Snahy o samostatnost vyvrcholily v letech 1821 - 1832 řeckou válkou za nezávislost, která byla silně podporována romantickými nadšenci z celé Evropy (mimo jiné např. lord Byron, P. B. Shelly, J. W. Goethe). Boj však byl nejednotný a válka skončila pouze díky intervenci evropských mocností Ruska, Francie a Velké Británie. Po ukončení války byla těmito mocnostmi vytvořena v zemi monarchie a na trůn usedl Otto Bavorský. Roku 1864 byla přijata nová ústava, která zemi definovala jako konstituční monarchii se silnými omezeními královských pravomocí.

V období I. světové války bylo řecko na straně spojenců. Řecká vojska okupovala Thrácii. Po ukončení války (v r. 1923) poslal ministerský předseda Venizelos armádu do oblasti Smyrny (pod správou Turecka), aby "osvobodila" tamnější řeckou menšinu. Celá akce dopadla pro Řeky katastrofálně, vojsko bylo poraženo a výsledkem byl obrovský exodus obyvatelska řeckého původu z tureckého území, což velmi zhoršilo již tak špatnou sociální a ekonomickou situaci země. Roku 1936 se stal ministerským předsedou generál Metaxas, který nastolil tvrdou fašistickou diktaturu. Přesto však odmítal mít cokoliv do činění s italskými nebo německými fašisty a země stála (politicky) na straně spojenců. Roku 1941 bylo řecké územi obsazeno německými vojsky. Již tradičně se zformovalo silné hnutí odporu proti německé okupaci. Odboj byl rozdělen na dvě navzájem nepřátelská křídla - royalisty podporující předválečný vládnoucí režim a komunisty. Tento stav vedl ke krvavé občanské válce, která začala okamžitě po vyhnání německých vojsk a skončila teprve v roce 1949.