Velká Sfinga v Gíze je víc než jen symbol Egypta, starého i moderního. Je ztělesněním starobylosti a tajemstvím. Po staletí dráždila představivost básníků, vědců, dobrodruhů a cestovatelů. Navzdory tomu, že byla mnohokrát změřena, popsána a prozkoumána i pomocí nejmodernějších technických pomůcek a že se o ní pořádají speciální vědecké konference, základní otázka zůstává nezodpovězena: nemůžeme jednoznačně říci, kdo, kdy a proč ji postavil.
Velká sfinga (místní lidé ji nazývají Abu el - hol, "Otec děsu", "Strašidlo") představuje kolosální sochu ležícího lva s hlavou muže, panovníka. Je asi 73,5 m dlouhá, 20 m vysoká a dlouho byla považována za největší sochu na světě. Byla vytesána z výběžku vápencového skalního podloží. Eroze vypreparovala jednotlivé vrstvy sedimentů a vtiskla památce její dnešní podobu.
Sfinga, orientovaná poměrně přesně ve východo - západním směru, se dívá k východu. Na hlavě má pokrývku nemes a na čele ureus. Na bradě byl kdysi dlouhý vous, jehož zlomky objevila Napoleonova expedice, ale po porážce u Abúkíru je musela podle kapitulačních podmínek předat vítězné anglické armádě. Tělo Sfingy bylo původně omalováno načervenalou okrovou barvou, zbytky barev jsou patrné i na pokrývce hlavy. Podle nejnovějších výzkumů byla původně dokončena jen přední, z dálky viditelná část.
Na místě, kde stojí, byly lomy, v nichž se těžil kámen na stavbu jádra Chufuovy pyramidy. Stavba Sfingy tedy mohla být zahájena v této době, ale ne dříve. Stadelmann ji také do doby Chufuovy datuje. V současné době některé americké sdělovací prostředky vedou v poněkud komerčním duchu diskusi o stáří Sfingy. Datování do doby 5 - 7 tisíc let př. Kr., případně ještě více, je vytrženo z konkrétních archeologických i obecnějších historických souvislostí a není třeba se jím vážněji zabývat. V egyptologii nadále převládá názor, že Sfinga je dílem Rachefovým a že vznikla teprve při stavbě jeho pyramidového komplexu.
Podobně jako při datování, ani při výkladu významu Sfingy nepanuje mezi egyptology shoda. Slovo "sfinga" bývá odvozováno od zkomoleného pořečtěného původně egyptského jména šesepanch, "žijící podoba" (rozumí se panovníka). Proto ji někteří považují za podobu Rachefovu nebo Chufuovu, jiní v ní vidí mytického strážce královských hrobů v Gíze, další sluneční božstvo.
Za to ji od Nové říše pokládali také sami Egypťané. Již za 18. Dynastie pravděpodobně došlo k její částečné rekonstrukci a za vlády Thutmose IV.