Úvod
Téma globalizace jsem si vybrala, protože v dnešní době je stále více aktuální. Je to otázka velmi diskutovaná, každý si ji vysvětluje jinak a taky ji jinak chápe. Podle Billa Clintona je „ globalizáce je fakt, ne otázka politické volby “. S jeho výrokem je možné souhlasit. Globalizáci můžeme skutečně považovat za určitý fakt, který se bezprostředně týká každého z nás. Je to proces, který byl už započatý a proto bychom ho měli přijmout jako skutečnost. Měli bychom ho přijmout se všemi novinkami i problémy, které sebou přináší. Neměli bychom se však na tento proces dívat jako na proces neřešitelný; lidé by se měli o něj začít zajímat a ne pouze přihlížet.

1. Pojem globalizace
Globalizace jako slovo se nedefinuje lehce. Už proto, že každý na něj nahlíží trochu z jiného úhlu. Pokusím se zde o stručný souhrn definicí a výkladu původu tohoto pojmu. Dle slovníku cizích slov /Klimeš - Slovník cizích slov/: globál = obchodně a ekonomicky celkový souhrn dílčích položek, zvláště hospodářského plánu; globální (= souhrnný, celkový). Dle českého etymologického slovníku /Rejzek – Český etymologický slovník/ pochází slovo globální z latinského slova globus (=koule, chumáč). Význam slova globalizace se v různých pojetích mírně odlišuje (stejně jako se liší názory na samotný pojem). Dle jednoho názoru je globalizace „tzv. marginalizácia národnostných, hospodárskych a rasových individualít jednotlivých suverénnych štátov na úkor ich vzájomného zbližovania a spoločného smerovania. Charakteristickým pri tom je po hospodársko-ekonomickej stránke snaha o prebudenie a rast ekonomiky u hospodársky slabších krajín a ich prispôsobenie svetovému štandardu, udávanému hospodársky silnými a rozvinutými štátmi.“/www.referaty.sk/ Dle názoru jiného je to proces charakteristický sbližováním jednotlivých států a jejich snaha o co největší vzájemnou spolupráci a přátelství. Jde tedy o proces, jehož cílem je zasáhnout všechny části světa. Ve všech státech vytvořit stejné podmínky, to znamená přizpůsobit celý právní systém standardu států s rozvinutým demokratickým systémem. V konečné fázi by se měli vytvořit ve všech státech stejné podmínky pro život. Otázkou však je zda by se veškeré státy chtěly a dokázaly přizpůsobit na úroveň států západního světa.

2. Dějiny globalizace

2.1. Raný vývoj globalizace
Už antická civilizace v době svého největšího rozmachu byla do určité míry globální tržní společností, která zahrnovala skoro celý tehdy dostupný svět.

Byla politicky a mocensky propojena. Už tehdy zde existovala jakási zglobalizovaná antická kultura, „vyvážená“ z centra antické civilizace do provincií v Africe, v Gálii, na Rýnu, v Dácii či Palestině.
V 5. stol. ale nastupuje krize. Hroutí se západní část říše, objevují se válečné konflikty a velká část dosavadního civilizovaného světa se noří do barbarství a zmatků spojených s náporem stěhování národů. Je to dlouhé období rozpadu pozdně antického světa, barbarizace Evropy pod náporem stěhování národů. Města jsou opouštěna, státní mechanismus se hroutí a vládne celkové zhrubnutí, zpustnutí a návrat k primitivnímu samozásobitelskému zemědělskému hospodaření. Kulturní propad byl celkový a definitivní. Antická vzdělanost zmizela na několik staletí a do západní Evropy se navrátila až oklikou přes Araby v arabských překladech. V této době se hlavním způsobem hospodaření stává samozásobitelské zemědělství. Tržní ekonomika, která se dosud vyvíjela, zaniká. 2.2 Období středověku
V období středověku se však začínají tržní vztahy opět rozvíjet. Centry obchodu se stávají Itálie a severní Německo. Velkým podnětem jsou objevitelské cesty v období 15. – 17. století. Tehdy je založen globální koloniální systém, který zahrnuje velikou část planety. Ze začátku se koloniální mocnosti snaží zmocnit hlavně drahých kovů a produktů ze zkolonizovaných zemí. Brzy se však na kolonizovaných územích začínají zřizovat „podniky“, zejména plantáže, které jsou určené pro odbyt v Evropě. 2.3. Osmnácté století
V 18. století přichází průmyslová revoluce, která zrychluje ekonomiku a vytváří moderní infrastrukturu (průplavy, silnice, železnice, paroplavba, telegraf). V té chvíli se začíná tvořit skutečný globální trh zboží. Tehdejší dobu vystihuje asi nejlépe manifest sepsaný Marxem a Engelsem :"Velký průmysl vytvořil světový trh, připravený objevením Ameriky. Světový trh vyvolal nesmírný rozvoj obchodu, plavby a pozemních dopravních prostředků. To působilo opět na rozšíření průmyslu. Touž měrou, jakou se rozšiřoval průmysl, obchod, plavba a železnice, rozvíjela se i buržoazie, rozmnožovala své kapitály a zatlačovala do pozadí všechny třídy dochované ze středověku.
() Tím, že těží ze světového trhu, učinila buržoazie výrobu a spotřebu všech zemí kosmopolitickou. K veliké žalosti reakcionářů vzala průmysl pod nohama národní půdu. Prastará národní průmyslová odvětví byla zničena a jsou ještě denně ničena.

