Za vlády tohoto císaře docházelo i k rozsáhlé germanizaci, jež byla císaři prostředkem k utužení centralismu a vybudování absolutní moci. To již se však v Českých zemích začalo poznenáhlu - především pod vlivem Herderových idejí - rozvíjet české národní hnutí (národní obrození). První požadavky směřovaly jen do kulturní a jazykové oblasti, postupně však začalo přibývat i požadavků politických. Stále častěji se začala ozývat přání obnovit význam českého státu, byť v rámci monarchie (austroslavismus - požadavek rovnoprávnosti všech národů monarchie včetně národů slovanských). Porážka revoluce r. 1848 sice na čas utlumila tyto tendence, ale další neúspěchy rakouské monarchie (válka proti Prusku, rakousko-uherské vyrovnání, jež nebralo ohled na české požadavky, a podepsání smlouvy mezi Německem a Rakousko-Uherskem v roce 1879, na jejímž základě se dostalo Německu dominantního postavení ve střední Evropě) přiváděly stále více Čechů k podpoře národního hnutí. Náhlý výbuch první světové války tendence k vytvoření národního státu ještě více podpořil. Program české státnosti formuloval na začátku války T. G. Masaryk a brzy jej rozšířil i o prosazováni požadavku vytvoření společného státu Čechů a Slováků, k čemuž mu významně napomohl i M. R. Štefánik. Významnou podporou této věci bylo i vytvoření zahraničních legií a jejich úspěšný boj na frontách 1. světové války. Československá republika

Československá republika byla vyhlášena 28. října 1918 v Praze. O dva dny později, 30. října, vyhlásili zástupci slovenského národa na shromáždění v Turčianském Svätém Martině souhlas obyvatel Slovenska se vznikem nového státu. Jeho hranice byly určeny jednak na základě historického práva - v případě zemí Koruny české jednak pomocí geografického zřetele - částečně v případě sporného území na Těšínsku a především pak při vytvoření jižní hranice Slovenska. To přineslo první problémy - jak ze strany Maďarska, tak i Polska došlo dokonce k vojenské intervenci, které mladý československý stát čelil jen s vypětím všech sil. Další komplikace působilo početné německé obyvatelstvo, jež se většinou nechtělo smířit s vytvořením nového státu a tím i ztrátou svých dřívějších preferencí. Těmto tendencím se snažili politici kolem prvního prezidenta T. G. Masaryka čelit vytvořením nové československé státnosti založené na důsledném dodržování demokratických principů a nalezení vyššího smyslu existence státu. Demokracii se sice podařilo vytvořit, ale - i díky tlaku českých Němců - se stále posiloval unitaristický charakter státu, což ovšem vyvolávalo averze na Slovensku.