Rusko

Zemědělství.

Hlavním podkladem a nejdůležitější oporou veškerého hospodářského bytí celé říše Ruské jest dosud a zajisté ještě po nedozírnou dobu budoucna zůstane orba. Přes nejhorlivější péči a všestrannou pozornost, jíž těší se na Rusi průmysl i hornictví, a přes nepopíratelně ohromné jejich pokroky v době poslední jest stále ještě výnos rolnictví největším pramenem ruského národního blahobytu a bohatství. Neboť ceníme-li výrobky ruského průmyslu a báňský výtěžek říše sotva na 3 milliardy rublů ročně, cena pouze obilin i za nízkých cen v carství sklizených páčí se na 2 1/2 milliardy rublů ročně, kdežto ostatní polní plodiny v říši sklizené mají hodnotu nejméně 3/4 milliardy rublů. Orba a živnosti s ní souvisící skýtají bezprostředně výživu čtyřem pětinám ruského obyvatelstva a jen pětinu vyživují přímo zaměstnání a povolání jiná. Polní hospodářství dodává také daleko nejdůležitější předmět ruského vývozu zahraničného, neboť obilí a mouky vyváží se z říše do ciziny ročně asi za 300 mill. rublů, což činí asi dvě pětiny veškerého rus. vývozu vůbec.

Nad to pak dlužno uvážiti, že orba v říši Ruské může ještě se rozšířiti a zajisté v budoucnosti skutečně se rozšíří na ohromná prostranství k hospodářství polnímu výborně způsobilá, avšak rolemi dosud nezabraná. Tak na př. ve východní Sibiři k orbě způsobilé jest přes 25 mill. děsjatin půdy, ale skutečně vzděláno sotva 1 mill. děsjatin, v Amursku hodí se k orbě přes 10 mill. děsjatin půdy dosud nevzdělané, v Zabajkalsku přes 20 mill. děsjatin, v gub. tobolské z 21 1/2 mill. děsjatin orné půdy oseto jest sotva 1 1/2 děsj. a rovněž veliké, posud nevzdělané plochy úrodné a k orbě znamenitě se hodící půdy nalézáme i v gub. tomské, v kirgizských stepích a i v mnohých guberniích Rusi evropské. Možno tudíž s jistotou za to míti, že celková rozloha polností a vzdělané půdy vůbec může v carství Ruském v budoucnosti nejméně se zdvojnásobiti.

Ježto pak dále dosavadní způsob polního hospodaření na Rusi jest po většině velmi primitivní a extensivní a zajisté dobou značně se zdokonalí a přejde v polaření intensivní, patrno jest, jak ohromný rozvoj a pokrok očekávati lze pro budoucno v ruské orbě. Celkem zaujímají polnosti v evropském [Rusko]-ku bez Čuchonska (v. t.) r. 1902: 71,554.692 děsjatiny a v [Rusko]-ku asijském 10.522.821 děsjatinu, totiž ve vlastní Sibiři 2,807.637 děsj., v generální gubernii amurské 370.000 děsj., v stepních oblastech 972 773 děsj., v ruském Turkistáně 2,079.380 děsj. a v Kavkázsku 4,293.031 děsj. Nejdůležitější polní plodina Ruské říše jest ozimní žito, jímž oseto jest 26,814.046 děsj. a jehož klidí se (1902) 1403,370.000 pudů, kdežto žito jarní zaujímá jen 571.680 děsj. a roční jeho sklizeň činí 21,750.300 pudů. Pokrývají tudíž žitná pole asi třetinu veškeré orné půdy říše, kterýžto poměr zvyšuje se v gub. vladiměřské, kazaňské a simbirské na více než polovinu všeho osevu. Směrem k j. a jv. důležitosti žita ubývá a plocha jím osetá klesá pod 5% veškerých rolí (v Bessarabii, stepních oblastech). V Sibiři nabývá většího významu žito jarní, které v Amursku a Zabajkalsku stává se hlavní plodinou.

V poměru k obyvatelstvu nejvíce ozimního žita plodí střední zemědělské gubernie, kde na 1 obyv. připadá (1902) 18,85 pudu žita, v gub. tambovské pak dokonce 24,34 pudu, nejméně pak v oblastech stepních, totiž sotva 1/2 pudu na 1 obyv. Jarní žito má větší význam pro výživu obyvatelstva pouze v Sibiři, kde klidí se ho průměrně do 2 pudů na 1 obyvatele. V celé říši vůbec připadá na 1 obyv. po odečtení zrní k osevu potřebného na 10 pudů žita, mnohem více než kterékoliv jiné plodiny polní. Nejúrodnější žitná pole celé říše má gubernie kijevská, kde klidí se na 1 děsjatině půdy průměrně 98,7 pudu žita ozimního, kdežto žitem nejméně úrodná jest gub. astrachanská, která dává průměrně sotva 12 pudů na 1 děsj., v celé říši pak činí průměrná sklizeň ozimního žita 52,3 pudu s 1 děsj., kdežto žita jarního jen 38 pudů, nejvíce v oblasti semirěčenské (76,4) a nejméně v gub. archangelské (16,2).

