Voda a jej úloha v ľudskom tele

Voda a její úloha v lidském těle

Život vznikl kdysi při pobřeží moře v málo slané vodě a tak se voda stala podmínkou života na naší planetě. Když živé organismy vykročily na souš, vzaly s sebou ve své mezibuněčné tekutině vodu a minerály tohoto pravěkého moře.
Voda tvoří téměř 80% hmotnosti novorozence, Dospělý člověk má váhový podíl nižší, asi 50 až 55%.
Denní příjem vody dospělého člověka:
Voda a nápoje 1,0 –1,5 litru
Příjem potravou (polévka, ovoce, zelenina) asi 1 litr
Trávením živin, hlavně tuků, se uvolní asi 0,5 litru

Denní výdej vody:
Tvorba moče 1,0 – 1,5 litru
Odpařování tělesným povrchem 0,6 až 0,8 litru
Ztráta dechem asi 0,4 litru
Ztráta potem (podle tělesné námahy a podle vlhkosti a teploty vzduchu) 0 až 2 litry
Při těžké práci v horku a vlhku až 10 litrů i více


Při běžné, lehčí fyzické zátěži je příjem i výdej vody dospělého člověka 2,5 až 3 litry vody denně.


Voda hraje v životě řadu rozhodujících rolí:
1. rozpouští řadu pro život nezbytných látek, čímž umožňuje vstřebávání živin, iontů i ve vodě rozpustných vitaminů. Sliny, žaludeční, střevní a pankreatická šťáva jsou roztoky enzymů a iontů, které umožňují trávení a průchod potravy trávicí trubicí. Ve vodném prostředí se v organismu uskutečňují téměř všechny chemické reakce. Voda umožňuje vylučování zplodin látkové výměny a škodlivých látek tvorbou moče v ledvinách. Touto cestou opouští tělo i nadbytek glukozy a také některých vitamínů, když jsme jich snědli příliš mnoho. Voda a minerály unikají společně s glukózou , když diabetem postižený organizmus nedokáže glukózu zpracovat.
2. Voda je základní složkou cirkulujících tekutin : krve a lymfy. Krev přináší tkáním kyslík i živiny a odvádí oxid uhličitý a zplodiny látkové výměny, které by se jinak v tkáních hromadily a působily škodlivě. Lymfa umožňuje přímé vstřebávání tukových kapének ve vodném prostředí přímo ze střeva, odvádí přebytečnou tekutinu z mezibuněčného prostoru a také přivádí případnou infekci (bakterie, viry) z postižené tkáně do mízních uzlin, kde dojde k jejich úplné nebo částečné likvidaci.
3.Voda mozkomíšního prostoru chrání mozek před nárazy stejně jako plodová voda chrání lidský plod v děloze.
Kloubní tekutina chrání kloubní chrupavky před poškozením.
4.Sklivec je průzračný vodný rosol v oku umožňující průchod světelných paprsků, a je proto podmínkou vidění.
5.Odpařování vody povrchem kůže a také dýcháním umožňuje regulovat tělesnou teplotu. Nedostatek vody je častá a závažná chyba.

A takovéto můžou být důsledky:

1.Při nedostatku vody se krev zahušťuje a hůře teče. Horší průtok krve vede k únavě, nervozitě a někdy i k bolestem hlavy.
2. Nedostatkem vody trpí sliznice dýchacích cest, zejména dětí a starých osob. Nejhorší situace je v zimě, kdy je vzduch nejsušší. Vysušené sliznice jsou náchylnější k nemoci. Dojde-li k horečnatému onemocnění cest dýchacích , pocení a vyšší dechová frekvence potřebu vody ještě značně zvýší. Ztráty vody dechem se rovněž významně zvýší, je-li nos neprůchodný. Ve všech těchto případech brání nedostatek nápojů vzniku komplikací a zkracuje stonání.
3. Nedostatek vody přetěžuje ledviny, které pak musí vylučovat příliš koncentrovanou moč. Zahuštění moče zvyšuje riziko tvorby močových kamenů a také záněty močových cest vzniknou snadněji, Krajní nedostatek vody vede k selhání funkce ledvin.
4. Pokud je nedostatek vody spojen s hladověním, většina potíží včetně zácpy se ještě zesiluje.
5. K mimořádnému zahuštění krve dochází při pokročilé ateroskleróze postihující mozek. Pocit žízně může být chorobou potlačen, zahuštěná krev hůře teče, přivádí tkáním méně kyslíku, snadněji se sráží a prokrvení mozku se kriticky zhoršuje.
6. Nedostatkem vody trpí i pokožka. V krajním případě je viditelně scvrklá a vrásčitá. Letní horka vedou k mimořádným ztrátám vody nejen při námaze, ale i při opalování. Příliš slunce a málo potí svědčí jen rychlému stárnutí pleti.
7. Při těžké práci nebo při vrcholovém vytrvalostním sportu, zejména pokud se provozují v horku, může nedostatek vody způsobit selhání termoregulace – není dost vody na odpařování a tvorbu potu, a tak se organizmus přehřeje.


