1923 se belgické jednotky účastnily na francouzské straně okupace Porúří. Jazykové spory se po zavedení vlámštiny jako druhého úředního jazyka zmírnily (1927). Král Leopold III. , jenž nastoupil po tragické smrti Alberta I., vládl s často se měnícími vládními kabinety, složenými z křesťanských, socialistických a liberálních stran. Pravicové strany (valonští přívrženci krále a vlámské nacionalistické hnutí) ztratily koncem 30. let vliv. Za 2. světové války byla Belgie znovu obsazena německými vojsky. Vláda odešla do londýnského exilu, ale král Leopold III. zůstal jako válečný zajatec v Belgii. Po válce byl obviněn z kolaborace s Němci. V září 1944 osvobodili Belgii Spojenci a na trůn nastoupil princ Karel, jenž vládl až do r. 1950. Korunování jeho nástupce přineslo Belgii státní krizi, když totiž křesťansko-demokatická vláda povolala na trůn opět Leopolda III. , socialisté si generální stávkou vynutili jeho odstoupení ve prospěch jeho syna Baudoina I. , jenž nastoupil na trůn r. 1951 a setrval na něm až do smrti (31.7. 1993). Byl nejdéle panujícím monarchou v Evropě a patřil mezi nejoblíbenější. Pomocí amerických úvěrů v rámci Marshallova plánu a levných surovin z Konga se Belgii podařilo rychle obnovit hospodářství země. V lednu 1948 vstoupila Belgie spolu s Holandskem a Lucemburskem do celní unie států Beneluxu. Napomáhala též úsilí o vytvoření jednotné Evropy v rámci západoevropské spojenecké soustavy (vstup do NATO r. 1948, do Rady Evropy r. 1949, do EHS a Euratomu r. 1957). Kongu přiznala Belgie r. 1960 nezávislost. Hospodářské obtíže, především nutnost uzavřít některé doly ve Valonsku, vedly k opětovnému vzplanutí jazykových sporů. Valoni mluvící francouzsky se obávali, že jejich oblast, postižená krizí v hornictví, bude zaostávat za vlámskými okrsky země. Vlámové se naopak stavěli proti pronikání francouzštiny do oblastí v okolí Bruselu. Po velkých sporech se v rámci ústavní reformy r. 1980 vytvořily čtyři jazykové oblasti (vlámská, francouzská, německá a dvojjazyčné hlavni město) a tři jazyková společenství a regiony, jimž byla v oblasti správy přiznána omezená autonomie. Od poloviny 70. let se často střídaly koaliční vlády. Výsledky parlamentních voleb v r. 1995 umožnily zachovat dosavadní centristicko-levicovou vládu. Vlámsko-valonské spory byly příčinou četných vládních krizí. Belgické hospodářství bojuje od počátku 80. let s hospodářskou recesí. Od 1. ledna 1989 je Belgie federativním státem, tvořeným Vlámskem, Valonskem a dvojjazyčným Bruselem, přičemž německy mluvící obyvatelstvo má svou samosprávu.