Republika Indonésie je tvořena největším světovým souostrovím, tvoří jej více než 17 000 ostrovů rozložených mezi Asií a Austrálií. Celková rozloha Indonésie je 7,9 mil. čtverečních kilometrů, přičemž rozloha souše je 1,9 čtverečních kilometrů. Pevninskou hranici má Indonésie s Malajsií a Sultanátem Brunej (na ostrově Kalimantan) a s Papuí Novou Guineou (Irian Jaya). Mořskou hranici tvoří se Singapurem, Thajskem, Vietnamem, Filipínami a Austrálií.
Hlavními ostrovy Indonésie jsou - Java, Sumatra, Sulawesi (Celebes), Kalimantan (Borneo), Bali, Malé Sundy, Moluky a Irian Jaya (západní část ostrova Nová Guinea).
Největší města - Jakarta (8.2 mil. obyv.), Bandung (2.0), Medan (1.7), Semarang (1.2).

Klima - tropické, rovníkové. V horách chladněji. Teploty v průměru mezi 26 - 32 stupni Celsia. Vzdušná vlhkost 60 - 90 %. Doba dešťů je obecně mezi listopadem a dubnem, doba sucha mezi květnem a říjnem. Vzhledem k poloze však mají jednotlivé oblasti Indonésie své odlišnosti.

P ř í r o d a
Geografie
Indonésie je největší souostroví světa. Sestává z pěti hlavních ostrovů a třiceti menších ostrovních skupin. Odhaduje se, že celkový počet ostrovů je větší než než 17 000.
Hlavní ostrovy, Sumatra, Jáva, Kalimantan (Borneo) a Sulawesi (Celebes) tvoří tzv. Velké Sundy. Ostrovy ležící na východ tvoří tzv. Malé Sundy, vedle nich je však ještě třeba zmínit Irian Jaya, indonéskou část druhého největšího ostrova Země, Nové Guineje.
Podnebí
Indonéské podnebí je charakterizováno dvěma tropickými obdobími, obdobím sucha a obdobím deštů.
Klima se mění každých šest měsíců. Období sucha (červen - září) je ovlivněno pohybem australské pevninské masy, zatímco období deštů (prosinec - březen) je výsledkem pohybu asijské a tichomořské vzduchové masy. Ta je nasycena vodou, která při příchodu nad pevninu kondenzuje a vypadává v podobě srážek.
Výjimkou je oblast středních Moluk, kde jsou období prohozena.

Teplota
Vzhledem k velkému počtu ostrovů, hornatému terénu je průměrná roční teplota vzduchu zhruba následující:
pobřežní nížiny - 28
vnitrozemí a hory - 26
vysoké hory - 23 (závisí na výšce)
Relativní vlhkost se pohybuje mezi 70 a 90 %.
Vulkány
V Indonésii je zhruba 400 vulkánů, z nichž 100 je stále aktivních. Z nejvyšších vulkánů jmenujme - Leuser, Kerinci (Sumatra), Gede, Tangkubanperahu, Ciremai, Kawi, Kelud, Semeru a Raung (Jáva), Lompobatang a Rantekombala (Sulawesi), Batur a Agung (Bali), Rinjani (Lombok) a Tambora (Sumbawa).
Do historie vstoupily již erupce Krakatoa, Tambory (přes noc přišla o téměř polovinu své výšky) nebo Merapi.
Za návštevu jistě stojí Bromo, s ranním pohledem přes kráter Tengger na vrcholy ostatních vulkánů až k Semeru, dále jeden z divů světa, tři barevná jezera floreské Keli Mutu, či Lokon na severu Sulawesi.

Flora
Indonésie leží v botanickém regionu Melanesie, který zahrnuje část malajského poloostrova, Indonésii, Filipíny, Novou Guineu bez Salamounových ostrovů. Většina tohoto území je kryta deštným pralesem tropického pásu, který ukrývá řadu endemitních druhů, flora Indonésie je proto zcela odlišná od flory Asie nebo Austrálie. V celé oblasti roste téměř 40000 rostlinných druhů, což představuje 10 - 12 % celkového počtu druhů rostlin na Zemi. Zhruba 6000 druhů rostlin Indonésie je využíváno člověkem.

