Zemědělství.

Hlavním podkladem a nejdůležitější oporou veškerého hospodářského bytí celé říše Ruské jest dosud a zajisté ještě po nedozírnou dobu budoucna zůstane orba. Přes nejhorlivější péči a všestrannou pozornost, jíž těší se na Rusi průmysl i hornictví, a přes nepopíratelně ohromné jejich pokroky v době poslední jest stále ještě výnos rolnictví největším pramenem ruského národního blahobytu a bohatství. Neboť ceníme-li výrobky ruského průmyslu a báňský výtěžek říše sotva na 3 milliardy rublů ročně, cena pouze obilin i za nízkých cen v carství sklizených páčí se na 2 1/2 milliardy rublů ročně, kdežto ostatní polní plodiny v říši sklizené mají hodnotu nejméně 3/4 milliardy rublů. Orba a živnosti s ní souvisící skýtají bezprostředně výživu čtyřem pětinám ruského obyvatelstva a jen pětinu vyživují přímo zaměstnání a povolání jiná. Polní hospodářství dodává také daleko nejdůležitější předmět ruského vývozu zahraničného, neboť obilí a mouky vyváží se z říše do ciziny ročně asi za 300 mill. rublů, což činí asi dvě pětiny veškerého rus. vývozu vůbec.

Nad to pak dlužno uvážiti, že orba v říši Ruské může ještě se rozšířiti a zajisté v budoucnosti skutečně se rozšíří na ohromná prostranství k hospodářství polnímu výborně způsobilá, avšak rolemi dosud nezabraná. Tak na př. ve východní Sibiři k orbě způsobilé jest přes 25 mill. děsjatin půdy, ale skutečně vzděláno sotva 1 mill. děsjatin, v Amursku hodí se k orbě přes 10 mill. děsjatin půdy dosud nevzdělané, v Zabajkalsku přes 20 mill. děsjatin, v gub. tobolské z 21 1/2 mill. děsjatin orné půdy oseto jest sotva 1 1/2 děsj. a rovněž veliké, posud nevzdělané plochy úrodné a k orbě znamenitě se hodící půdy nalézáme i v gub. tomské, v kirgizských stepích a i v mnohých guberniích Rusi evropské. Možno tudíž s jistotou za to míti, že celková rozloha polností a vzdělané půdy vůbec může v carství Ruském v budoucnosti nejméně se zdvojnásobiti.

Ježto pak dále dosavadní způsob polního hospodaření na Rusi jest po většině velmi primitivní a extensivní a zajisté dobou značně se zdokonalí a přejde v polaření intensivní, patrno jest, jak ohromný rozvoj a pokrok očekávati lze pro budoucno v ruské orbě. Celkem zaujímají polnosti v evropském [Rusko]-ku bez Čuchonska (v. t.) r. 1902: 71,554.692 děsjatiny a v [Rusko]-ku asijském 10.522.821 děsjatinu, totiž ve vlastní Sibiři 2,807.637 děsj., v generální gubernii amurské 370.000 děsj., v stepních oblastech 972 773 děsj., v ruském Turkistáně 2,079.380 děsj. a v Kavkázsku 4,293.031 děsj. Nejdůležitější polní plodina Ruské říše jest ozimní žito, jímž oseto jest 26,814.046 děsj. a jehož klidí se (1902) 1403,370.000 pudů, kdežto žito jarní zaujímá jen 571.680 děsj. a roční jeho sklizeň činí 21,750.300 pudů. Pokrývají tudíž žitná pole asi třetinu veškeré orné půdy říše, kterýžto poměr zvyšuje se v gub. vladiměřské, kazaňské a simbirské na více než polovinu všeho osevu. Směrem k j. a jv. důležitosti žita ubývá a plocha jím osetá klesá pod 5% veškerých rolí (v Bessarabii, stepních oblastech). V Sibiři nabývá většího významu žito jarní, které v Amursku a Zabajkalsku stává se hlavní plodinou.

V poměru k obyvatelstvu nejvíce ozimního žita plodí střední zemědělské gubernie, kde na 1 obyv. připadá (1902) 18,85 pudu žita, v gub. tambovské pak dokonce 24,34 pudu, nejméně pak v oblastech stepních, totiž sotva 1/2 pudu na 1 obyv. Jarní žito má větší význam pro výživu obyvatelstva pouze v Sibiři, kde klidí se ho průměrně do 2 pudů na 1 obyvatele. V celé říši vůbec připadá na 1 obyv. po odečtení zrní k osevu potřebného na 10 pudů žita, mnohem více než kterékoliv jiné plodiny polní. Nejúrodnější žitná pole celé říše má gubernie kijevská, kde klidí se na 1 děsjatině půdy průměrně 98,7 pudu žita ozimního, kdežto žitem nejméně úrodná jest gub. astrachanská, která dává průměrně sotva 12 pudů na 1 děsj., v celé říši pak činí průměrná sklizeň ozimního žita 52,3 pudu s 1 děsj., kdežto žita jarního jen 38 pudů, nejvíce v oblasti semirěčenské (76,4) a nejméně v gub. archangelské (16,2).