Z rostlin vláknatých pěstuje se v [Rusko]-ku len a konopí (v. výše), jakož i bavlna. Pěstování bavlníku soustřeďuje se v oblastech středoasijských a v Zakavkází. V oné krajině pěstoval se až do let osmdesátých výhradně jen domácí druh bavlníku, dnes však velice jest zde rozšířen druh upland, který rozšířil se i v Zakavkází. V Turkistáně osázena jest bavlníkem plocha asi 130.000 děsjatin, sklizeň bavlny činí tu asi 2 mill. pudů, kdežto v Zakavkázi klidí se bavlny ročně jen 6-700.000 pudů. Tabák pěstoval se v [Rusko]-ku již ve století XVI., avšak teprve v XIX. věku kultura jeho nabyla většího rozšíření a významu. Dnes zaujímá asi 56.000 děsjatin půdy, na nichž klidí se ročně přes 5 mill. pudů tabáku, a rozšířena jest na mnohých místech říše, nejvíce v gub. černigovské (1,2 mill. pudů), poltavské (3/4 mill.), kubánské (0,7 mill.), tambovské (přes 1/2 mill.), samarské (0,2 mill.), tavrické (0,2 mill.), voroněžské (0,1 mill.) a rjazanské (0,1 mill.).

Nejlepší druhy ruského tabáku daří se v obl. kubánské, gub. tavrické a kutaiské, nejhorší pak v černigovské a poltavské. V r. 1894 počato kolem Batumu s pěstováním čaje, jehož plantáže zaujímají plochu přes 400 děsj. a dávají prům. sklizeň 20 pudů s 1 děsj. Do obchodu přišlo toho čaje nepatrné dosud množství. Chmel pěstuje se ode dávna na mnohých místech [Rusko]-ka, avšak po většině jen v malém rozsahu, dostačujícím sotva místní spotřebě. Nad tuto spotřebu jde výtěžek chmelnic v új. bogorodském a bronnickém moskevské gubernie, v új. jegorjevském gub. rjazanské, v új. volynském, kostromském a varšavském. Úhrnem klidí se v [Rusko]-ku do 1/3 mill. pudů chmele, z čehož polovina připadá na Volyň.

K průmyslovým účelům pěstuje se máta v gub. jaroslavské (ves Porěčje a Ugodiči), porůznu pak v gub. tulské, voroněžské, orlovské, chersonské a kazanské. Anýz rozšířen jest hlavně v gub. voroněžské, místy i v podolské, kurské, charkovské, tavrické a chersonské. Pěstováním kmínu zabývají se sedláci v gub. jaroslavské (új. rostovský), voroněžské (új. ostrožský) a kurské (u města Koroči). Čekanka pěstuje se hlavně v új. rostovském gub. jaroslavské a suzdalském gub. vladiměřské, místy pak i v gub. ruskopolských a pobaltických. Pcháč daří se v malém množství v gub. minské, bessarabské a na Krymu, poslední dobou pak i v obl. těrské. Šafrán pěstují sedláci v některých místech újezdu bakinského. Konečně mořena barvířská rozšířena byla dříve v celém Zakavkází, dnes však omezena jest jen na některá místa gub. bakinské, pak oblasti samarkandské a fergánské. Zeleniny pěstují se v celém evropském a asijském [Rusko]-ku, nevyjímaje ani krajů severních, tak že na př. archangelští zelináři vyvážejí své zeleniny i do Norska. V této gubernii soustřeďuje se zelinářství na březích ř.

Mezeně a Oněgy, kdežto v gub. oloněcké provozuje se hlavně na j. (pro Petrohrad) a v gub. vologodské na z. (pro Jaroslavl). Nejchatrnější zelinářství z celé evropské Rusi nacházíme na v. od Volhy kde překáží mu výstřední podnebí. Rozsáhlé jest za to pěstování zelenin v Čuchonsku, zvláště na jižním jeho pobřeží, a v gub. petrohradské, novgorodské a pskovské, kde bývá namnoze pro celé osady hlavním pramenem výživy. V guberniích pobaltických pěstují se zeleniny jen pro potřebu domácí, v ruském Polsku pak se jejich pěstování vůbec zanedbává a jen kolem velikých měst provozuje se poněkud usilovněji.

Rovněž slabé jest zelinářství v gub. litevských, kovenské, grodenské a vilenské, kde kromě obyčejných zelenin pěstuje se i čekanka a sbírá kmín a různá léčivá koření. Na Bílé Rusi zelinářství stojí na stupni vyšším, hojně daří se tu i mák, slunečnice, česnek a pastinák. V guberniích ležících na záp. břehu Volhy rozvinuto jest zelinářství značnou měrou kromě gub. saratovské a astrachanské, náležejících již ke stepní oblasti. Za kolébku ruského zelinářství možno pokládati gub. jaroslavskou, kde v új. rostovském jest 55 vesnic zelinářských a kde daří se zvláště čekanka, šalvěj, majoránka, kmín, cibule, česnek a okurky. Silně rozšířeny jsou zeleniny i na z. gub. kostromské, pak v gub. nižegorodské, kazanské a simbirské, zvláště zelí, okurky a cibule. V gub. středoruských nejvíce kvete zelinářství v gub. moskevské ve vesnicích na ř. Moskvě, kde pěstuje se zelí, okurky, chřest, cibule a j., jichž vozí se do Moskvy ročně 4 mill. pudů. V gub. tverské pěstují se zeleniny i ve sklenících a pařeništích, v gub. smolenské jest již zelinářství chatrnější, v kalužské a vladiměřské pak hoví jen místním potřebám. Ve středních gub. černozemních pěstování zelenin není příliš rozšířeno.

V gub. tulské pěstuje se kmín, máta peprná a machorka, v gub. rjazanské a tambovské setkáváme se již se zelinářskými poli, v gub. penzenské jest zelinářství zvláště rozšířeno v új. penzenském a krasnoslobodském, kde pěstují se ode dávna okurky a cibule, jež daří se ve velikém množství i v gub. černigovské. V gub. kurské zelinářství soustřeďuje se v új. koročanském (ves Strigunov) s rozsáhlou kulturou cibule a česneku, v gub. voroněžské pěstuje se velikou měrou anýz.