy jsou deštivé, mírné. Pro horské oblasti je obecně typické vysoké množství srážek (v zimě sněhových), často doprovázených bouřkami.


Kultura
Díky svému geografickému umístění byla albánská kultura vystavena vlivům kultur sousedních, zejména řecké, římské, byzantské, turecké. Přesto všechno je zcela svébytná a homogenní. Velký vliv na rozvoj literatury a jazyka měly původně pouze ústní heroické bajky a legendy vznikající jako důsledek otomanské nadvlády. První písemné památky se datují do druhé poloviny 16. století. V 19. století pak proběhlo ilegální kulturní obrození spojené s rozvojem spisovných forem jazyka a literatury.

Albánština má dva základní dialekty - ghegský, kterým se mluví na severu (dnes pokládán za oficiální spisovnou verzi albánštiny) a toskský, kterým se mluví na jihu (byl pokládán za oficiální spisovnou verzi do konce 2. světové války).