 Pšenice nemá na rozdíl od žita téměř žádného hospodářského významu na s., sz. a ve středu Rusi, naproti tomu v guberniích maloruských a jihozápadních vyrovnává se důležitostí svojí žitu a dále k j. a jv. úplně převládá, zabírajíc místy polovinu všech osevů. Pšenice ozimní převládá v guberniích kijevské, podolské a volynské, jarní naproti tomu v guberniích jihovýchodních, v Sibiři a ruské Střední Asii. Ozimní pšenicí oseto jest 5,421.222 děsjatin a její roční sklizeň činí 365,936.600 pudů, kdežto pšenicí jarní oseto 14,992.930 děsjatin a klidí se jí 643,184.600 pudů. Připadá pak na 1 obyv. průměrně 2,56 pudu pšenice ozimní, nejvíce v gub. stavropolské (26,52) a nejméně v guberniích severních a uralských, kde klidí se ji množství zcela nepatrné, kdežto pšenice jarní připadá na 1 obyv. průměrně 4,3 pudu, nejvíce v gub. jekatěrinoslavské (26,79) a nejméně v radomské a siedlecké. Nejúrodnější ozimní pšenicí jest gub. kijevská, kde činí sklizeň s 1 děsj. role průměrně 122,9 pudu, kdežto v gub. vjatské klidí se s 1 děsj. průměrně jen 15,7 pudu. Pšenicí jarní nejúrodnější jest gub. kielecká s 82,5 pudu sklizně s 1 děsj., nejméně úrodná pak jest gub. pskovská s 19,7 pudu s 1 děsjatiny. Oves seje se všude tam, kde pěstuje se ozimní žito i tvoří ve většině severních gubernií třetinu všeho osevu, v gub. novgorodské pak dokonce 43%. Nejmenší význam má oves na krajním severu v gub. archangelské a na krajním jihu, zvláště v gub. astrachanské. Úhrnem zaujímá 15,990.289 děsj. a klidí se ho 824,685.900 pudů a po odečtení výsevu připadá ho na 1 obyv. 5,17 pudu, nejvíce v gub. tambovské (13,52) a nejméně v gub. astrachanské (0,18).

S 1 děsjatiny klidí se ho průměrně nejvíce v oblasti semirěčenské, t. 92,8 pudu, a nejméně v turgajské, t. 19,8 pudu. Ječmen má největší důležitost pro krajní sever evropské Rusi, kde na př. v gub. archangelské oseto jest jím 55% veškeré polní půdy. Rovněž důležit jest i pro krajní jih, zvláště pro gub. jekatěrinoslavskou, chersonskou, tavrickou a bessarabskou, kde zaujímá 18% všech rolí. Nejméně jest ho v gub. rjazanské, tulské, orlovské, tambovské, penzenské a simbirské, kde tvoří méně než 1% osevu.

Poměrně málo ječmene jest i v Sibiři a v ruské Střední Asii, hojnější jest za to v Kavkázsku. Úhrnem pokrývá plochu 8,045.016 děsjatin a klidí se ho 449,592.600 pudů, tak že připadá na 1 obyv. říše po odečtení nutného výsevu 3,08 pudu, nejvíce v gub. jekatěrinoslavské (18,69) a nejméně v rjazanské (0,01), Na 1 děsjatině daří se průměrně nejvíce ječmene v obl. semirěčenské (87,5 pudu) a nejméně v obl. turgajské (17,3). Špalda má větší význam jen v gub. kazaňské a ufimské, kde její zasetí činí 6-7% všech polí, v gub. samarské, saratovské, simbirské, penzenské, nižegorodské, vjatské, permské a orenburské zaujímá 0,2-2,2% polní půdy, dále pěstuje se i v některých guberniích ruskopolských, v Sibiři, střední Asii a j. Úhrnem zabírá 361.022 děsj. a klidí se jí 14,304,800 pudů, pro výživu obyvatelstva má význam jen v gub. kazanské, kde připadá na 1 obyv. průměrně 1 05 pudu čisté její sklizně, dále v simbirské (0,81), samarské (0,78) a ufimské (0,62 pudu na 1 obyv.). Pohanka úplně schází jak na krajním severu v gub. archangelské, vologodské a oloněcké, tak i na krajním jihu v gub. tavrické, astrachanské a v oblasti černomořské, onde následkem chladna, tuto pak následkem sucha.

Největší důležitost má v krajinách tvořících přechod od černozemí k půdám severním, tak jest ji v gub. černigovské kolem 27%, v gub. kurské, penzenské, kazanské, ufimské, mohilevské a volynské přes 10% veškeré oseté půdy. K sz. i jv. od hranice černozemí ubývá jejího rozšíření, tak že v gub. pobaltických na jedné a v oblasti donské na druhé straně zaujímá sotva 1/2% polní plochy. Oseto jest jí celkem 2,162.511 děsjatin a sklízí se jí ročně 81,471.700 pudů, více než 1 pud čisté sklizně připadá na 1 obyv. v gub. maloruských, střednězemědělských a jihozápadních.

Na 1 děsjatině rodí se jí průměrně 40 pudů, v gub. jekatěrinoslavské dokonce 122 pudy. Proso jest plodina po výtce černozemní, tak že k s. od hranice černozemí rychle jí ubývá. Poměrně nejvíce rozšířeno jest v oblasti turgajské, kde připadá na ně asi třetina veškeré půdy orné, dále v obl. těrské, kde zaujímá pětinu, a v obl. semirěčenské, kde prosná pole měří šestinu celé plochy polní. Více než 10% půdy oseto jest prosem v gub tambovské a astrachanské, více než 9% pak v gub. kurské a saratovské. Úhrnem zabírá proso 3,051.966 děsjatin se sklizní 182,387.100 pudů, na 1 obyv. připadá 1,41 pudu, nejvíce v gub. tambovské (7,85) a obl. turgajské (7,69), i sklízí se ho s 1 děsj. nejvíce v gub. tulské, 65,6 pudu. Kukuřice pěstuje se zvláště v gub. bessarabské, podolské a chersonské, jakož i na Kavkáze, hlavně v oblasti těrské. V gub. bessarabské a v těrské obl. připadá na ni do čtvrtiny veškeré půdy oseté.

 Celkem pole kukuřičná měří 1,245.678 děsj. a sklizeň činí 75,440.400 pudů. Na 1 obyv. připadá nejvíce čisté sklizně kukuřičné v Bessarabii, totiž 17,30 pudu. Hrách seje se v celé říši Ruské, avšak nikde není jím oseto více než 5% polní půdy, nejméně pak jest ho v gub. archangelské. Celkem zaujímá 971.773 děsjatiny a klidí se ho 46,154.500 pudů, tak že po odečtení výsevu připadá na 1 obyv. průměrně 0,30 pudu, nejvíce v gub plocké (1,88) a nejméně v archangelské, oloněcké, petrohradské a pskovské (0,01). Nejúrodnější hrachová pole jsou v gub. kijevské, kde klidí se průměrně 97,7 pudů hrachu na 1 děsjatině, Čočka nepěstuje se vůbec v guberniích severních, příjezerních, v petrohradské, kalužské, tverské a jaroslavské, v mnohých guberniích ruskopolských, v Sibiři a ve střední Asii.

