Pšenice nemá na rozdíl od žita téměř žádného hospodářského významu na s., sz. a ve středu Rusi, naproti tomu v guberniích maloruských a jihozápadních vyrovnává se důležitostí svojí žitu a dále k j. a jv. úplně převládá, zabírajíc místy polovinu všech osevů. Pšenice ozimní převládá v guberniích kijevské, podolské a volynské, jarní naproti tomu v guberniích jihovýchodních, v Sibiři a ruské Střední Asii. Ozimní pšenicí oseto jest 5,421.222 děsjatin a její roční sklizeň činí 365,936.600 pudů, kdežto pšenicí jarní oseto 14,992.930 děsjatin a klidí se jí 643,184.600 pudů. Připadá pak na 1 obyv. průměrně 2,56 pudu pšenice ozimní, nejvíce v gub. stavropolské (26,52) a nejméně v guberniích severních a uralských, kde klidí se ji množství zcela nepatrné, kdežto pšenice jarní připadá na 1 obyv. průměrně 4,3 pudu, nejvíce v gub. jekatěrinoslavské (26,79) a nejméně v radomské a siedlecké. Nejúrodnější ozimní pšenicí jest gub. kijevská, kde činí sklizeň s 1 děsj. role průměrně 122,9 pudu, kdežto v gub. vjatské klidí se s 1 děsj. průměrně jen 15,7 pudu. Pšenicí jarní nejúrodnější jest gub. kielecká s 82,5 pudu sklizně s 1 děsj., nejméně úrodná pak jest gub. pskovská s 19,7 pudu s 1 děsjatiny. Oves seje se všude tam, kde pěstuje se ozimní žito i tvoří ve většině severních gubernií třetinu všeho osevu, v gub. novgorodské pak dokonce 43%. Nejmenší význam má oves na krajním severu v gub. archangelské a na krajním jihu, zvláště v gub. astrachanské. Úhrnem zaujímá 15,990.289 děsj. a klidí se ho 824,685.900 pudů a po odečtení výsevu připadá ho na 1 obyv. 5,17 pudu, nejvíce v gub. tambovské (13,52) a nejméně v gub. astrachanské (0,18).

S 1 děsjatiny klidí se ho průměrně nejvíce v oblasti semirěčenské, t. 92,8 pudu, a nejméně v turgajské, t. 19,8 pudu. Ječmen má největší důležitost pro krajní sever evropské Rusi, kde na př. v gub. archangelské oseto jest jím 55% veškeré polní půdy. Rovněž důležit jest i pro krajní jih, zvláště pro gub. jekatěrinoslavskou, chersonskou, tavrickou a bessarabskou, kde zaujímá 18% všech rolí. Nejméně jest ho v gub. rjazanské, tulské, orlovské, tambovské, penzenské a simbirské, kde tvoří méně než 1% osevu.

Poměrně málo ječmene jest i v Sibiři a v ruské Střední Asii, hojnější jest za to v Kavkázsku. Úhrnem pokrývá plochu 8,045.016 děsjatin a klidí se ho 449,592.600 pudů, tak že připadá na 1 obyv. říše po odečtení nutného výsevu 3,08 pudu, nejvíce v gub. jekatěrinoslavské (18,69) a nejméně v rjazanské (0,01), Na 1 děsjatině daří se průměrně nejvíce ječmene v obl. semirěčenské (87,5 pudu) a nejméně v obl. turgajské (17,3). Špalda má větší význam jen v gub. kazaňské a ufimské, kde její zasetí činí 6-7% všech polí, v gub. samarské, saratovské, simbirské, penzenské, nižegorodské, vjatské, permské a orenburské zaujímá 0,2-2,2% polní půdy, dále pěstuje se i v některých guberniích ruskopolských, v Sibiři, střední Asii a j. Úhrnem zabírá 361.022 děsj. a klidí se jí 14,304,800 pudů, pro výživu obyvatelstva má význam jen v gub. kazanské, kde připadá na 1 obyv. průměrně 1 05 pudu čisté její sklizně, dále v simbirské (0,81), samarské (0,78) a ufimské (0,62 pudu na 1 obyv.). Pohanka úplně schází jak na krajním severu v gub. archangelské, vologodské a oloněcké, tak i na krajním jihu v gub. tavrické, astrachanské a v oblasti černomořské, onde následkem chladna, tuto pak následkem sucha.

Největší důležitost má v krajinách tvořících přechod od černozemí k půdám severním, tak jest ji v gub. černigovské kolem 27%, v gub. kurské, penzenské, kazanské, ufimské, mohilevské a volynské přes 10% veškeré oseté půdy. K sz. i jv. od hranice černozemí ubývá jejího rozšíření, tak že v gub. pobaltických na jedné a v oblasti donské na druhé straně zaujímá sotva 1/2% polní plochy. Oseto jest jí celkem 2,162.511 děsjatin a sklízí se jí ročně 81,471.700 pudů, více než 1 pud čisté sklizně připadá na 1 obyv. v gub. maloruských, střednězemědělských a jihozápadních.

Na 1 děsjatině rodí se jí průměrně 40 pudů, v gub. jekatěrinoslavské dokonce 122 pudy. Proso jest plodina po výtce černozemní, tak že k s. od hranice černozemí rychle jí ubývá. Poměrně nejvíce rozšířeno jest v oblasti turgajské, kde připadá na ně asi třetina veškeré půdy orné, dále v obl. těrské, kde zaujímá pětinu, a v obl. semirěčenské, kde prosná pole měří šestinu celé plochy polní. Více než 10% půdy oseto jest prosem v gub tambovské a astrachanské, více než 9% pak v gub. kurské a saratovské. Úhrnem zabírá proso 3,051.966 děsjatin se sklizní 182,387.100 pudů, na 1 obyv. připadá 1,41 pudu, nejvíce v gub. tambovské (7,85) a obl. turgajské (7,69), i sklízí se ho s 1 děsj. nejvíce v gub. tulské, 65,6 pudu. Kukuřice pěstuje se zvláště v gub. bessarabské, podolské a chersonské, jakož i na Kavkáze, hlavně v oblasti těrské. V gub. bessarabské a v těrské obl. připadá na ni do čtvrtiny veškeré půdy oseté.