vznik prvních státních útvarů na Jávě (Kalinga, Taruma), Sumatře (Suvarnadvípa, Džavadvípa a Džambudvípa) a Borneu, od 4. stol. pronikání hinduismu, později buddhismu. V 7. – 11. stol. expanze buddhistických říší Malaju a Šrívidžaja, v 11. stol. rozmach Mataramu, po jeho rozpadu expanze království Kediri a Singasari. Od 13. do 16. stol. oblast ovládána hinduistickou říší Madžapahitem, od 14. stol. z Indie šířen islám. Od začátku 16. stol. do Indonésie pronikali Portugalci; vytlačeni na přelomu 16. a 17. stol. Holanďany. Budování Nizozemské (východní) Indie, zejména po založení nizozemské Východoindické společnosti (1602), pokračovalo až do 20. stol. (sultanát Atjeh dobyt teprve 1913). Od začátku 20. stol. vznik prvních národních a osvětových organizací, později i politických stran a odborů. V letech 1942 – 45 japonská okupace. Vyhlášení nezávislé Indonéské republiky v roce 1945 vyvolalo britskou a nizozemskou intervenci. Na základě linggajatské dohody z března 1947 nejprve vznikly Spojené státy Indonésie v unii s Nizozemskem, po haagské konferenci 23. 8. – 2. 11. 1949 vyhlášena nezávislá Republika spojených států Indonésie (Indonéská republika a 15 domorodých států), jež byla přeměněna v roce 1950 v jednotnou Indonéskou republiku. 1962 došlo k dohodě s Nizozemskem o předání Západního Irianu Indonésii 1963. Boj proti založení Malajsie (1963), na jejíž území si Indonésie činila nárok. Pokus o komunistický puč v září 1965 potlačen armádou vedenou generálem Sukarnem. V roce 1976 připojen Východní Timor jako 27. provincie (neuznáno mezinárodním společenstvím). Přísná kontrola Suhartova režimu nad médii a politickou aktivitou poněkud uvolněna 1993. V současnosti sílí separatistické hnutí (Atjeh na severní Sumatře, Melanésané v Západním Irianu aj.) a pokračuje osvobozenecké hnutí ve Východním Timoru. – Indonésie je nezávislý stát, republika. Hlavou státu je prezident, volený Lidovým poradním shromážděním (LPS) na 5 let. Nejvyšším orgánem státní moci je LPS, které má 1 000 členů (zčásti volených obyvatelstvem a zčásti jmenovaných prezidentem); tvoří je všech 500 poslanců Rady lidových zástupců (parlamentu), zástupci provincií a společenských skupin (rolníků, dělníků, obchodníků, inteligence, duchovenstva, ozbrojených sil, studentstva aj.); určuje hlavní linii státní politiky a vlády a volí prezidenta, který je za provádění této politiky odpovědný. Funkční období LPS je pětileté. Zákonodárným sborem je jednokomorová Rada lidových zástupců; má 500 poslanců, z toho 400 volených a 100 jmenovaných prezidentem. Funkční období je pětileté.