Nezávislost Brazílie

Na rozdíl od dalších jihoamerických zemí získala Brazílie nezávislost bez povstání proti koloniální nadvládě. V říjnu 1807 obsadila totiž Portugalsko francouzská vojska a král Jan VI. odešel s celou rodinou a patnáctitisícovým dvorem do Brazílie, kterou 16. ledna 1815 vyhlásil za rovnoprávné království pod portugalskou korunou. Nová organizace země pod portugalským vedením sice vyvolala v zemi nevoli, ale pokus o povstání v Pernambucu (1817) neměl úspěch. Když se Jan VI. mohl r. 1821 vrátit do Portugalska, zanechal v Brazílii jako regenta korunního prince Petra. Ještě než král dorazil do Lisabonu, rozhodl portugalský parlament (cortesy) o anulování všech práv, přiznaných předtím Brazílii. Na toto nedodržení králových slibů odpověděla Brazílie vyhlášením nezávislosti (7. září 1822). Korunní princ Petr, jenž se postavil do čela hnutí za nezávislost, byl 1. prosince 1822 vyhlášen za konstitučního císaře Brazílie. První ústava z roku 1824 zaručovala jednotlivým provinciím rozsáhlé svobody. Po povstání cisplatinské provincie a její přeměně v nezávislou republiku Uruguay se Petr I. vzdal 7. dubna 1831 trůnu ve prospěch svého syna, jenž nastoupil na trůn jako Petr II. Za jeho vlády bylo započato s osidlováním jižních provincií Brazílie a hospodářství země se přeorientovalo na produkci kávy a kaučuku. Už Petr I. povolal do země první německé kolonisty a Petr II. v podpoře přistěhovalectví pokračoval. Do r. 1889 přišlo do Brazílie na 800 000 Evropanů. Hlavním vnitropolitickým problémem se stala otázka otroctví. Postupné osvobozování otroků, započaté r. 1850, bylo završeno 13. května 1888 tzv. zlatým zákonem. Petr II. , jenž se zasazoval za osvobozeni otroků, byl však vojenským pučem sesazen a Brazílie se stala 15. listopadu 1889 republikou. Brazílie federativní republikou

Ústava země z 24. února 1891 si vzala za vzor ústavu USA, provincie se staly státy s rozsáhlou autonomií. R. 1890 se uskutečnilo oddělení státu od církve. Za I. světové války těžila Brazílie z potíží evropské konkurence na světových trzích, rozmach brazilského průmyslu byl však přerušen světovou krizí v r. 1929. Navíc zemi silně poškodily ceny kávy, což vyvrcholilo r. 1930. Důsledkem byl vojenský puč a nová vláda prezidenta Getulia Vargase (11. listopadu 1930). Ten se pokoušel zlepšit postavení nejchudších vrstev obyvatelstva, ale po komunistickém puči r. 1935 začal s omezováním občanských svobod, což dovršil r. 1937, kdy se stal diktátorem. Po skončení 2. světové války, v níž Brazílie bojovala na straně Spojenců, přinutila armáda Vargase k odstoupení. Novým prezidentem byl zvolen Enrico Gaspra Dutra.