Alternativní cestou, které se Turkmenistán ještě nevzdal, je výstavba plynovodu a ropovodu přes Afghánistán s cílem v Pákistánu. Ta je však komplikována složitou situací v Afghánistánu, ačkoliv bývalý Talibanský systém dal souhlas k výstavbě .Těžko říct,jakým směrem se tahle dohoda bude ubírat teď,když byla sestavena nová vláda.Afghánská vláda bude v současnosti mít asi spoustu jiných starostí,na druhou stranu by ale výstavba takového ropovodu přece jen ekonomice Afghánistánu něco přinést mohla…

Další možností je výstavba trasy přes Uzbekistán a Kazachstán do Číny, který by navazoval na nedávno podepsanou dohodu mezi Kazachstánem a Čínou o výstavbě několik tisíc kilometrů dlouhého potrubí. Ale realizace tohoto plánu je kvůli finanční náročnosti obou stran zatím ve hvězdách. Plánů je tedy mnoho, ale začátek jejich fyzické realizace se zatím prodlužuje, čímž se oddaluje i slibovaný "turkmenský zázrak".
HDP na obyv. : 1800 USD podle parity kupní síly (předpoklad 1999)
Složení HDP : zemědělství 18%, průmysl 50%, služby 32%
Nezaměstnanost : přesné číslo neexistuje, uvádí se reálný odhad okolo 25-30% (oficiálně okolo 5%)

Politická situace

Prezident Saparmurad Nijazov
Na počátku roku 2002 se v časopise Euroasijský Express objevila zpráva, že republika Turkmenistán má nejvyšší nárust HDP na světě(17,6%). Nechala tak tedy za sebou ekonomiky států jako jsou Honkong, Jižní Korea, Čína apod. V současné době je Turkmenistán považován za nejkrajnější variantu autoritativní vlády. Vládu zde, dalo by se říct, představuje jedna osoba a tou je prezident Saparmurata Nijazov (sám se označuje jako Turkmenbaši Veliký (baši=vládce). Systém orgánů státní moci, jak je definován v ústavě, ignoruje princip rozdělení moci. Neexistuje tu svoboda ve volbě funkcionářů a svoboda zakládání nových politických stran a jejich činnosti. Turkmenské zákony samozřejmě činnost jiných politických stran nezakazují, všechny takové snahy jsou ale tvrdě potlačovány tajnou policií. Prakticky o všem tu rozhoduje prezident. Prezident je i hlavou zákonodárné moci, takže může prakticky rozhodnout o osudu každého,kdo žije v "jeho" zemi. Kariéra každého úředníka závisí na prezidentovi; ten každý týden vydává své dekrety, za pomocí nichž odvolává jemu nepohodlné osoby z funkcí.
Podle redaktora časopisu EE Turkmenská republika ustanovila pro posílení moci prezidenta informační sebeizolaci. To v praxi znamená asi to, že veškeré informace, jež jsou oficiálně vydávány, jsou zkreslené. Do země prakticky neproudí žádné informace z okolního světa. Velmi ostře je sledován počet přivezených tiskovin a hlavně jejich obsah.