Jsou vytlačovány novými průmyslovými odvětvími, jejichž zavedení se stává pro všechny civilizované národy životní otázkou, takovými odvětvími, která již nezpracovávají domácí suroviny, nýbrž suroviny dovážené z nejodlehlejších končin zeměkoule, a jejichž tovární výrobky jsou spotřebovávány nejen ve vlastní zemi, nýbrž hned ve všech světadílech. Místo starých potřeb, ukojovaných výrobky vlastní země, vznikají potřeby nové, k jejichž ukojení je třeba výrobků nejvzdálenějších zemí a podnebních pásem. Místo staré místní a národní soběstačnosti a uzavřenosti nastupuje všestranný styk a všestranná vzájemná závislost národů. To platí stejnou měrou o materiální, jako o duševní produkci. Plody duševní činnosti jednotlivých národů se stávají obecným statkem. Národní jednostrannost a omezenost se stává stále nemožnější a z četných národních a místních literatur se vytváří literatura světová.
Rychlým zdokonalováním všech výrobních nástrojů a nesmírně usnadněnou dopravou strhuje buržoazie všechny národy, i nejbarbarštější, na dráhu civilizace. Levné ceny jejího zboží, toť těžké dělostřelectvo, kterým srovnává se zemí všechny Čínské zdi a donucuje ke kapitalizaci nejzarytější nenávist Barbarů k cizincům. Nutí všechny národy, aby přijaly buržoazní způsob výroby, nechtějí-li zahynout nutí je, aby u sebe doma zaváděly tzv. civilizaci, t.j. aby se staly měšťáky. Zkrátka, tvoří si svět podle vlastního obrazu a podoby. Buržoazie podrobila venkov panství měst. Vybudovala ohromná města, zvýšila značně počet městského obyvatelstva proti venkovskému a vymanila tak značnou část obyvatelstva ze zaostalosti venkovského života. Jako učinila venkov závislým na městech, učinila i barbarské a polobarbarské země závislými na zemích civilizovaných, rolnické národy na národech buržoazních, Východ na Západu." (Marx K. , Engels F., Manifest komunistické strany, březen 1848)

2.4. Globalizace dvacátého a jedenadvacátého století
Ve 20. století poprvé oficiálně zaznívá myšlenka globalizace. Stalo se tak roku 1904, kdy v Královské geografické společnosti v Londýně vystoupil anglický politický geograf H.S. Mackinder. V jeho přednášce se zmínil i o tom, že svět je globálně fungující politický celek. Období do dvacátého století nazval „kolumbovké období“ a období, které mělo nastat označil jako „ postkolumbovská éra“. Předpokládal, že v této éře bude světově uzavřený politický celek s globálním politickým systémem. Dvacátá léta znamenala veliký rozmach globalizace. Začíná se vyvážet kapitál, průmysl se přemísťuje do oblastí s nižšími výrobními náklady, lacinější pracovní silou, nižšími daněmi. Koloniální systém se sice v polovině století rozpadá, ale vztahy hospodářské a politické závislosti se jen přeměňují a v postatě trvají dál. Nastupuje revoluce v elektronice a sdělovací technice. Světové hospodářství roste.

Vzrůstají také nadnárodní společnosti; světový finanční trh umožňuje neuvěřitelné věci. Včetně možnosti zruinovat celé národní měny v případě potřeby.
Dnes existuje asi 40 000 nadnárodních společností. Jejich činnost je celosvětová. Svou činnost přesouvají vždy na území, kde jsou pro zhodnocení kapitálu lepší podmínky. Vztah k pracovní síle se dle mého názoru blíží vykořisťování - stlačování mezd, přechod na částečnou zaměstnanost. Lidé jsou nahrazováni stroji, čímž se množí nezaměstnanost. S rostoucí nezaměstnaností klesají daně. To nahrává společnostem, které chtějí platit daně co nejmenší. Tím je narušena celá konstrukce sociálního státu. Kde je myšlenka států na stejné úrovi?
Sociolog Ralf Dahrendorf naznačuje, že proces globalizace v politické rovině vede spíše k autoritativnímu než k demokratickému řízení. Příští století by mohlo klidně být stoletím autoritářských režimů. Vždyť nadnárodní společnosti nenesou žádné stopy demokracie. Jsou to plně hierarchizované systémy. 3. Současný stav
Politikové a sociologové se shodují na tom, že systém globálního kapitalismu, který je dnes, je z dlouhodobé perspektivy neudržitelný. Rozdílné názory ale mají na délku jeho přežití a na způsob krachu. Ve svých odhadech s pohybují v rozmezí 5-25 let. Soudí, že konec globálního kapitalismu nemusí nutně vést k zániku lidské civilizace, jak tvrdí obhájci globalizace. Některé organizace se dnes zabývají otázkou zda a jak stávající systém změnit. Shodují se na tom, že nastačí se o tom bavit, musí se něco podniknout, aby mohla nastat změna - reforma nebo podvrat. Je třeba globalizační systém podvracet, ne podporovat jeho další bujení. Dohnat ho k tomu, aby přiznal chybu a ta aby mohla být napravena. K tomu však musí být připravena celá společnost, aby zaujala nové místo; nový systém. Otázkou však je, zda je toho dnešní společnost ještě schopna.

Závěr
Na závěr bych chtěla říct, že otázka globalizace je velmi složitá a nelze činit všeobecné závěry. Nelze taky činit závěry zbrklé. Dnešní systém je výsledkem dlouhodobého procesu, proto je pošetilé chtít vyřešit vše ze dne na den. Bude to ještě trvat, myšlenky se budou více ucelovat a snad někdy lidstvo dospěje do stavu, kdy otevře oči, uvidí realitu a změní ji. Doufejme, že k lepšímu.

	Tento článok bol vytlačený zo stránky https://referaty.centrum.sk

Globalizácia a jej vývoj