Úhrnem zaujímá plochu 341.036 děsj., sklizeň činí 15,646.100 pudů, z čehož téměř polovice připadá na gubernie středovolžské, totiž 152.944 děsj. a 6,139.600 pudů. Více než 1 pud čisté sklizně připadá na 1 obyv. jen v gub. penzenské, t. 1,05 pudu, nejúrodnější půda čočkou však jest v gub. kijevské, kde daří se na 1 děsj. průměrně 66,8 pudu čočky. Ještě menší rozšíření mají boby, jež pěstují se celkem na ploše 74.635 děsj. a jichž klidí se 4,791.500 pudů. Úplně scházejí v gub. orlovské, tulské, rjazanské, tambovské, simbirské, penzenské, astrachanské, tavrické, vladiměřské, kalužské, tverské, jaroslavské, kostromské, smolenské a petrohradské, pak v guberniích severních a příjezerních, v mnohých ruskopolských, v Sibiři a většinou i ve střední Asii, kdežto téměř polovice sklizně přichází z gub. jihozápadních, totiž 2,072.400 pudů, a to hlavně z gub. kijevské, v níž připadá na 1 obyv. téměř 1/4 pudu bobů, ačkoliv boby nejúrodnější jest gub. charkovská se 125 pudy sklizně s 1 děsjatiny. Velikou hospodářskou důležitost má na Rusi pěstování bramborů, a to zvláště na z., kdežto směrem k v. významu jejich ubývá.

Nejvíce sází se jich v gub. estonské, kde zaujímají 15% všech polí, pak v guberniích západoruských, kde zabírají 5-10%, a v gub. moskevské a jaroslavské, kde pole bramborová tvoří 6-7% veškeré plochy polní. K v. a zvláště k j. rozšíření jich ubývá, tak že brambořiště tvoří tu méně než 1% půdy polní.Celkem osázeno jest brambory 3,639.314 děsj. a klidí se jich 1.729,878.000 pudů, tak že na 1 obyv. připadá průměrně 11,13 pudu čisté bramborové sklizně, nejvíce v Estonsku (34,31) a nejméně v oblasti semipalatinské (0,37). Nejúrodnější bramborová půda jest v gub. tulské, kde 1 děsjatina plodí průměrně 711 pudů bramborů. Pro ruskou střední Asii jest důležitou plodinou t. zv. turkistánské proso čili dzugara, jímž osety jsou veliké plochy zvláště v obl. fergánské, zakaspické a samarkandské a které slouží jak za potravinu chudším vrstvám obyvatelstva, tak zvláště za píci dobytku, kdežto suchou slamou se topí.

Džugara vyžaduje sice hojně hnojiva, avšak daří se jí také až 600 pudů na 1 děsjatině. Ve Střední Asii pěstuje se také rýže, jež zaujímá tu asi 91.500 děsj. půdy. V nepatrném množství daří se rýže také v gub. bakinské. Celkem klidí se v Ruské říši přes 5 mill. pudů rýže. Z rostlin olejnatých pěstuje se v [Rusko]-ku len, konopí, slunečnice, řepka, tryzel, řepík, mák a j. Pěstování lnu tvoří důležité odvětvi ruského polního hospodářství, což patrno již z toho, že na [Rusko] připadá více než polovina celé světové sklizně lněné. V evropské části říše klidí se ročně 30 1/4 mill. pudů lněného vlákna a 38 3/4 mill. pudů lněných semen, kdežto v Sibiři klidí se lnu asi 1 1/2 mill. pudů. V největším rozkvětu jest pěstování lnu v gub. livonské a pskovské, kde zaujímá 13% veškeré půdy oseté, pak následují gub. vitebská, smolenská, kovenská, tverská, jaroslavská, kostromská, vladiměřská, vologodská a vjatská.

Přes polovici veškeré lněné sklizně ruské vyváží se za hranice, a to asi za 50 mill. rublů lnu a za 30 mill. lněného semene. Konopí pěstuje se hlavně v gub. orlovské, kurské, poltavské, černigovské a smolenské, kde zaujímá místy až 6,6% veškeré plochy oseté. Celkem oseto jest konopím přes 1/2 mill. děsjatin půdy hlavně černozemní i klidí se ročně 12 1/8 mill. pudů konopného vlákna a 15 1/2 mill pudů konopných semen, z čehož asi třetina vyváží se za hranice, totiž ročně asi za 10 mill. rublů konopí. Slunečnice rozšířena jest hlavně ve vých. guberniích černozemních, zvláště pak v gub, voroněžské a saratovské, kde zaujímá 2-2 1/2% veškeré půdy polní. Pokrývá dnes asi 1/4 mill. děsjatin půdy a klidí se jí do 1 mill. četvertí i slouží jednak za lidovou pochutinu, jednak k výrobě oleje.

Odpadky zužitkují se jako výborné krmivo dobytčí, slamou pak se topí. Řepka, řepík a trýzel pěstují se výlučně jen v guberniích černozemních, zvláště v bessarabské, chersonské, kijevské, poltavské a podolské, a to především na velkostatcích. Zaujímají úhrnem asi 120.000 děsjatin půdy a klidí se jich ročně 6,9 mill. pudů, z čehož čásť zpracuje se v [Rusko]-ku na olej, čásť pak se vyváží za hranice. Mák vyskytuje se v mnohých krajinách ruských, avšak většinou pěstuje se jen v zelinářských zahradách, s makovými poli pak setkáváme se hlavně jen v guberniích maloruských a jihozápadních. Málo pěstuje se v [Rusko]-ku hořčice, jíž užívá se jednak k výrobě hořčice tabulové, jednak k výrobě hořčicového oleje. Střediskem její kultury jest jižní čásť caricynského újezdu v gub. saratovské, mimo to seje se i v gub. astrachanské a oblasti donské.

