Úplná nezávislost Rumunska byla uznána na tzv. Berlínském kongresu roku 1878.

Po vypuknutí I. světové války Rumunsko okamžitě vyhlásilo neutralitu. V roce 1916 se však přidalo na stranu spojenců proti Rakousko-Uhersku a Německu. Důvodem vstupu do války byly především územní zisky, čehož bylo v rámci poválečných vyrovnání dosaženo. Rumunsko získalo Transylvánii, část Banátu, oblast Krištiny a Maramureše a Bukovinu od Rakousko-Uherska a Besarábii od Ruska. Jeho rozloha se tak téměř zdvojnásobila. Ekonomická krize ve 30. letech 20. století pomohla v Rumunsku nástupu fašismu. Rumunsko se stalo válečným spojencem Německa a v roce 1941 vyhlásila válku SSSR. Rumunská armáda dobyla zpět Besarábii a pronikla až na Ukrajinu, utrpěla však velmi těžké ztráty v roce 1943 v bitvě u Stalingradu. V roce 1944 vstoupili Sověti na Rumunské území, země se vzdala a vyhlásila válku Německu. Výsledkem silného vlivu SSSR byl vznik komunistické strany a její převzetí politické moci těsně po válce. Na konci roku 1947 byla zrušena monarchie, král byl přinucen k abdikaci a vznikla Rumunská lidová republika s ústavou sepsanou s pomocí sovětského Ruska, na věčné časy a nikdy jinak.

Po Stalinově smrti (1953) se Rumunští komunisté rozhodli vytvořit svůj vlastní socialismus. Došlo k určitému odklonu od sovětské ekonomické i zahraniční politiky. V Rumunsku se začal rozvíjet těžký průmysl a následoval relativně rychlý ekonomický rozvoj země. V roce 1967 se k moci dostává Nicolae Ceausescu, který ještě prohloubil nacionalistickou politiku Rumunska - byla přijata nová ústava, země byla přejmenována na Rumunskou socialistickou republiku a nastal radikálnější odklon od SSSR. Navenek byl Ceausescu velmi šikovným diplomatem, který byl díky svým odmítavým postojům k SSSR a jeho zahraniční politice schopen získat ekonomickou podporu ze západu, jeho domácí politika však byla katastrofální. Byla potlačována základní lidská práva, nepohodlní lidé byli zavíráni, mučeni a popravováni, vnitřní ekonomická situace přivedla Rumunsko na pokraj hladomoru. Ke konci roku 1989 začaly na západu země silné protivládní demonstrace, které velmi rychle přerostly v celonárodní protesty a k demonstrantům se přidala i armáda a policie. Ceausescu se pokusil i uprchnout ze země, byl však dopaden a 24.12.1989 i se svou manželkou Elenou popraven.

Od roku 1989 pomalu dochází v zemi k ekonomickým i politickým změnám. Situace je však neustále nestabilní, ekonomika je velmi slabá, nezaměstnanost i inflace vysoká.