V gub. na jz. [Rusko]-ka jest zelinářství velmi chatrné, ač přírodní poměry byly by mu zde svrchovaně příznivy. Ve stepních guberniích na jv. evropské Rusi zelinářství provozuje se hlavně na černozemní půdě z jara a na podzim, nejdůležitější zeleninou jest zde zeli, pak cibule, okurky, mrkev a tuřín, k nimž druží se tykve, boby, rajská jablka atd., na polích pak pěstují se slunečnice. Kolem měst jsou rozsáhlé zelinářské zahrady uměle zavlažované a opatřené skleníky i pařeništi. Velmi rozšířeny jsou tu vodní melouny, sloužící též ku přípravě zvláštního medu. Nejčilejší zelinářství provozuje se tu v gub. stavropolské a oblasti donské. V Kavkázsku jest pěstování zelenin na stupni nízkém a jen místy v Zakavkází nabývá jisté důležitosti. Daří se tu zelí, cibule, okurky, mrkev, dýně, chřest atd., nejlepšími zelináři jsou tu Bulhaři. V ruské Střední Asii zeleniny pěstují se jen v oasách, pak kolem velikých měst, a to zvláště tykve, melouny, dýně, okurky, cibule, mrkev, tuřín, řetkev a rajská jablka. V Sibiři zelinářství nemá nikde rázu živnostenského, ač místy jsou tu přírodní podmínky k tomu co nejpříznivější (v předhoří Altaje a j.), pouze v Amursku Číňané zabývají se pěstováním zelenin po živnostensku, zásobujíce jimi celý kraj. Semenářství jest v [Rusko]-ku nejchatrnější ze všech odvětví zahradnické činnosti, tak že i semena nejobyčejnějšího stromoví dovážejí se téměř výlučně z ciziny. V poslední době staly se sice v říši mnohé pokusy k zavedení racionálního semenářství, avšak značnějších výsledků dosud nejeví.

Ovocnářství těší se v [Rusko]-ku již od delší doby značné pozornosti a podpoře státní i soukromé, nicméně usilovné a mnohostrané snahy k jeho zvelebení směřující nejsou dosud ani z daleka korunovány náležitými výsledky, tak že ovocnářství ruské stojí ještě daleko za ovocnářstvím zemí západoevropských a Spojených Obcí sev.-amer. Střediskem pěstování ovoce v říši Ruské jsou gubernie bessarabská, kijevská, volynská a podolská, kde ovocné sady měří úhrnem 80.000 děsjatin a počítá se na 16 mill. ovocných stromů s roční sklizní přes 6 mill. pudův ovoce. Daří se zde jablka, hrušky, meruňky, broskve, třešně, ořechy a j. Ode dávna proslulý jest svým ovocem Krym, jehož sady měří 6000 děsjatin, dodávajíce přes 1 mill. pudů ovoce, hlavně jablek, potom hrušek, broskví, meruněk, třešní atd. Živnostenský ráz má ovocnářství i na střední Volze v gub. saratovské, simbirské, samarské a kazanské, odkud vyváží se mnoho jablek do Sibiře.

Znamenité ovoce pěstuje se v ruském Polsku, zvláště hrušky, jablka, slívy a třešně, avšak domácí produkce nestačuje tu ani z daleka místní spotřebě. Rozsáhlé ovocnářství mají i gubernie pobaltické kromě Estonska. Jako zvláštní živnost provozuje se pěstování ovoce i v části gub. minské a mohilevské, dále v některých místech gub. novgorodské a v okolí Petrohradu. Rozsáhlejší ovocnářství jest i v gub. kalužské, rjazanské, voroněžské, kurské, poltavské, v Předkavkází i v Zakavkází, kde zvláště oblast černomořská vyniká pěstováním citronův, oliv, fíků, kaštanův a j. Veliký rozsah mají ovocné sady i v okruhu kubinském a gorijském atd. V ruské Střední Asii jsou ve vých. a již. končinách, a to jak na svazích hor, tak i v říčních údolích celé lesy ovoc. stromoví, hlavně jabloní, hrušní, broskvoní, stromův ořechových a pistaciových, i vyváží se odtud ročně přes 2 mill. pudův ovoce. Naproti tomu v Sibiři jest ovocnářství velmi chatrné, nejznámější a nejrozšířenější plod jest tu t. zv. ořech cedrový.

Mimo to daří se tu tak jako i na s. evropské Rusi různé keře jahodové a p. Velmi rozsáhlé jest v říší Ruské území příhodné ku pěstování vinné révy. Severní jeho hranice počíná se na z. u Chotina, táhne se k Jekatěrinoslavi, přestupuje Volhu u Sarepty, pak klesá k j. ke Gurjevu při ústí Uralu. Dále k v. přerušena jest tato vinorodá oblast písčitými pouštěmi i počíná se opětně až u města Turkistánu, zabírajíc pak oblast syrdarjinskou a semirěčenskou, načež přechází na půdu říše Čínské a objevuje se opět v Amursku, kdež daří se zvláštní réva amurská, vzdorující tamní drsné zimě. Avšak rozšíření vinic a výtěžek vína v [Rusko]-ku neodpovídá veliké této prostoře, neboť vinice říše měří úhrnem sotva 1/4 mill. děsjatin a vína těží se jen do 20 mill. věder, t. j. asi 2 1/2 mill. hl.

Nejdůležitější vinařskou krajinou evropské Rusi jest gubernie bessarabská, kde vinice zaujímají 57 220 děsj. půdy a vína těží se do 6 1/2 mill. věder, z čehož do 1 1/2 mill. věder se vyváží. Vína bessarabská jsou však z největší části chatrná, slabá a nakyslá. V gub. chersonské jest celkem 3580 děsjatin vinic, hlavně v új. tiraspolském, úhrnný výtěžek činí 360.000 věder ročně. Málo jest vinic v gub. podolské a jekatěrinoslavské, v obou dohromady asi 600 děsjatin s výtěžkem přes 50.000 věder. Vínem velmi bohata jest gub. tavrická, a to jak na pevnině, tak zvláště na poloostrově Krymu. Na pevnině výborná viničná půda jest na písčité kopčině, prostírající se na l. bř. Dněpru od Kachova až k jeho ústí, kterážto půda zaujímá tu plochu 150.000 děsjatin.