Oba zmíněné výrobky spotřebují se na domácích tržištích. K výrobě oleje slouží dále semena ruského koriandru a ruského kopru, které pěstují se rozsahem dosti malým v gub. poltavské, černigovské, kijevské, chersonské, jekatěrinoslavské a kurské, a jimiž oseté plochy v poslední době přibývá. Kultura ricinového stromu obmezuje se dosud na několik míst v oblasti zakaspické, v poslední době pak i dějí se s ní pokusy v oblasti těrské. Olej sloužící k účelům potravinářským dobývá se v říši Ruské konečně i ze semen sesamu, jehož pěstování rozšířeno jest hlavně v Turkistáně a místy i v Zakavkází.

Z pícnin sejí se v [Rusko]-ku různé traviny hlavně na z. a sz. v guberniích, v nichž v rozkvětu jest mlékařství, jako v guberniích pobaltických, západoruských a litevských, z části pak i v gub. novgorodské, petrohradské, pskovské, moskevské, tverské, jaroslavské, vologodské a j. Mimo to seje se i jetel a bojínek, na j. pak vojtěška, stoklasa, srha (Dactylis) a j., avšak význam těchto pícnin ustupuje daleko do pozadí oproti ohromné důležitosti, kterou má pro ruské dobytkářství seno klizené ročně v množství 3.331,059.300 pudů na ohromných lučinách zaujímajících plochu celkem 34,659.873 děsjatin, z čehož připadá na evropskou Rus 26,003.830 děsj. se sklizní 2.364,319.000 pudů sena, na ruské Polsko 911.264 děsjatin se 131,081.700 pudy, na Kavkázsko 2,545.282 děsj. s 232,868.200 pudy, na Sibiř 3,776.419 děsj. s 432,117.600 pudy a na Střední Asii 1,423.078 děsj. se 170,672.800 pudy sena. Největší luční plochy vykazují gubernie východní a jihovýchodní, jakož i sibiřské, totiž gub. tomská 1,857.028 děsj., permská 1,676 336 děsj., samarská 1,571.056 děsj., oblast donská 1,507.463 děsj., gub. orenburská 1,156.001 děsj., tobolská 1,140.272 děsj., oblast kubanská 1,102.173 děsj. atd.

Nejúrodnější jsou pečlivě ošetřované louky v ruském Polsku, kde klidí se na př. v gub. kaliszské 169,1 pudu sena s 1 děsjatiny, v ostatní Ruské říši pak nejbohatší a senem nejúrodnější lučiny má oblast semirěčenská, v níž klidí se 155 1/2 pudu sena průměrně na 1 děsjatině. Průměrná úroda sena v celé říši vůbec činí 96.1 pudu na 1 děsj., v evropském [Rusko]-ku jen 90.7 pudu, v Sibiři však 114,4 pudu a ve Střední Asii dokonce 119,9 pudu a v ruském Polsku 143,8 pudu.

Sklízení i uchovávání sena děje se v [Rusko]-ku většinou způsobem co nejprimitivnějším a následkem toho přes nesmírný rozsah luk není téměř nikde pravidelných zimních zásob sena. Zde uvádíme také výtěžek slámy v Ruské říši, který činí ročně (kromě ozimu) 5 473,571.500 pudů, z čehož nejvíce (800 mill. pudů) připadá na gubernie novoruské, pak i na střední zemědělské (775 mill.), ruskopolské (565 mill.), jihozápadní (450 mill.), maloruské (420 mill.) atd. Nepatrný význam jako pícnina mají brambory (viz výše) a řípa, neboť užívá se pouze jejich odpadků jako krmiva dobytku. Pěstování cukrové řepy uvedeno bylo na Rus již počátkem XIX. stol. a ujalo se nejprve v gubernii tulské. Dnes ruské řepařství soustřeďuje se hlavně ve 2 oblastech: v ruském Polsku jednak a pak v gub. kijevské, podolské, volynské, charkovské a kurské. Úhrnem řepná pole v [Rusko]-ku měří již do 400.000 děsj. a klidí se ročně cukrovky 36 1/4 mill. berkovců čili 362 mill. pudů. Průměrně klidí se s 1 děsj. 992 pudy, v ruském Polsku pak až 1357 pudů. Jako pícnina pěstuje se v západní části nečernozemního obvodu evropsko-ruských gubernií na polích mrkev a zelí chatrné jakosti, kdežto v lepších jakostech pěstují se tyto plodiny jako zelenina v zahradách zelenářských i jinde na Rusi. Zahradní plodinou jest rovněž i tabulová řepa.

Z rostlin vláknatých pěstuje se v [Rusko]-ku len a konopí (v. výše), jakož i bavlna. Pěstování bavlníku soustřeďuje se v oblastech středoasijských a v Zakavkází. V oné krajině pěstoval se až do let osmdesátých výhradně jen domácí druh bavlníku, dnes však velice jest zde rozšířen druh upland, který rozšířil se i v Zakavkází. V Turkistáně osázena jest bavlníkem plocha asi 130.000 děsjatin, sklizeň bavlny činí tu asi 2 mill. pudů, kdežto v Zakavkázi klidí se bavlny ročně jen 6-700.000 pudů. Tabák pěstoval se v [Rusko]-ku již ve století XVI., avšak teprve v XIX. věku kultura jeho nabyla většího rozšíření a významu. Dnes zaujímá asi 56.000 děsjatin půdy, na nichž klidí se ročně přes 5 mill. pudů tabáku, a rozšířena jest na mnohých místech říše, nejvíce v gub. černigovské (1,2 mill. pudů), poltavské (3/4 mill.), kubánské (0,7 mill.), tambovské (přes 1/2 mill.), samarské (0,2 mill.), tavrické (0,2 mill.), voroněžské (0,1 mill.) a rjazanské (0,1 mill.).

Nejlepší druhy ruského tabáku daří se v obl. kubánské, gub. tavrické a kutaiské, nejhorší pak v černigovské a poltavské. V r. 1894 počato kolem Batumu s pěstováním čaje, jehož plantáže zaujímají plochu přes 400 děsj. a dávají prům. sklizeň 20 pudů s 1 děsj. Do obchodu přišlo toho čaje nepatrné dosud množství. Chmel pěstuje se ode dávna na mnohých místech [Rusko]-ka, avšak po většině jen v malém rozsahu, dostačujícím sotva místní spotřebě. Nad tuto spotřebu jde výtěžek chmelnic v új. bogorodském a bronnickém moskevské gubernie, v új. jegorjevském gub. rjazanské, v új. volynském, kostromském a varšavském. Úhrnem klidí se v [Rusko]-ku do 1/3 mill. pudů chmele, z čehož polovina připadá na Volyň.

