Tato situace je však neudržitelná a telefonní společnosti již oznámily nadcházející zvýšení tarifů, stejně tak i elektrárenské, vodárenské a plynárenské podniky (většinou jde o zahraniční entity, které si vypůjčily na rozsáhlé investice do privatizovaných podniků). Tato vláda se však snaží vyhnout renegociaci tarifů a zatím nechce přistoupit ani na jejich nouzové zvýšení tak, aby byla zachována alespoň operativní rovnováha a nenarůstaly dluhy. 2.4 Permanentní vyjednávání argentinské vlády o dalších půjčkách se stalo alfou i omegou vnitřní a zahraniční politiky. Zástupný plán, který by počítal s
možností, že další prostředky nebudou a Argentina bude muset počítat pouze s vlastními zdroji, vláda neměla. Nebyla však ochotna přistoupit na některé požadavky MMF a SB, jež tyto instituce považují pro uvolnění dalších prostředků za zásadní. Po celý rok tedy Argentina balancovala nad propastí defaultu a koncem roku 2002 rozhodla o tom, že bude splácet pouze úroky, nikoliv jistinu. Začátkem roku 2003 se jí podařilo vyjednat s MMF překlenovací půjčku a další vyjednávání o restrukturalizaci splátek zahraničního dluhu a úroků z něj již přenechat budoucí vládě. Mezinárodní měnový fond vyčítá Argentině především chybějící racionální ekonomický plán, který by byl postaven na hospodárném vynakládání státních prostředků. Trvá na tom, že stát musí vyřešit zcela autonomní hospodaření provincií, které nejsou nuceny k úspornému zacházení s prostředky státu: pokud se jich nedostává z centrálního rozpočtu, provincie si tisknou vlastní provinční dluhopisy, které ve většině provincií fungují jako kvasiměna. Tím je podkopáváno argentinské peso, které je dosud jedinou platnou oficiální měnou. Centrální stát tedy není schopen zavést a kontrolovat jednotnou měnovou a fiskální politiku v zemi. Dohoda s MMF znamená odložení splátek zahraničního dluhu až do srpna 2003. Právě s obhospodařováním zahraničního dluhu (171% HDP) si Argentina neví rady a odmítá výzvu MMF, aby platila svými rezervami. Makroekonomické ukazatele roku 2002 se ke konci roku sice téměř nezměnily, vláda se však může přece jen pochlubit: v roce 2002 se ekonomika propadla “pouze” o -10,2 % HDP (nikoliv o 15 %, jak se předpokládalo). Hlavní pozitivní ekonomickou veličinou konce roku 2002 je očekávání. Některá odvětví (především v zemědělství) se již vzdalují ode dna, jiná odvětví se propadají i nadále (automobilová výroba o -38%). 2.5 Nezaměstnanost dle posledních údajů dosahuje 19%, což by znamenalo podstatný pokles. Tento údaj však neobráží skutečný nárůst pracovních příležitostí. Je pouze obrazem zkreslující použité metodiky. Mezi nezaměstnané nejsou započítávány 2 miliony nepracujících osob, které pobírají státní podporu ve výši 150,- arg.