Chyba v pitném režimu začíná v mnoha domácnostech již ráno. V noci se totiž organizmus značně vysuší nejsušší vzduch je v zimě v bytech s ústředním topením, kde nasycenost vzduchu vodními parami klesá až pod
30% Ranní spěch nedovolí klidnou snídani. Šálek kávy nebo kakaa, bez dalšího nápoje, noční ztráty vody neuhradí. Spěchem trpí zejména děti, ve školkách napít dostanou, ale ve školách je pití mnoha dětem často špatně dostupné. Pocit žízně se ve stáří snižuje. Potřeba pití závisí na mnoha faktorech:

1. Vzhledem k hmotnosti má nejvyšší potřebu dítě. Proto také potřebuje pít nejčastěji.
2. Se stoupající námahou stoupá tvorba tepla ve svalech. Tím se zvýší odpařování vody tělesným povrchem a dýcháním. Současně se člověk potí a potem ztrácí nejen vodu, ale i ionty.
3. Ztráty vody odpařováním a potem stoupají také při vzestupu teploty prostředí nebo při práci v ochranném oděvu.

Tyto ztráty se ještě zvyšují při stoupající vlhkosti vzduchu, zvlášť přesáhne-li nasycenost vzduchu vodními parami hodnotu 45%.


Mimořádné ztráty vody a iontů působí i řada chorob:

1 Horečka, zejména je-li provázena třesavkou , a strmé, vysoké stoupání tělesné teploty se střídá s prudkým ústupem horečky. Pokles teploty je pak provázen zcela mimořádnými ztrátami vody a iontů potem.
2. Zvláštním případem ztráty vody a iontů jsou zvracení a průjem.
3. Diabetik, který svoji nemoc neléčí, může ztrácet močí až 9 litrů vody denně. Močí přitom odchází i velké množství draslíkových, fosfátových i dalších iontů.
4. Porucha ledvin, vedoucí ke ztrátě schopnosti koncentrovat i zřeďovat moč, působí rovněž nadměrné ztráty vody a iontů. Takto nemocný člověk musí pít, solit a případně doplňovat další ionty přesně podle pokynu odborníka. Neslaná dieta by mu ublížila. Omezení soli je namístě pouze tehdy, když ledviny ztratily schopnost vyloučit dostatečný objem moče.
5. Vzácnější je hormonální porucha, kdy ledviny vylučují pouze velmi zředěnou moč. Ztráty vody jsou tak velké, že naléhavá žízeň nutí nemocného pít vodu po džbánech. Choroba se jmenuje úplavice žíznivá a nemocný někdy vypije až 15 l vody denně.



Při horečkách nebo zvracení a průjmovém onemocnění je nutno vodu nebo čaj zaměnit za minerálku s vyšším obsahem sodíkových a chloridových iontů a podle míry ztrát tekutin přechodně víc solit. To platí i pro nemocné s vyšším krevním tlakem. Ztráty draslíku dobře nahradí čerstvá přírodní ovocná šťáva, která navíc přinese i vitamin C, jehož potřeba v zátěži stoupá. Pokud nemocný nesnese osolené dietní suchary ani žádný nápoj , je třeba hospitalizace.

Kolik vody má člověk vypít napoví vzhled a množství moče. Ta má být světlá a má jí být nejméně 1 l, raději 1,5 litru denně. Protože člověk ztrácí vodu také kožním povrchem, dechem a stolicí, měl by denně vypít nejméně 1.5 až 2,0 litru tekutin. Víc tekutin je třeba vypít ráno, aby se uhradila noční ztráta. Pak je vhodné pít pravidelně asi tak po 2 hodinách.