Tyto ztráty se ještě zvyšují při stoupající vlhkosti vzduchu, zvlášť přesáhne-li nasycenost vzduchu vodními parami hodnotu 45%.


Mimořádné ztráty vody a iontů působí i řada chorob:

1 Horečka, zejména je-li provázena třesavkou , a strmé, vysoké stoupání tělesné teploty se střídá s prudkým ústupem horečky. Pokles teploty je pak provázen zcela mimořádnými ztrátami vody a iontů potem.
2. Zvláštním případem ztráty vody a iontů jsou zvracení a průjem.
3. Diabetik, který svoji nemoc neléčí, může ztrácet močí až 9 litrů vody denně. Močí přitom odchází i velké množství draslíkových, fosfátových i dalších iontů.
4. Porucha ledvin, vedoucí ke ztrátě schopnosti koncentrovat i zřeďovat moč, působí rovněž nadměrné ztráty vody a iontů. Takto nemocný člověk musí pít, solit a případně doplňovat další ionty přesně podle pokynu odborníka. Neslaná dieta by mu ublížila. Omezení soli je namístě pouze tehdy, když ledviny ztratily schopnost vyloučit dostatečný objem moče.
5. Vzácnější je hormonální porucha, kdy ledviny vylučují pouze velmi zředěnou moč. Ztráty vody jsou tak velké, že naléhavá žízeň nutí nemocného pít vodu po džbánech. Choroba se jmenuje úplavice žíznivá a nemocný někdy vypije až 15 l vody denně.



Při horečkách nebo zvracení a průjmovém onemocnění je nutno vodu nebo čaj zaměnit za minerálku s vyšším obsahem sodíkových a chloridových iontů a podle míry ztrát tekutin přechodně víc solit. To platí i pro nemocné s vyšším krevním tlakem. Ztráty draslíku dobře nahradí čerstvá přírodní ovocná šťáva, která navíc přinese i vitamin C, jehož potřeba v zátěži stoupá. Pokud nemocný nesnese osolené dietní suchary ani žádný nápoj , je třeba hospitalizace.

Kolik vody má člověk vypít napoví vzhled a množství moče. Ta má být světlá a má jí být nejméně 1 l, raději 1,5 litru denně. Protože člověk ztrácí vodu také kožním povrchem, dechem a stolicí, měl by denně vypít nejméně 1.5 až 2,0 litru tekutin. Víc tekutin je třeba vypít ráno, aby se uhradila noční ztráta. Pak je vhodné pít pravidelně asi tak po 2 hodinách.