1941 Spojeným státům jako námořní základnu. Vláda Velaska Ibarry
R. 1934 byl José Maria Velasco Ibarra poprvé zvolen prezidentem. Jeho pokusy zmírnit sociální protiklady reformami ztroskotaly na odporu velkostatkářů a armády, kteří prezidenta několikrát sesadili. Velasco Ibarra byl prezidentem Ekvádoru pětkrát (1934 až 1935,1944 -1947,1952-1956,1960 až 1961,1968 -1972). Po posledním vojenském puči v r. 1972 emigroval do Argentiny. Vláda vojenské junty
Vojenská junta pod vedením generála Rodrigueze Lary se snažila o změnu hospodářských a politických poměrů podle vzoru vlády v sousedním Peru. Poté, kdy se Rodriguezovi Larovi podařilo v září 1975 potlačit první vojenský puč, v lednu 1976 nastoupil na jeho místo viceadmirál Poveda Burbano. Nová vláda přislíbila návrat k demokracii a 15. ledna 1978 předložila návrh ústavy, který mělo obyvatelstvo schválit prostřednictvím referenda. Nová ústava zaručuje vedoucí úlohu ve státě přímo volenému prezidentovi a viceprezidentovi, jejich funkční období, stejně jako funkční období parlamentu, je stanoveno na pět let. Návrat k demokracii
V prvních svobodných prezidentských volbách 16. července 1978 ani jeden z kandidátü nezískal potřebnou většinu hlasů a ve druhém kole voleb konaném 29. dubna 1979 zvítězil kandidát křesťansko-demokratické strany Demokracia Popular Jaime Roldós Aguilero. Vzhledem k rozporům uvnitř strany se Roldós pokusil založit stranu novou, ale 24. května 1981 zahynul při letecké katastrofě. Do r. 1984 zastával funkci prezidenta bývalý viceprezident Osvaldo Hurtado Larrea. Spory se sousedním Peru o území mezi řekami Naranon a Putumayo, kde se nacházejí bohatá naleziště ropy, vedly k dalšímu pohraničnímu ozbrojenému konfliktu. Chudý Ekvádor očekával, že získáním ropného bohatství by se zlepšila jeho hospodářská situace. Pokles ceny ropy po r. 1981 a snížení poptávky po dalších důležitých exportních surovinách urychlily nárůst zahraničního zadlužení státu. Proti hospodářské politice vlády se zvedlo protestní hnutí a vláda proto vyhlásila výjimečný stav. R. 1984 se stal prezidentem Leon Fabras Cordero. Od r. 1984 vládla strana Demokratické levice (sdružuje levicové centristické formace sociální orientace). Národní kongres ll. února 1997 ukončil krizi, kdy země měla až tři prezidenty. Dočasným prezidentem zvolil Fabiana Alarcóna. Hlavní město: Quito (1,09 mil. obyvatel)
Úřední řeč: španělština
Náboženství: katolické (85%)
Státní zřízení: republika
Hlava státu: Fabian Alarcón (od 9.2.