Odpadky zužitkují se jako výborné krmivo dobytčí, slamou pak se topí. Řepka, řepík a trýzel pěstují se výlučně jen v guberniích černozemních, zvláště v bessarabské, chersonské, kijevské, poltavské a podolské, a to především na velkostatcích. Zaujímají úhrnem asi 120.000 děsjatin půdy a klidí se jich ročně 6,9 mill. pudů, z čehož čásť zpracuje se v [Rusko]-ku na olej, čásť pak se vyváží za hranice. Mák vyskytuje se v mnohých krajinách ruských, avšak většinou pěstuje se jen v zelinářských zahradách, s makovými poli pak setkáváme se hlavně jen v guberniích maloruských a jihozápadních. Málo pěstuje se v [Rusko]-ku hořčice, jíž užívá se jednak k výrobě hořčice tabulové, jednak k výrobě hořčicového oleje. Střediskem její kultury jest jižní čásť caricynského újezdu v gub. saratovské, mimo to seje se i v gub. astrachanské a oblasti donské.

Oba zmíněné výrobky spotřebují se na domácích tržištích. K výrobě oleje slouží dále semena ruského koriandru a ruského kopru, které pěstují se rozsahem dosti malým v gub. poltavské, černigovské, kijevské, chersonské, jekatěrinoslavské a kurské, a jimiž oseté plochy v poslední době přibývá. Kultura ricinového stromu obmezuje se dosud na několik míst v oblasti zakaspické, v poslední době pak i dějí se s ní pokusy v oblasti těrské. Olej sloužící k účelům potravinářským dobývá se v říši Ruské konečně i ze semen sesamu, jehož pěstování rozšířeno jest hlavně v Turkistáně a místy i v Zakavkází.

Z pícnin sejí se v [Rusko]-ku různé traviny hlavně na z. a sz. v guberniích, v nichž v rozkvětu jest mlékařství, jako v guberniích pobaltických, západoruských a litevských, z části pak i v gub. novgorodské, petrohradské, pskovské, moskevské, tverské, jaroslavské, vologodské a j. Mimo to seje se i jetel a bojínek, na j. pak vojtěška, stoklasa, srha (Dactylis) a j., avšak význam těchto pícnin ustupuje daleko do pozadí oproti ohromné důležitosti, kterou má pro ruské dobytkářství seno klizené ročně v množství 3.331,059.300 pudů na ohromných lučinách zaujímajících plochu celkem 34,659.873 děsjatin, z čehož připadá na evropskou Rus 26,003.830 děsj. se sklizní 2.364,319.000 pudů sena, na ruské Polsko 911.264 děsjatin se 131,081.700 pudy, na Kavkázsko 2,545.282 děsj. s 232,868.200 pudy, na Sibiř 3,776.419 děsj. s 432,117.600 pudy a na Střední Asii 1,423.078 děsj. se 170,672.800 pudy sena. Největší luční plochy vykazují gubernie východní a jihovýchodní, jakož i sibiřské, totiž gub. tomská 1,857.028 děsj., permská 1,676 336 děsj., samarská 1,571.056 děsj., oblast donská 1,507.463 děsj., gub. orenburská 1,156.001 děsj., tobolská 1,140.272 děsj., oblast kubanská 1,102.173 děsj. atd.

Nejúrodnější jsou pečlivě ošetřované louky v ruském Polsku, kde klidí se na př. v gub. kaliszské 169,1 pudu sena s 1 děsjatiny, v ostatní Ruské říši pak nejbohatší a senem nejúrodnější lučiny má oblast semirěčenská, v níž klidí se 155 1/2 pudu sena průměrně na 1 děsjatině. Průměrná úroda sena v celé říši vůbec činí 96.1 pudu na 1 děsj., v evropském [Rusko]-ku jen 90.7 pudu, v Sibiři však 114,4 pudu a ve Střední Asii dokonce 119,9 pudu a v ruském Polsku 143,8 pudu.

Sklízení i uchovávání sena děje se v [Rusko]-ku většinou způsobem co nejprimitivnějším a následkem toho přes nesmírný rozsah luk není téměř nikde pravidelných zimních zásob sena. Zde uvádíme také výtěžek slámy v Ruské říši, který činí ročně (kromě ozimu) 5 473,571.500 pudů, z čehož nejvíce (800 mill. pudů) připadá na gubernie novoruské, pak i na střední zemědělské (775 mill.), ruskopolské (565 mill.), jihozápadní (450 mill.), maloruské (420 mill.) atd. Nepatrný význam jako pícnina mají brambory (viz výše) a řípa, neboť užívá se pouze jejich odpadků jako krmiva dobytku. Pěstování cukrové řepy uvedeno bylo na Rus již počátkem XIX. stol. a ujalo se nejprve v gubernii tulské. Dnes ruské řepařství soustřeďuje se hlavně ve 2 oblastech: v ruském Polsku jednak a pak v gub. kijevské, podolské, volynské, charkovské a kurské. Úhrnem řepná pole v [Rusko]-ku měří již do 400.000 děsj. a klidí se ročně cukrovky 36 1/4 mill. berkovců čili 362 mill. pudů. Průměrně klidí se s 1 děsj. 992 pudy, v ruském Polsku pak až 1357 pudů. Jako pícnina pěstuje se v západní části nečernozemního obvodu evropsko-ruských gubernií na polích mrkev a zelí chatrné jakosti, kdežto v lepších jakostech pěstují se tyto plodiny jako zelenina v zahradách zelenářských i jinde na Rusi. Zahradní plodinou jest rovněž i tabulová řepa.