Poválečná Československá republika
Předválečné hranice se ovšem nepodařilo zcela zachovat, protože Československo muselo odstoupit Sovětskému svazu Podkarpatskou Rus. Za situace, kdy vývoj ve střední Evropě kontroloval Stalin, nemohl se v plné míře obnovit ani demokratický parlamentní systém. Podařilo se opět utvořit unitaristický stát navzdory nesouhlasu většiny slovenských politiků, bez ohledu na výsledky jednáni v době války a na znění vládního prohlášení v Košicích. Slovensko sice mělo Slovenskou národní radu a Sbor pověřenců, ale tyto orgány byly podřízeny ústřednímu parlamentu a vládě. I když jak v parlamentu, tak i ve vládě byli zastoupeni i Slováci, vyvolával tento fakt spolu s nedostatečným respektováním potřeb a zájmů Slovenska na Slovensku nespokojenost. Tuto situaci ještě zostřovaly rozdíly politické: v květnu 1946 se konaly volby do Ústavodárného shromáždění, na Slovensku zvítězila Demokratická strana, ale celostátně se díky výraznému vítězství v českých zemích stala nejsilnější stranou KSČ. Její předseda Kl. Gottwald sestavil koaliční vládu. Po prohraných volbách na Slovensku ztratili komunisté, kteří do té doby byli stoupenci slovenské autonomie, zájem na řešení slovenské otázky a podporovali pražský centralismus. Jejich prvním a hlavním terčem byly ovšem demokratické síly na Slovensku. S podporou SSSR stupňovali komunisté vnitropolitickou krizi. Nejdříve, v listopadu 1947, si vynutili reorganizaci Sboru pověřenců ve svůj prospěch a později - v únoru 1948 - uskutečnili v Praze převrat. Po únoru 1948 začali komunisté uskutečňovat v Československu totalitní systém podle vzoru Sovětského svazu. Konaly se politické procesy, upevňoval se státní centralismus i pozice komunistické strany. 14. června 1948 se Kl. Gottwald stal prezidentem republiky. Ústava z května 1948 měla totalitní charakter. V červenci 1960 byla přijata nová ústava, která ještě více upevnila státní centralismus a přejmenovala stát na Československou socialistickou republiku. Symbolem byrokratické diktatury, státního centralismu a úplného ignorování slovenských požadavků se stal prezident A. Novotný. Nespokojenost s komunistickou totalitou byla na Slovensku umocňována nespokojeností s postavením Slovenska. Proto se v období uvolnění, v době "pražského jara" v r. 1968, kdy se prvním tajemníkem ÚV KSČ stal Slovák A. Dubček a prezidentem L. Svoboda, nastolil i požadavek přeměny státu na federativním principu.