V období uvolnění absolutismu, po porážce Rakouska ve válce proti Sardinskému království (1859), se Slováci pokusili opět prosadit svůj program. Vypracovali Memorandum slovenského národa s požadavkem slovenské autonomie (1861). Maďarská vláda i císař je však odmítli. Maďarská vláda naopak stupňovala snahu o centralizaci Uherska a o jeho přeměnu v unitární maďarský stát. Když císař po porážce v prusko-rakouské válce (1866) hledal východisko z vnitřní krize, rozhodl se ustoupit maďarskému nacionalismu, jenž mu působil největší potíže, a vyčlenit Uhersko z jednotné říše. V rakousko-uherském vyrovnání (1867) se habsburská monarchie rozdělila na dvě části - Předlitavsko (země zastoupené v říšském sněmu) a Zalitavsko (Uhersko). Obě části monarchie měly společného ministra zahraničí, financí a války. Společně s panovníkem a dvorem měl na politiku státu velký vliv i generální štáb společné armády. Ostatní záležitosti si spravovaly oba státy monarchie samostatně. Maďaři se pokoušeli využít vyrovnání k dosažení svého politického cíle - jednotného a maďarského Uherska a začali systematicky asimilovat horní vrstvy a inteligenci nemaďarských národů. Po podepsání dvojspolkové smlouvy mezi Německem a Rakousko-Uherskem (1789) maďarské vládnoucí kruhy získaly ve svých centralizačních snahách i významnou podporu Německa, které vidělo v maďarské centralizaci a maďarizaci posilování Dvojspolku. Maďarizace se stupňovala a nemaďarské národy na ni odpovídaly tak, že se postupně maďarskému státu odcizovaly a hledaly řešení svých problémů mimo Uhersko. Také Slováci se snažili dostat slovenskou otázku na evropské fórum. V tomto úsilí je podporovali především Češi. Mezinárodní a vnitřní situace v Rakousko-Uhersku se vyvíjela tak, že Češi a Slováci hledali cestu k těsnější součinnosti. Jejich spolupráce byla velmi široká v kultuře, do jisté míry i v hospodářství, ale program politického sjednocení a společný boj proti Rakousko-Uhersku a německému vlivu nebyl v situaci na rozhraní 19. a 20. stol. reálný. Mezinárodní vztahy se změnily vypuknutím první světové války v červnu 1914. Téměř hned na začátku války vypracoval T. G. Masaryk plán společného státu Čechů a Slováků. Plán si získal širokou podporu Čechů a Slováků žijících v zahraničí. Podporu mu vyslovila i agilní Slovenská liga v USA. K Masarykovi se jako jeho nejbližší spolupracovník připojil ve Francii žijící Slovák M. R. Štefánik. Československému zahraničnímu odboji se podařilo získat podporu dohodových mocností a zorganizovat početné (téměř stotisícové) vojsko - legie.