let, se postavili pravicově orientovaní důstojníci, ale ani jejich povstání nezabránilo osamostatnění Alžírska, po němž emigrovalo do Francie více než 900 000 francouzských usedlíků. Po evianských dohodách, podepsaných 18. března 1962, jež zaručovaly nezávislost na Francii, následovalo 3. července 1962 uznání suverenity Alžírska. Po přijetí ústavy se konaly prezidentské volby, v nichž zvítězil Ahmed ben Bella, jeden z hrdinů osvobozovacího boje. Pod jeho vedením se stala FNO jedinou politickou stranou v zemi. Nezávislé Alžírsko
V FNO, jež byla státní stranou, však začaly propukat vnitřní rozbroje. Místopředseda vlády a ministr obrany plukovník Huari Bumedien svrhl 19. července 1965 ben Bellu, jenž byl uvězněn až do r. 1979. Po Bumedienově smrti 20. listopadu 1980 se stal prezidentem Alžírska plukovník Šadlí Bendžedíd, jenž převzal i vedení FNO. V říjnu 1988 proběhly bouřlivé demonstrace proti politickému systému, po nichž následovala dvě referenda, v nichž byly schváleny rozsáhlé politické reformy a nastolen pluralitní politický systém. V květnu a červnu 1991 však došlo opět k demonstracím a po nich pak ke generální stávce, v níž obyvatelstvo požadovalo i demisi prezidenta Bendžedída a utvoření islámského státu. Šadlí Bendžedíd musel odstoupit. 11. ledna 1992 moc převzala Nejvyšší rada bezpečnosti. Bylo vytvořeno kolektivní státní vedení - Nejvyšší státní rada - v čele s M. Budiáfem. Generál Ziruál byl opět zvolen prezidentem ve volbách 16. listopadu 1995. V parlamentních volbách 5. června 1997 nejlépe obstálo Národně demokratické sdružení (přívrženci prezidenta L. Ziruála). Hlavní město: Alžír (3.1 mil. obyvatel)
Úřední řeč: arabština
Náboženství: muslimské
Státní zřízení: republika
Hlava státu: Lamín Ziruál (od 31.1. 1994)
Předseda vlády: Ahmed Ujahíja
Měna: alžírský dinár = 100 centimů


Území: Alžírsko.