Za zmínku stojí především parazitická rostlina Rafflesia, která má největší květ ze všech rostlin.
Indonésie leží v oblasti míšení dvou velkých zoogeografických celků, indomalajského a australského. Hraniční oblsat těchto celků se nazývá Wallacea. Je tvořena hlubokým mořským příkopem mezi ostrovy Bali a Lombok, Borneo - Filipíny a Celebes. I během posledního zalednění byl tento příkop zaplaven, zatímco Sumatra, Jáva i Borneo se staly součástí asijské pevniny. naproti tomu, Nová Guinea, Moluky i Celebes byly propojeny s pevninou australskou. Jinými slovy, směrem na východ klesá počet asijských druhů a roste počet australských. V Indonésii je tak možné najít druhy asijské (tygr, nosorožec, kobra a pod.) a australské (kakadu, klokan, taipan).
Asi nejznámějším zástupcem indonéské fauny je varan komodský (Varanus komodoensis), který se vyskytuje pouze na ostrově Komodo a Rinca západně od ostrova Flores.
Mezi další atraktivní zvířata Indonésie patří orangutan, tygr sumatránský a javánský, nosorožec javánský, babirusa, zoborožec, banteng.

Indonésie, Indonéská republika, indonésky Republik Indonesia – ostrovní stát v jihovýchodní Asii; 1 919 300 km2, 195,3 mil. obyv. (1995), hustota zalidnění 101 obyv./km2, hlavní město Jakarta (8,3 mil. obyv., 1990); úřední jazyk indonéština, měnová jednotka 1 indonéská rupie (IDR) = 100 senů. Administrativní členění: dvacet čtyři provincií, dvě autonomní oblasti a jedna metropolitní oblast hlavního města. – Indonésie leží na desítkách tisíc ostrovů, z nich je 6 000 obydlených. Dělí se na Velké Sundy (Sumatra, Jáva, Borneo a Celebes), Malé Sundy a Moluky; k Indonésii patří i západní část Nové Guineje (s nejvyšším vrcholem státu Puncak Jaya, 5 030 m n. m.). Většina ostrovů je hornatá, s členitým pobřežím. S výjimkou Bornea zemětřesná a sopečná oblast s množstvím činných sopek (Kerinci 3 800 m n. m. na Sumatře, Semeru 3 678 m n. m. na Jávě aj.). Časté výbuchy a následné katastrofy (záplavy aj.). Nížinné části ostrovů jsou často močálovité, avšak sopečný materiál poskytuje úrodné půdy. Podnebí tropické, velmi vlhké s monzunovými dešti. Průměrné roční teploty vzduchu 25 – 29 °C, s malými sezónními výkyvy (5 – 6 °C).

Díky monzunům velké množství srážek (1 500 – 3 000 mm ročně, jen na východě méně). Tajfuny. Řeky krátké, ale vodné (Kapuas, Barito na Borneu aj.). Z jezer největší Toba (2 050 km2) na Sumatře. Převládají vždyzelené deštné pralesy s bujným podrostem a cennými dřevinami. Na pobřeží časté mangrovové lesy, místy i korálové útesy. – Obyvatelstvo tvoří Indonésané malajského původu (Javánci asi 40 %, Sunďané 15 %, Malajci 12 %), dále Číňané, Papuánci aj. Náboženství muslimské (87,2 %), křesťanské (9,6 %), hinduistické, buddhistické. Přirozený přírůstek obyvatel 1,5 % ročně (1995), střední délka života mužů je 62 let a žen 65 let (1995), negramotnost 23 % (1990). Urbanizace 29 % (1990), 6 miliónových velkoměst, 60 % obyvatelstva žije na Jávě (hustota zalidnění přes 800 obyv./km2). – Agrární stát s významným nerostným bohatstvím a rozvíjejícím se průmyslem. Hrubý národní produkt 730 USD/obyv. Ekonomický vývoj ovlivňován zásahy státu, výsledky silně závislé na exportu surovin. Podíl ekonomicky aktivních obyvatel 39,3 % (1991), z nich pracuje 46,2 % v zemědělství, 18 % v průmyslu. Orná půda a trvalé kultury na 11,5 % území, zalesněno 59,5 %. V zemědělství dominuje rostlinná výroba, polovina polí zavlažována. Nejvýznamnější plodinou je rýže (45,8 mil. t, 1992, 3. místo na světě), dále kukuřice (6,8 mil. t), kasava (16,3 mil. t, 1991), batáty (2,0 mil. t), fazole, sója (1,5 mil. t), podzemnice olejná (920 000 t), brambory, zelenina, tropické ovoce (banány 2,4 mil. t, 1991), cukrová třtina (2,3 mil. t cukru, 1991), palma olejná (2,7 mil. t oleje, 2. místo na světě), palma kokosová (14 mil. t ořechů, 1,45 mil. t kopry, 2. místo na světě), kávovník, čajovník, tabák, sisal, kaučukovník, koření. Chov hospodářských zvířat druhořadý (10,4 mil. kusů skotu, 6,8 mil. prasat, 1991). Významný rybolov (3,1 mil. t, 1990). Významná těžba dřeva (171,5 mil. m3, 1990). –