K průmyslovým účelům pěstuje se máta v gub. jaroslavské (ves Porěčje a Ugodiči), porůznu pak v gub. tulské, voroněžské, orlovské, chersonské a kazanské. Anýz rozšířen jest hlavně v gub. voroněžské, místy i v podolské, kurské, charkovské, tavrické a chersonské. Pěstováním kmínu zabývají se sedláci v gub. jaroslavské (új. rostovský), voroněžské (új. ostrožský) a kurské (u města Koroči). Čekanka pěstuje se hlavně v új. rostovském gub. jaroslavské a suzdalském gub. vladiměřské, místy pak i v gub. ruskopolských a pobaltických. Pcháč daří se v malém množství v gub. minské, bessarabské a na Krymu, poslední dobou pak i v obl. těrské. Šafrán pěstují sedláci v některých místech újezdu bakinského. Konečně mořena barvířská rozšířena byla dříve v celém Zakavkází, dnes však omezena jest jen na některá místa gub. bakinské, pak oblasti samarkandské a fergánské. Zeleniny pěstují se v celém evropském a asijském [Rusko]-ku, nevyjímaje ani krajů severních, tak že na př. archangelští zelináři vyvážejí své zeleniny i do Norska. V této gubernii soustřeďuje se zelinářství na březích ř.

Mezeně a Oněgy, kdežto v gub. oloněcké provozuje se hlavně na j. (pro Petrohrad) a v gub. vologodské na z. (pro Jaroslavl). Nejchatrnější zelinářství z celé evropské Rusi nacházíme na v. od Volhy kde překáží mu výstřední podnebí. Rozsáhlé jest za to pěstování zelenin v Čuchonsku, zvláště na jižním jeho pobřeží, a v gub. petrohradské, novgorodské a pskovské, kde bývá namnoze pro celé osady hlavním pramenem výživy. V guberniích pobaltických pěstují se zeleniny jen pro potřebu domácí, v ruském Polsku pak se jejich pěstování vůbec zanedbává a jen kolem velikých měst provozuje se poněkud usilovněji.

Rovněž slabé jest zelinářství v gub. litevských, kovenské, grodenské a vilenské, kde kromě obyčejných zelenin pěstuje se i čekanka a sbírá kmín a různá léčivá koření. Na Bílé Rusi zelinářství stojí na stupni vyšším, hojně daří se tu i mák, slunečnice, česnek a pastinák. V guberniích ležících na záp. břehu Volhy rozvinuto jest zelinářství značnou měrou kromě gub. saratovské a astrachanské, náležejících již ke stepní oblasti. Za kolébku ruského zelinářství možno pokládati gub. jaroslavskou, kde v új. rostovském jest 55 vesnic zelinářských a kde daří se zvláště čekanka, šalvěj, majoránka, kmín, cibule, česnek a okurky. Silně rozšířeny jsou zeleniny i na z. gub. kostromské, pak v gub. nižegorodské, kazanské a simbirské, zvláště zelí, okurky a cibule. V gub. středoruských nejvíce kvete zelinářství v gub. moskevské ve vesnicích na ř. Moskvě, kde pěstuje se zelí, okurky, chřest, cibule a j., jichž vozí se do Moskvy ročně 4 mill. pudů. V gub. tverské pěstují se zeleniny i ve sklenících a pařeništích, v gub. smolenské jest již zelinářství chatrnější, v kalužské a vladiměřské pak hoví jen místním potřebám. Ve středních gub. černozemních pěstování zelenin není příliš rozšířeno.

V gub. tulské pěstuje se kmín, máta peprná a machorka, v gub. rjazanské a tambovské setkáváme se již se zelinářskými poli, v gub. penzenské jest zelinářství zvláště rozšířeno v új. penzenském a krasnoslobodském, kde pěstují se ode dávna okurky a cibule, jež daří se ve velikém množství i v gub. černigovské. V gub. kurské zelinářství soustřeďuje se v új. koročanském (ves Strigunov) s rozsáhlou kulturou cibule a česneku, v gub. voroněžské pěstuje se velikou měrou anýz.

V gub. na jz. [Rusko]-ka jest zelinářství velmi chatrné, ač přírodní poměry byly by mu zde svrchovaně příznivy. Ve stepních guberniích na jv. evropské Rusi zelinářství provozuje se hlavně na černozemní půdě z jara a na podzim, nejdůležitější zeleninou jest zde zeli, pak cibule, okurky, mrkev a tuřín, k nimž druží se tykve, boby, rajská jablka atd., na polích pak pěstují se slunečnice. Kolem měst jsou rozsáhlé zelinářské zahrady uměle zavlažované a opatřené skleníky i pařeništi. Velmi rozšířeny jsou tu vodní melouny, sloužící též ku přípravě zvláštního medu. Nejčilejší zelinářství provozuje se tu v gub. stavropolské a oblasti donské. V Kavkázsku jest pěstování zelenin na stupni nízkém a jen místy v Zakavkází nabývá jisté důležitosti. Daří se tu zelí, cibule, okurky, mrkev, dýně, chřest atd., nejlepšími zelináři jsou tu Bulhaři. V ruské Střední Asii zeleniny pěstují se jen v oasách, pak kolem velikých měst, a to zvláště tykve, melouny, dýně, okurky, cibule, mrkev, tuřín, řetkev a rajská jablka. V Sibiři zelinářství nemá nikde rázu živnostenského, ač místy jsou tu přírodní podmínky k tomu co nejpříznivější (v předhoří Altaje a j.), pouze v Amursku Číňané zabývají se pěstováním zelenin po živnostensku, zásobujíce jimi celý kraj. Semenářství jest v [Rusko]-ku nejchatrnější ze všech odvětví zahradnické činnosti, tak že i semena nejobyčejnějšího stromoví dovážejí se téměř výlučně z ciziny. V poslední době staly se sice v říši mnohé pokusy k zavedení racionálního semenářství, avšak značnějších výsledků dosud nejeví.

