Byly odstraněny písečné návěje a vybudovány ohradní cihlové zdi., které měly dalšímu ukládání písku zabránit. Mezi předními tlapami byla postavena malá svatyně, z níž se do dnešních dnů dochovala stéla z červené žuly se slavným, často citovaným nápisem. Vypráví o tom, jak mladý princ, pozdější faraón Thutmose IV., znaven lovem v okolí pyramid, u Sfingy usnul. Zdálo se mu, že k němu Sfinga promluvila a stěžovala si na břímě písku, které ji tíží. Když ho odstraní, slíbila mu královský trůn. Princ přání splnil a stal se Pánem Obou zemí, krále Horního a Dolního Egypta. Kult Sfingy, nazývané Harmachet, "Hor na obzoru" (řec. Harmachis), rychle získal na důležitosti. V okolí vzniklo několik významných staveb, např. chrám Amenhotepa II. A Sethiho I., kaple Thutmose I. Aj. Zájem neodpadal ani později, jak ukazuje např. písemný doklad o dodávce kamene na rekonstrukci Sfingy pocházející z doby Ramesse II.
K dalšímu čištění došlo v Římské době, za marka Aurelia a Septima Severa.
Před stélou bylo mezi předními tlapami postaveno schodiště, opravena dlažba a kolem Sfingy postaveny další ochranné zdi. Pak následovala dlouhá přestávka. K poslednímu velkému čištění okolního prostoru došlo až ve 20. Letech našeho století pod vedením francouzského archeologa Émila Baraize.
Před ním věnoval Sfinze pozornost zejména Caviglia v r. 1817, který mimo jiné objevil rovněž zlomky vousu. Po něm následoval Perring. Při hledání tajných komor navrtal v okolí Sfingy otvory, kterými nyní do podloží vnikají škodliviny a památku poškozují. Sfingu zkoumali i Mariette, Maspero a další.
Výsledky svých rozsáhlých archeologických výzkumů ze 30. Let shrnul Hasan v jednom ze základních děl o této památce, The Great Sphinxand its Secrets. Na základě některých starších nálezů Cavigliových, Baraziových aj. připravil nedávno Lehner počítačovou stereorekonstrukci Sfingy. Před její hrudí stojí pod vousem vykročená postava panovníka. Zbytků sochy si všimli již dříve někteří badatelé, např. Holscher, považovali ji však za pozdější dodatek z Nové říše. Lehner se domnívá, že šlo o Rachefa, a jeho další stojící sochy s dvojitou korunou zařazuje v rekonstrukci k severní a jižní straně Sfingy.
Chrám rozkládající se před jejími předními tlapami byl objeven Baraizem v r. 1925 - 26. Na základě archeologických a stavebních okolností se předpokládá, že chrám Sfingy byl sice postaven Rachefem, ale až v době, kdy již stál jak panovníkův údolní chrám, tak i Sfinga. Mezi oběma chrámy však neexistovalo přímé spojení.
Plán vápencového chrámu Sfingu je neobvyklý.