Nejvýznamnějšími surovinami jsou ropa (76,5 mil. t, 1992) a zemní plyn (50 mld. m3), dále rudy neželezných kovů (cín 30 000 t, 2. místo na světě; měď, nikl), fosfáty, diamanty, sůl, uhlí. Průmysl zpracovává zeměd. produkci a těžené suroviny, nejvýznamnější potravinářský, chemický, hutnický, textilní, dřevozpracující. Námořní obchodní loďstvo 2,3 mil. BRT (1992). – Doklady nejstaršího osídlení před 1,1 mil. let (Homo erectus modjokertensis), mezi 2500 – 500 př. n. l. migrace austronéských kmenů z kontinentální jihovýchodní Asie. Od 1. stol. n. l. vznik prvních státních útvarů na Jávě (Kalinga, Taruma), Sumatře (Suvarnadvípa, Džavadvípa a Džambudvípa) a Borneu, od 4. stol. pronikání hinduismu, později buddhismu. V 7. – 11. stol. expanze buddhistických říší Malaju a Šrívidžaja, v 11. stol. rozmach Mataramu, po jeho rozpadu expanze království Kediri a Singasari. Od 13. do 16. stol. oblast ovládána hinduistickou říší Madžapahitem, od 14. stol. z Indie šířen islám. Od začátku 16. stol. do Indonésie pronikali Portugalci; vytlačeni na přelomu 16. a 17. stol. Holanďany. Budování Nizozemské (východní) Indie, zejména po založení nizozemské Východoindické společnosti (1602), pokračovalo až do 20. stol. (sultanát Atjeh dobyt teprve 1913). Od začátku 20. stol. vznik prvních národních a osvětových organizací, později i politických stran a odborů. V letech 1942 – 45 japonská okupace. Vyhlášení nezávislé Indonéské republiky v roce 1945 vyvolalo britskou a nizozemskou intervenci.

Na základě linggajatské dohody z března 1947 nejprve vznikly Spojené státy Indonésie v unii s Nizozemskem, po haagské konferenci 23. 8. – 2. 11. 1949 vyhlášena nezávislá Republika spojených států Indonésie (Indonéská republika a 15 domorodých států), jež byla přeměněna v roce 1950 v jednotnou Indonéskou republiku. 1962 došlo k dohodě s Nizozemskem o předání Západního Irianu Indonésii 1963. Boj proti založení Malajsie (1963), na jejíž území si Indonésie činila nárok. Pokus o komunistický puč v září 1965 potlačen armádou vedenou generálem Sukarnem. V roce 1976 připojen Východní Timor jako 27. provincie (neuznáno mezinárodním společenstvím). Přísná kontrola Suhartova režimu nad médii a politickou aktivitou poněkud uvolněna 1993. V současnosti sílí separatistické hnutí (Atjeh na severní Sumatře, Melanésané v Západním Irianu aj.) a pokračuje osvobozenecké hnutí ve Východním Timoru. – Indonésie je nezávislý stát, republika. Hlavou státu je prezident, volený Lidovým poradním shromážděním (LPS) na 5 let.

Nejvyšším orgánem státní moci je LPS, které má 1 000 členů (zčásti volených obyvatelstvem a zčásti jmenovaných prezidentem); tvoří je všech 500 poslanců Rady lidových zástupců (parlamentu), zástupci provincií a společenských skupin (rolníků, dělníků, obchodníků, inteligence, duchovenstva, ozbrojených sil, studentstva aj.); určuje hlavní linii státní politiky a vlády a volí prezidenta, který je za provádění této politiky odpovědný. Funkční období LPS je pětileté. Zákonodárným sborem je jednokomorová Rada lidových zástupců; má 500 poslanců, z toho 400 volených a 100 jmenovaných prezidentem. Funkční období je pětileté. Poslední volby do Rady lidových zástupců se konaly 29. 5. 1997. Prezident Bacharuddin Jusef Habibie.