Ovocnářství těší se v [Rusko]-ku již od delší doby značné pozornosti a podpoře státní i soukromé, nicméně usilovné a mnohostrané snahy k jeho zvelebení směřující nejsou dosud ani z daleka korunovány náležitými výsledky, tak že ovocnářství ruské stojí ještě daleko za ovocnářstvím zemí západoevropských a Spojených Obcí sev.-amer. Střediskem pěstování ovoce v říši Ruské jsou gubernie bessarabská, kijevská, volynská a podolská, kde ovocné sady měří úhrnem 80.000 děsjatin a počítá se na 16 mill. ovocných stromů s roční sklizní přes 6 mill. pudův ovoce. Daří se zde jablka, hrušky, meruňky, broskve, třešně, ořechy a j. Ode dávna proslulý jest svým ovocem Krym, jehož sady měří 6000 děsjatin, dodávajíce přes 1 mill. pudů ovoce, hlavně jablek, potom hrušek, broskví, meruněk, třešní atd. Živnostenský ráz má ovocnářství i na střední Volze v gub. saratovské, simbirské, samarské a kazanské, odkud vyváží se mnoho jablek do Sibiře.

Znamenité ovoce pěstuje se v ruském Polsku, zvláště hrušky, jablka, slívy a třešně, avšak domácí produkce nestačuje tu ani z daleka místní spotřebě. Rozsáhlé ovocnářství mají i gubernie pobaltické kromě Estonska. Jako zvláštní živnost provozuje se pěstování ovoce i v části gub. minské a mohilevské, dále v některých místech gub. novgorodské a v okolí Petrohradu. Rozsáhlejší ovocnářství jest i v gub. kalužské, rjazanské, voroněžské, kurské, poltavské, v Předkavkází i v Zakavkází, kde zvláště oblast černomořská vyniká pěstováním citronův, oliv, fíků, kaštanův a j. Veliký rozsah mají ovocné sady i v okruhu kubinském a gorijském atd. V ruské Střední Asii jsou ve vých. a již. končinách, a to jak na svazích hor, tak i v říčních údolích celé lesy ovoc. stromoví, hlavně jabloní, hrušní, broskvoní, stromův ořechových a pistaciových, i vyváží se odtud ročně přes 2 mill. pudův ovoce. Naproti tomu v Sibiři jest ovocnářství velmi chatrné, nejznámější a nejrozšířenější plod jest tu t. zv. ořech cedrový.

Mimo to daří se tu tak jako i na s. evropské Rusi různé keře jahodové a p. Velmi rozsáhlé jest v říší Ruské území příhodné ku pěstování vinné révy. Severní jeho hranice počíná se na z. u Chotina, táhne se k Jekatěrinoslavi, přestupuje Volhu u Sarepty, pak klesá k j. ke Gurjevu při ústí Uralu. Dále k v. přerušena jest tato vinorodá oblast písčitými pouštěmi i počíná se opětně až u města Turkistánu, zabírajíc pak oblast syrdarjinskou a semirěčenskou, načež přechází na půdu říše Čínské a objevuje se opět v Amursku, kdež daří se zvláštní réva amurská, vzdorující tamní drsné zimě. Avšak rozšíření vinic a výtěžek vína v [Rusko]-ku neodpovídá veliké této prostoře, neboť vinice říše měří úhrnem sotva 1/4 mill. děsjatin a vína těží se jen do 20 mill. věder, t. j. asi 2 1/2 mill. hl.

Nejdůležitější vinařskou krajinou evropské Rusi jest gubernie bessarabská, kde vinice zaujímají 57 220 děsj. půdy a vína těží se do 6 1/2 mill. věder, z čehož do 1 1/2 mill. věder se vyváží. Vína bessarabská jsou však z největší části chatrná, slabá a nakyslá. V gub. chersonské jest celkem 3580 děsjatin vinic, hlavně v új. tiraspolském, úhrnný výtěžek činí 360.000 věder ročně. Málo jest vinic v gub. podolské a jekatěrinoslavské, v obou dohromady asi 600 děsjatin s výtěžkem přes 50.000 věder. Vínem velmi bohata jest gub. tavrická, a to jak na pevnině, tak zvláště na poloostrově Krymu. Na pevnině výborná viničná půda jest na písčité kopčině, prostírající se na l. bř. Dněpru od Kachova až k jeho ústí, kterážto půda zaujímá tu plochu 150.000 děsjatin.

Rozsah vinic je tu ovšem dosud mnohem menší, jen asi 4000 děsjatin, vína dobývá se tu ročně 130.000 věder, mimo to vyváží se 650.000 pudů hroznův. Na Krymu vinice měří celkem 6280 děsjatin s výrobou vína ročně do 1 mill. věder. Nejlepší vinice jsou na jižním břehu poloostrova, kde ode dávna daří se nejlepší vina ruská. V oblasti donské jest asi 3000 děsjatin vinic s výtěžkem 300.000 věder vína ročně, střediskem zdejšího vinařství jest stanice Razdorská. V gub. astrachanské pěstuje se réva celkem na ploše 1000 děsjatin, vína vyrobí se tu jen asi 25.000 věder ročně, za to vyváží se odtud přes 200.000 pudů hroznů. V obou posléze jmenovaných územích vinařství v poslední době značně kleslo. Rozsáhlejší a výnosnější než ve vlastní evropské Rusi jest vinařství v Kavkázsku, kde vinice zaujímají celkem plochu 117.400 děsjatin s ročním výtěžkem 10,830.000 věder vína, z čehož na Předkavkází připadá však jen 8% resp. 9%. Zde jest v oblasti těrské 4200 děsjatin vinic, v okruhu prikumském 3630 děsjatin, v obl. kubanské 650 děsj. a v obl. černomořské 560 děsj.

