Ve východní Evropě kolem řeky Dněpr měly svá původní sídla kmeny východních Slovanů. Jejich území na jihu a jihovýchodě sousedila se stepními oblastmi, osídlenými kočovnými Avary. Východní Slované postupně pronikali do oblasti jižní a jihozápadní Ukrajiny, na východ k řece Donu a na západ k řece Visle. Jejich územím vedly obchodní cesty od Baltského k Černému moři do byzantské říše. Bezpečnost obchodníků zde zajišťovali vojenské družiny Normanů, které Slované nazývali Varjagy. Při těchto obchodních cestách vznikala opevněná hradiště, která chránila tržiště. Nejvýznamnějšími hradišti byly na severu Novgorod a na jihu Kyjev. Postupně se v těchto hradištích, jež se vyvinula v města, zmocnili vlády náčelníci Varjagů. Varjagové postupně splynuli s původním slovanským obyvatelstvem, s Rusi. V Novgorodě založil své knížectví Varjag Rurik. Kolem 80. let 9. století jeho nástupce kníže Oleg připojil Kyjev a vytvořil nový stát - Kyjevskou Rus. Vládci Kyjevské Rusi vedli neustále války s nepřátelskými kočovníky z jižních stepí. Na ochranu připojovali kyjevští vládci ke svému knížectví území dalších slovanských kmenů. Na odpor se však postavili Drevljané, kteří odmítli podrobit se a roku 945 dokonce zabili Olegova nástupce velkoknížete Igora, ale nakonec byli i oni porobeni. Za vlády knížete Svjatoslava (60.-70. letech 10. století) došlo k dalšímu rozšíření území Kyjevské Rusi až k Volze a na severní Kavkaz.
Největšího rozkvětu dosáhla Kyjevská Rus na přelomu 10. a 11. století za vlády knížete Vladimíra. S jeho jménem jsou spojeny též počátky křesťanství. K christianizaci pozval Vladimír koncem 80. let 10. století kněze z byzantské říše. Ti užívali jako bohoslužebný jazyk staroslověnštinu a jako písmo cyrilici, které se staly základem ruského národního písemnictví. K jeho nejstarším památkám patří: byliny, Pověsť vremenných let (poč.12.stol.), žalozpěv knížete Igora Svjatoslaviče (poraženého v r.1185 Polovci), Slovo o pluku Igorově. V 11. století vznikl i první ruský zákoník - Ruská pravda. Podle byzantských vzorů také byly stavěny chrámy (např. chrám sv. Sofie v Kyjevě).
Rozvoj Kyjevské Rusi pokračoval i za Vladimírových nástupců Jaroslava Moudrého a Vladimíra Monomacha. Po Monomachově smrti roku 1125 začali narůstat v rurikovské dynastii rozpory, které vedly k oslabení jednoty Kyjevské Rusi. Ta se pak od r. 1169 stala volným sdružením několika knížectví pod formální vládou knížete ve Vladimiru.