V zemi probíhal zostřený boj proti "přežitkům minulosti" byly zavírány kostely a Albánie se prohlásila za ateistický stát. Zemědělství bylo zcela kolektivizováno. Životní úroveň obyvatel byla velmi nízká. Po smrti vůdce Envera Hodži r. 1985 se jeho nástupce Ramiz Alia pokusil zlepšit obchodní vztahy s evropskými zeměmi a projevil ochotu otevřít do určité míry svou zemi světu. Od změn probíhajících ve východní Evropě v r. 1989 se však rozhodně distancoval a demokratické hnutí násilně potlačil. V prosinci roku 1990 proto vypukly protivládní demonstrace a vznikla první opoziční strana v zemi - Demokratická strana. Protikomunistické nepokoje pokračovaly i na jaře 1991, kdy navíc docházelo k masové emigraci Albánců především do Itálie. Ve volbách v březnu a dubnu 1991 sice ještě zvítězila Albánská strana práce (opozice argumentovala falšováním výsledků), která uskutečnila nevelké ústavní změny, ale to situaci neuklidnilo. Vypukly demonstrace, jež přerostly v generální stávku. Ve vládě, jmenované v červnu 1991, sice již byly zastoupeny i opoziční strany, ale krize v zemi se prohlubovala. Koncem roku 1991 se naplno projevila katastrofální hospodářská situace, projevy nespokojenosti však byly potlačeny násilím. V parlamentních volbách v květnu a červnu 1996 zvítězila Demokratická strana Albánie. V prezidentských volbách byl zvolen Sali Berisha, který však už 23. července 1997 podal demisi. V parlamentních volbách 29. června 1997 zvítězila Socialistická strana Albánie. Hlavní město: Tirana (243 000 obyvatel)
Úřední řeč: albánština
Náboženství: až do r. 1992 bylo jakékoliv náboženství zakázáno
Státní zřízení: republika
Hlava státu: Redžep Gemal Mejdaní (od 24.7. 1997)
Předseda vlády: Fatos Nano
Měna: lek = 100 quintarů


Území: Albánie.