Mnohem větší rozkvět jeví vinařství v Zakavkází, kde nejlepší vína dodává gub. tiflíská, zvláště Kachetie, která sama těží přes 2 mill. věder ročně. Gub. kutaiská má roční výtěžek vína do 3 1/2 mill. věder, jelisavetpolská přes 600.000 věder, erivanská do 300.000 věder, bakinská přes 400.000 věder a dagistánská 1/4 mill. věder. Jakost vína kavkázského jest velmi rozmanitá, nejlepší jest kachetinské víno »saperavi«. Velmi úrodný vínem jest ruský Turkistán, kde měří vinice úhrnem 13.660 děsjatin půdy, a to v obl. samarkandské 6250 děsj., fergánské 5650 děsj. a v syrdarjinské 1760 děsj., hroznů klidí se tu ročně 5 1/2 mill. pudů, z nichž vyrábějí se hlavně hrozinky, kdežto výtěžek vína činí jen 43 000 věder ročně. Jakost jeho jest znamenitá a cena jeho vyšší než kdekoliv jinde v [Rusko]-ku.

Vinařství jest zde rozšířeno od pradávných dob, avšak lisování vína zavedli sem teprve Rusové, kteří činí tu pokusy i s výrobou vína šampaňského. Dekorativní zahradnictví jest dnes v [Rusko]-ku v úpadku proti dobám dřívějším, kdy šlechta měla za nevolnictví k disposici zdarma pracovní síly k zakládání a udržování rozsáhlých parků a ozdobných zahrad při svých sídlech venkovských. Nicméně i dnes jsou ještě na Rusi mnohé parky a ozdobné zahrady, nádherou a rozsáhlostí svojí právem proslulé. K nim náležejí především parky a zahrady carské rodiny, s nimiž setkáváme se zvláště v Petrohradě a okolí, v Moskvě Kijevě, na Krymu a na Kavkáze. Mimo to jsou v říši i některé rozsáhlé parky státní, jako v Umaně, ve Varšavě, v Moskvě a j., konečně nalézáme na různých místech říše i krásné parky a zahrady soukromé. Zvláště v poslední době hojně se zakládají ve velkoměstech a místech lázeňských, naproti tomu po venkově náležejí k vzácnostem.

Pouze ve středoasijských državách nacházíme ozdobné zahrady i při selských statcích, ovšem v rozměrech nepatrných a ve způsobě jen primitivní. Trpí pak ruské ozdobné zahradnictví vůbec velikou jednotvárností svého stromoví a keřů, pouze Krym a Kavkázsko jsou tu výjimkou. Okolnost tuto možno vysvětliti nedostatkem školek pro ozdobné stromoví a křoví v říši, kterýžto nedostatek nejvíce se pociťuje ve středním [Rusko]-ku, kde bylo by s velikým užitkem akklimatovati různé druhy stromů. Velmi oblíbeno jest v [Rusko]-ku pěstování květin v pokojích, které provozuje se horlivě ode všech vrstev obyvatelstva i na nejkrajnějším severu.

Rovněž velmi rozšířeno jest i pěstování květin ve sklenících a obchod s nimi, ačkoliv dosud dováží se mnoho květin z ciziny, zvláště z Německa a Nizozemí. V největším rozkvětu jest květinářství ve Varšavě, pak v guberniích pobaltických a v Zakavkází. Dříve pěstovaly se ve sklenících i různé druhy jižního ovoce, zvláště proslulé tím byly skleníky dvorních zahrad, avšak s rozšířením železniční sítě toto pěstování zaniklo, vytlačeno byvši přímým dovozem plodu z jižních zemí. Říše Ruská má nesmírné bohatství lesů, jejichž úhrnná rozloha na území ruském činí zajisté do 700 mill. děsjatin, t. j. více než třetinu veškeré plochy carství. V evropském [Rusko]-ku lesy zaujímají areal 179,9 mill. děsjatin, t. j. téměř 2 mill. km, což činí 40% celého území vlastní evropské Rusi. K tomu přistupují lesy v Čuchonsku měřící celkem 18,7 mill. děsjatin, pak lesy kavkázské v rozloze úhrnem 6,9 mill. děsjatin a konečně ohromné lesní prostory Sibiře táhnoucí se od Uralu až k Tichému okeánu a měřicí zajisté na 500 mill. děsjatin. Středoasijské državy [Rusko]-ka jsou následkem přirozených svých poměrů většinou zalesněny jen slaběji.

Rozdělení lesů v evropské Rusi jest velmi nepravidelné, neboť kdežto s. a sv. mají jich nadbytek, jest jich na j. a jv. skutečný nedostatek. Nejlesnatější gubernie evropské Rusi jest gub. vologodská, z jejíž plochy jest 88,3% pokryto lesem. Hojně zalesněna jest i gub. oloněcká (78%), permská (74,7%), archangelská (63,7%), vjatská (60,8%) a kostromská (52,4%), kdežto v ostatních guberniích evropsko-ruských zalesnění činí méně než 50% plochy a klesá pod 10% v gub. charkovské (8,7%), tulské (7,8%), kurské (7,1%), voroněžské (6,8%), samarské (6,7%), bessarabské (5,8%, tavrické (5,7%), poltavské (4,7%), v jekatěrinoslavské (2,4=), v donské (2,4%), v chersonské (1,4%) a v astrachanské (0,5%). V ruském Polsku jest zalesnění rovnoměrnější než v ostatní evropské Rusi, kolísajíc mezi 13,1% v gub. piotrkowské a 27,9% v gub. radomské. Velmi silně zalesněno jest Čuchonsko, kde v žádné gubernii není lesnatost menši než 50%, stoupajíc v gubernii svatomichelské dokonce na 91,6%. Velmi nerovnoměrné jest zase zalesnění Kavkázska. Zde lesy v gub. stavropolské kryjí jen 0,3% půdy, v gub. kutaiské však naproti tomu 47,1% půdy, průměrná lesnatost celého kraje pak činí 16,3%. Zalesnění Sibiře vymyká se přesnému číselnému znázornění, neboť jednak tamní lesy tvoří namnoze nedostupné pralesy prostoupené nad to ještě močály, jednak o nějakém lesním hospodářství není tu většinou ani řeči, následkem čehož rozloze lesů nevěnuje se zde ta pozornost jako v evropském [Rusko]-ku.

