1919 získala sice zpět Alsasko-Lotrinsko, nepodařilo se jí však dosáhnout rozhodujícího oslabení Německa vzhledem k britské a americké politice rovnováhy v Evropě. Vnitropolitický vývoj ve Francii v období mezi válkami byl především poznamenán nevyřešenými hospodářskými a finančními problémy. Levicové hnutí, které se r. 1920 rozštěpilo na komunisty a socialisty, vytvořilo r. 1936 Lidovou frontu s buržoazními radikálními socialisty a zvítězilo ve volbách. Předseda vlády Léon Blum zavedl rozsáhlé sociální reformy. Diferenciace v lidové frontě a formování pravice způsobily pád Blumova kabinetu na jaře 1938. Buržoazní vláda pod vedením Edouarda Daladiera po německém vpádu do Polska vstoupila po boku Velké Británie 3. září 1939 do války proti Německé říši. Německý útok 10. května 1940 vedl k poměrně rychlému pádu Francie. Nový předseda vlády Philippe Pétain uzavřel s Němci příměří a stál v čele vlády na neokupovaném území Francie až do r. 1942, kdy i tuto část země obsadila německá armáda. Po příchodu Spojenců do Paříže 25. srpna 1944 sestavil generál Charles de Gaulle, který založil v Alžírsku r. 1943 Francouzský národní výbor, dočasnou vládu. Čtvrtá republika
Po prvních volbách do Národního shromáždění v říjnu 1945 odstoupil Charles de Gaulle z funkce předsedy vlády, protože parlament neschválil jeho návrh nové ústavy. 12. října 1946 byla ústavním referendem vyhlášena čtvrtá republika. Do r. 1951 měli ve vládě převahu socialisté, lidoví republikáni a radikální socialisté. Krize čtvrté republiky se projevila krátce po začátku hospodářského rozmachu, v době, kdy Francie ztratila kolonie. Po porážce u Dien Bien Phu r. 1954 se Francie stáhla z Indočíny. Národně osvobozenecký boj v Alžírsku vedl ve Francii k výrazným vnitropolitickým rozporům. Předsedou vlády se r. 1958 stal de Gaulle, který byl stoupencem uvolnění svazku s Alžírskem. Pátá republika
28. září 1958 proběhlo referendum o nové ústavě předložené de Gaullem. Položila základ páté republiky. Nová ústava rozšiřovala prezidentovy pravomoci. R. 1962 uznala Francie nezávislost Alžírska. De Gaulle se pokusil přeměnou státu na atomovou velmoc posilnit francouzskou politiku vůči USA. R. 1968 ukázal, že jeho vláda ztratila předchozí podporu společnosti. Nový prezident Georges Pompidou postupně revidoval zdrženlivý postoj vůči EHS. Po jeho smrti roku 1974 byl zvolen prezidentem vůdce nezávislých republikánů Valéry Giscard d´Estaing. Jeho koalice středu a pravice sice zvítězila v parlamentních volbách v roce 1978, ale z prezidentských voleb roku 1981 vyšel vítězně společný kandidát socialistů a komunistů socialista Francois Mitterrand.