Měsíc

Měsíc je nebeské těleso Zemi nejbližší (vzdálenost, která je dělí, je přibližně 384 000km), proto se nám zdá velký. A přece se svým průměrem 3 476 km je menší než Spojené státy americké. Měsíc je velmi zajímavé těleso hned z několika důvodů. Jelikož jeho oběžná doba je stejně dlouhá jako doba rotační (asi 29,5 dne), je k nám přivrácený stále jednou stranou. Fotografie odvrácené strany se na Zem dostali až za doby kosmických letů Apolla. Roviny Měsíce tvoří tmavé skvrny. Dříve se věřilo, že jsou to moře a dostalo se jim poetických názvů: moře Klidu, moře Ticha, jezero Snění... Tato jména zůstala zachována, přestože dnes víme, že na Měsíci voda není. Nejvyšší hory na Měsíci dosahují 10 000 m - tedy větší než Everest, přitom Měsíc je mnohem menší než Země. Měsíc je všude pokrytý krátery. Ty byly vyhloubeny meteority, které dopadaly na Měsíc před miliardami let. Nejmenší z nich jsou jen malé dírky. Největší dosahují velikosti 200 km.

Průzkum Měsíce
Od roku 1959 bylo k Měsíci vypuštěno několik desítek automatických sond. První z nich měly za úkol pouze fotografovat jeho povrch během obletu nebo předtím, než se rozstříštily o měsíční povrch. V říjnu 1959 ruská sonda Luna 3 vyslala první snímky odvrácené strany Měsíce. Pozdější sondy na Měsíci měkce přistály a dodaly přesnější informace o jeho povrchu. Družice navedené na oběžné dráhy Měsíce jej potom zkoumaly a fotografovaly celé měsíce. Nakonec vstoupil na Měsíc sám člověk. Mezi roky 1969 až 1972 umožnilo sedm výprav Apolla (Apollo 11 až Apollo 17) čtrnácti astronautům procházet se po Měsíci. Astronauté pri těchto výpravách získali tisíce fotografií Měsíce, umístili na jeho povrchu vědecké přístroje, prováděli různá měření a přivezli na Zemi kolem 400 kg měsíčních hornin.

Povrch Měsíce
Přes svou blízkost je Měsíc světem velmi odlišným od toho našeho, bez vody a jakýchkoli stop života. Měsíční půda je poseta množstvím kamení a hornin více či méně pokrytým silnou vrstvou šedého prachu. Měsíc nemá téměř žádnou atmosféru. Je vystaven přímým paprskům Slunce: za bílého dne překračuje teplota na povrchu Měsíce 100 stupňů Celsia. Během noci klesá teplota pod -170 stupňů Celsia. Obloha viditelná na Měsíci je vždy velmi tmavá i za slunečního svitu.

Měsíční hory
Existence hor na měsíci byla zjištěna v 17. st., po objevu dalekohledu. Většina pohoří na Měsíci dostala jména pozemských hor: Alpy, Apeniny, Karpaty, Kavkaz... Podle délky stínu, který vrhají na okolí při šikmém slunečním světle, je možné odhadnout jejich výšku. Nejvyšší vrcholky se nacházejí poblíž jižního měsíčního pólu. Obrázek vlevo přibližuje starou představu o měsíčních horách. Předtím, než se kosmické rakety přiblížily k Měsíci, mělo se za to, že jeho hory jsou naježené a špičaté. Kosmický výzkum zjistil, že se podobají starým pohořím na Zemi, s jejich mírnými stěnami a zaoblenými vrcholy.