V gub. tobolské oblast lesů zaujímá asi 71 1/2 mill. děsjatin plochy, na které jen místy jsou prostory bezlesé, tak že asi polovinu celé gubernie možno pokládati za plochu lesní. V gub. tomské jsou lesy jednak v hornatině Altajské, jednak na s., kde připojují se k sibiřské oblasti lesní, která zaujímá tu přes 15 mill. děsjatin. V Jakutsku více než 200 mill. děsjatin půdy náleží k oblasti lesů, která prostoupena jest tu místy plochami způsobilými k orbě. V původní východní Sibiři, t. j. v gub. jenisejské a irkutské náleží k oblasti lesů do 150 mill. děsjatin půdy, která namnoze pokryta jest souvislými, močálovými pralesy. V oblasti zabajkalské státní lesy měří do 6 mill. děsjatin, vůbec zalesněna pak jest téměř polovina oblasti. V Amursku stát má lesů 29 mill. děsjatin, t. j. 52% celé oblasti, avšak výtěžek z nich není dosud téměř žádný. V oblasti přímořské kraj jižněussurijský jest téměř úplně zalesněn a lesy skýtají tu státu značný užitek. Naproti tomu na s. oblasti brání většímu rozšíření lesů poměry podnební, zvláště na poloostrově Čukčů nepříznivé, kdežto Kamčatka jest zalesněna dosti hojně. V oblastech stepních jest lesů málo, celkem asi 1/4 mill. děsjatin, tak že nemají tu hospodářské důležitosti.

Rovněž chudý lesy jest ruský Turkistán a oblast zakaspická, kde nad to nerozumným způsobem lesního hospodaření byly zpustošeny lesy rozkládající se na přístupných svazích horských, tak že dnes setkáváme se tu s rozsáhlejšími hvozdy jen na nedostupných horách. Co do poměru zalesněné plochy k obyvatelstvu náleží [Rusko]-ku mezi všemi evropskými státy jedno z nejpřednějších míst i tehdy, nemáme-li zřetel na ohromné plochy sibiřských pralesů, jejichž pravidelné hospodářské zužitkování obyvatelstvem jest ovšem z největší části nemožné. Připadá totiž v evropském [Rusko]-ku na 1 obyvatele průměrně asi 1 3/4 děsjatiny lesní plochy, také předčí v té příčině evropskou Rus jen Norsko s 3,8 děsj. lesů na 1 obyv. a Švédsko s 3,5 děsj., kdežto daleko za ní zůstává Rakousko s 0,41 děsj., Německo s 0,27 děsj. a Francie s 0,20 děsj. na 1 obyv.

Avšak tato výhoda evropské Rusi vztahuje se jen na severní a severovýchodní její čásť, kdežto gubernie jižní a jihovýchodní, na něž připadá právě nejvíce obyvatelstva, jsou lesem mnohem chudší, tak že polovice ruské populace opatřena jest lesy méně než na př. obyvatelstvo Německa.

Co se týče spotřeby dříví v [Rusko]-ku, připadá tu průměrně na 1 obyv. asi 100 krychl. stop dříví do roka, kterýžto průměr kolísá se mezi 25 krychl. stopami na j. a 200 krychl. stopami na 1 obyvatele na s. a sv. Průměrná tato spotřeba dříví odpovídá asi průměrnému ročnímu přírůstku na 1 děsjatině lesní plochy, tak že podle toho má [Rusko] každým rokem ohromný přebytek dříví, ježto přírůstek na 3/4 děsjatiny zůstává při každém obyvateli nespotřebován. Avšak i tato výhoda připadá k dobru jen severním a severových. guberniím, v nichž soustřeďuje se 75% všech ruských lesův. Největší čásť ruských lesů náleží státu, jehož lesní majetek předčí státní lesy všech ostatních zemí. V lesích těchto také zavedeno bylo nejdříve racionální lesní hospodářství, kdežto lesy soukromé ponechány byly úplně libovůli vlastníkův. Ježto tento stav vedl namnoze k vykořisťování lesův a odlesňování krajin, vydán byl r. 1888 zákon na ochranu lesů, podle něhož rozděleny jsou všecky lesy říše na skupiny podle nebezpečí, jež by vzniklo odlesněním příslušné krajiny.

Následkem toho veliká čásť soukromých lesů vzata byla do státního ochranného systému, jenž svěřen zvláštním komitétům pro lesní ochranu, které vedou dozor nad lesní plochou 36 mill. děsjatin. Zároveň stát přikročil ve mnohých krajinách k zalesňování, k němuž pobádá i soukromníky rozdílením lesních stromků a semen a p. Úhrnný výtěžek dříví ze všech ruských lesů páčí se ročně na 100 mill. krychl. sáhů, kdežto spotřeba dříví ročně činí v Ruské říši asi 45 mill. krychl. sáhů, totiž: dříví zpracuje se mechanicky a chemicky ročně 2 mill. krychl. sáhů, v dolech se spotřebuje 2 1/2 mill. krychl. sáhů, na železnicích 0,8 mill., na parnících 0,3 mill., v továrnách 1,9 mill. a v domácnostech asi 37 1/2 mill. krychl. sáhů.

Nespotřebuje se tudíž v zemi přes polovici domácí dřevní produkce, z čehož čásť se vyváží, čásť pak vůbec přichází na zmar. Zvláště velmi mnoho pokáceného dříví bez užitku zůstává v zalesněných hojně guberniích severních, kde také výnos lesů jest velmi nepatrný, čině sotva 3 1/2 kopějky z 1 děsjatiny. Zde ovšem nelze půdu lesy pokrytou za nynějšího stavu lesního a polního hospodářství zužitkovati jinak a lépe. Naproti tomu v hustě zalidněných a méně zalesněných guberniích jižních a západních lesy jsou namnoze výnosnější než pole, tak že zakládají se tu již lesy uměle, v nichž uložený kapitál zužitkuje se 5-6%. Takovým způsobem může se časem odpomoci nedostatku dříví v jižní Rusi zhusta pociťovanému.