V rámci nového členění říše se vytvořilo 13 provincií s vlastními provinčními vládami. Portugalci byli první Evropané, kteří v r. 1514 přistáli u čínského pobřeží. Italský jezuita Matteo Ricci (Li Ma-tou) založil v Pekingu první křesťanskou obec. Začátkem 17. století založili kočovní Mandžuové na severovýchodních hranicích Číny silný stát a pod vedením knížete Nurhačiho dynastii Čching. Počtem slabší, ale vojensky silní Mandžuové využívali ve své politice vnitřní rozbroje v Číně. Od r. 1628 otřásaly zemí občanské války a selská povstání a přírodní katastrofy zhoršovaly i tak bídnou situaci sedláků, které zatěžovaly stále vyšší daně. Selské armádě, které velel Li C'-čchang, se r. 1644 podařilo dobýt Peking. Poslední císař dynastie Ming si vzal život a ještě v tomtéž roce obsadili Peking Mandžuové. R. 1683 bylo dobytím Tchaj-wanu završeno obsazení celé Číny. Dynastie Čching (1644-1911)
Vládci dynastie Čching ve velké míře zachovali starou státní strukturu. Všechny vysoké vládní úřady byly obsazeny dvojmo - Číňanem a Mandžuem. Časem Mandžuové přebírali čím dál víc zvyky a tradice Číňanů. Mandžuská vláda byla pro Čínu až do konce císařské říše cizí. V době dobyvačných válek přišly o život miliony Číňanů. R. 1700 byl počet obyvatel (150 milionů) přibližně na úrovni r. 1600. Za vlády císařů Sen-cua (1622 až 1722), Ši-cunga (1723-1736) a Kao-cunga (1736-1796) zabírala Čína největší území ve své historii: Tibet, Nepál, části Mongolska a Mandžuska byly začleněny do čínského císařství a r. 1788 až 1789 Barma a Annam. Nerčinská smlouva s Ruskem r. 1689 byla první smlouvou uzavřenou s evropskou zemí a upravovala hranice u řeky Amuru. V období Čching rozkvétala kultura i věda. Kromě čínských učenců, kteří na císařském dvoře vytvořili mnoho encyklopedií a lexikonů, r. 1692 působili v Pekingu i jezuité, protože císař Šeng-cu se zajímal o jejich poznatky. Portugalsko mělo jako první evropská mocnost od r. 1577 stálou základnu v Macau. R. 1699 založili Angličané své sídlo v Kantonu. Hlavním artiklem byl čaj, hedvábí a porcelán. Dovážela se především bavlna, vlna a později opium z Indie. Opiová válka
Dovoz opia Brity vyvolal v r. 1840 konflikt, který koncem 19. stol. vedl k rozpadu Čínské říše. R. 1830 začali Britové dovážet do Číny opium. Užívání opia nejenže poškodilo zdraví tisíců Číňanů, ale mělo za následek i odliv velkého množství stříbra, kterým se za opium platilo. Aby se zabránilo obchodování s opiem, vydal císař Süan-cung r.