Rovněž chudý lesy jest ruský Turkistán a oblast zakaspická, kde nad to nerozumným způsobem lesního hospodaření byly zpustošeny lesy rozkládající se na přístupných svazích horských, tak že dnes setkáváme se tu s rozsáhlejšími hvozdy jen na nedostupných horách. Co do poměru zalesněné plochy k obyvatelstvu náleží [Rusko]-ku mezi všemi evropskými státy jedno z nejpřednějších míst i tehdy, nemáme-li zřetel na ohromné plochy sibiřských pralesů, jejichž pravidelné hospodářské zužitkování obyvatelstvem jest ovšem z největší části nemožné. Připadá totiž v evropském [Rusko]-ku na 1 obyvatele průměrně asi 1 3/4 děsjatiny lesní plochy, také předčí v té příčině evropskou Rus jen Norsko s 3,8 děsj. lesů na 1 obyv. a Švédsko s 3,5 děsj., kdežto daleko za ní zůstává Rakousko s 0,41 děsj., Německo s 0,27 děsj. a Francie s 0,20 děsj. na 1 obyv.

Avšak tato výhoda evropské Rusi vztahuje se jen na severní a severovýchodní její čásť, kdežto gubernie jižní a jihovýchodní, na něž připadá právě nejvíce obyvatelstva, jsou lesem mnohem chudší, tak že polovice ruské populace opatřena jest lesy méně než na př. obyvatelstvo Německa.

Co se týče spotřeby dříví v [Rusko]-ku, připadá tu průměrně na 1 obyv. asi 100 krychl. stop dříví do roka, kterýžto průměr kolísá se mezi 25 krychl. stopami na j. a 200 krychl. stopami na 1 obyvatele na s. a sv. Průměrná tato spotřeba dříví odpovídá asi průměrnému ročnímu přírůstku na 1 děsjatině lesní plochy, tak že podle toho má [Rusko] každým rokem ohromný přebytek dříví, ježto přírůstek na 3/4 děsjatiny zůstává při každém obyvateli nespotřebován. Avšak i tato výhoda připadá k dobru jen severním a severových. guberniím, v nichž soustřeďuje se 75% všech ruských lesův. Největší čásť ruských lesů náleží státu, jehož lesní majetek předčí státní lesy všech ostatních zemí. V lesích těchto také zavedeno bylo nejdříve racionální lesní hospodářství, kdežto lesy soukromé ponechány byly úplně libovůli vlastníkův. Ježto tento stav vedl namnoze k vykořisťování lesův a odlesňování krajin, vydán byl r. 1888 zákon na ochranu lesů, podle něhož rozděleny jsou všecky lesy říše na skupiny podle nebezpečí, jež by vzniklo odlesněním příslušné krajiny.

Následkem toho veliká čásť soukromých lesů vzata byla do státního ochranného systému, jenž svěřen zvláštním komitétům pro lesní ochranu, které vedou dozor nad lesní plochou 36 mill. děsjatin. Zároveň stát přikročil ve mnohých krajinách k zalesňování, k němuž pobádá i soukromníky rozdílením lesních stromků a semen a p. Úhrnný výtěžek dříví ze všech ruských lesů páčí se ročně na 100 mill. krychl. sáhů, kdežto spotřeba dříví ročně činí v Ruské říši asi 45 mill. krychl. sáhů, totiž: dříví zpracuje se mechanicky a chemicky ročně 2 mill. krychl. sáhů, v dolech se spotřebuje 2 1/2 mill. krychl. sáhů, na železnicích 0,8 mill., na parnících 0,3 mill., v továrnách 1,9 mill. a v domácnostech asi 37 1/2 mill. krychl. sáhů.

Nespotřebuje se tudíž v zemi přes polovici domácí dřevní produkce, z čehož čásť se vyváží, čásť pak vůbec přichází na zmar. Zvláště velmi mnoho pokáceného dříví bez užitku zůstává v zalesněných hojně guberniích severních, kde také výnos lesů jest velmi nepatrný, čině sotva 3 1/2 kopějky z 1 děsjatiny. Zde ovšem nelze půdu lesy pokrytou za nynějšího stavu lesního a polního hospodářství zužitkovati jinak a lépe. Naproti tomu v hustě zalidněných a méně zalesněných guberniích jižních a západních lesy jsou namnoze výnosnější než pole, tak že zakládají se tu již lesy uměle, v nichž uložený kapitál zužitkuje se 5-6%. Takovým způsobem může se časem odpomoci nedostatku dříví v jižní Rusi zhusta pociťovanému.