Na základě ústavy z r. 1853 má Argentina federativní parlamentní systém, prezidenta s exekutivní mocí v rukou, jehož volí jednou za čtyři roky grémium zvolené v jednotlivých provinciích. Zákonodárná moc náleží dvoukomorovém Národnímu kongresu, složenému ze senátu a poslanecké sněmovny. V druhé polovině 19. stol. zesílil proud evropských přistěhovalců do Argentiny. Díky tomuto přílivu obyvatel a také díky výstavbě železnice (od r. 1856) se podařilo kolonizovat i jih země. Vedle chovu dobytka se významným národohospodářským odvětvím stalo i obilnářství. Ve 20. letech, za vlády prezidenta Hipolita Irigoyena (1916 až 1922 a 1928 až 1930) došlo k rychlému hospodářskému rozmachu země, jenž byl nakrátko přerušen hospodářskou krizí, jež však v Argentině nebyla tak tíživá, protože export masa a obilí napomohl zemi udržet se na světových trzích. I tak však vedly hospodářské těžkosti k politické destabilizaci. Všechny pokusy o vytvoření stabilní civilní vlády však až do r. 1943, kdy převzala moc v zemi armáda, ztroskotávaly. Perónova éra

Juan Domingo Perón vyhrál r. 1946 se svou novou stranou Partido Laborista prezidentské volby. Jeho politika tzv. justicialismu zlepšila prostřednictvím rozsáhlých sociálních programů a zvyšování mezd situaci dělnictva. Perón chtěl urychlit industrializaci pomocí pětiletých plánů, program rozvoje však příliš zatížil Argentinu a země se ocitla v těžké hospodářské krizi. Konflikt s katolickou církví ohledně plánované liberalizace rozvodů se stal záminkou k vojenskému puči, po němž musel Perón, jenž za svou popularitu vděčil i své ženě Evitě, odejít 19. září 1955 do exilu. Vojenskou vládu vystřídal r. 1958 prezident Arturo Frondizi, ale ani on, ani jeho nástupci José Mario Guido (1962 až 1963) a Arturo Illia (1963-1966) nebyli schopni situaci v zemi stabilizovat. K dalšímu vojenskému převratu došlo 28. června 1966, parlament byl rozpuštěn. Další, třetí junta se ujala moci 23. března 1971. Její velitel, generál Alejandro Lanusse, však povolil politické strany. Prezidentem byl ve volbách 25. května 1973 zvolen peronista Hector Cámpora, ale 12. října se ujal úřadu opět Perón, jenž se mezitím vrátil z exilu. Když Perón 1. července 1974 zemřel, ujala se vlády v zemi jeho třetí žena Isabela, jež byla sesazena armádou 24. března 1976. Vláda v rukou armády

Prezidentem země se stal 29.