V první polovině 19.století si Rusové postupnou likvidací kazašských hord připravili strategické předpolí pro výboj do této oblasti vybudováním řetězu pevností od Aralského jezera po jezero Issyk-Kul. Hlavním zájmem Ruska zde kromě geostrategických hledisek (nástupiště proti Persii a zejména Velké Británii) byla především možnost vývozu bucharské bavlny a odbytiště ruských výrobků. Poslední expanzí byl výboj do oblasti turkmenských a zčásti i afghánským kmenů, které skončilo dosažením nejjižnějšího bodu - pevnosti Kuška. Zde se začaly silně střetávat ruské zájmy s britskými a ruský postup vyvolala tzv. afghánskou krizi, která byla řešena smlouvou s roku 1885 a definitivně uzavřena tzv. Londýnským protokolem o hranicích z 10. září 1895. Střední Asie se tím přibližně na 100 let stala výlučně ruskou a později sovětskou záležitostí.
Rozpad Sovětského svazu otevřel tuto oblast opět okolnímu světu. Rusko se muselo vyrovnat s "konkurencí" dalších zemí, které měly zájem o vliv v tomto důležitém prostoru.

Střední Asie je v současné době oblast, o které se v našich podmínkách mluví pouze velmi okrajově. Těsně po rozpadu Sovětského svazu se předpokládalo, že vzniká další zóna nestability v blízkosti již tak neklidných regionů jako Blízký východ či Zakavkazsko.Tyto obavy se zatím plně nepotvrdily s vyjímkou dvou oblastí na žádném místě nevypukl vážnější konflikt. Je však nutno mít na paměti, že konfliktní faktory ve Střední Asii stále existují!

Střední Asie je tedy oblastí politicky neklidnou. Nejvíce to zřejmě souvisí se střetem komunistické ideologie s ideologií islámu a současnou hospodářskou krizí.
Většina zemí se chce zbavit politické a ekonomické závislosti na Rusku a snaží se obrátit své hospodářstvím směrem k islámským mocnostem. Dochází tak mimo jiné také k celkové islamizaci společností národních republik. Ta potom společně s vysokým přir.přírustkem a vysokou nezaměstnaností vytváří v oblasti napětí. Sovětská moc se zde vždy opírala o určité regiony a určité etnické skupiny, což je nyní příčinou velkých oblastních, etnických a sociálních rozdílů v životní úrovni, vybavenosti sídel a v podílu na centrální moci.

K napětí zde jistě přispívají i špatné přírodní podmínky pro zemědělství. Jediným úrodným místem je Ferganská kotlina, kde je dostatek vody a poměrně úrodná půda. Tady se setkávají hranice tří států středoasijského regionu:Kyrgystánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu. Je to také nejvíce zalidněná oblast. Jsou zde významné národnostní menšiny ( především Uzbeků v Kyrgystánu a Tádžikistánu ). Ferganská kotlina je také tradičním konzervativním místem z hlediska víry. Po rozpadu SSSR zde více než polovina práceschopných lidí přišla o zaměstnání.