1784 Východoindická společnost podřízena královskému dozorci odpovědnému za politické a vojenské záležitosti. Do r. 1818 se Indie dostala pod nadvládu Britů. R. 1843 došlo k anexi státu Sindh, r. 1849 Paňdžábu. R. 1857 vypuklo povstání hinduistických vojáků armády Východoindické společnosti v Bengálsku proti britské nadvládě. Vojáci se obávali ohrožení vlastních kulturních tradic ze strany Evropanů, podařilo se jim získat podporu knížat z Angličany obsazených území. Po 14 měsících bylo povstání potlačeno. Od r. 1858 se Indie dostala pod přímou správu britského království. Generální guvernér s titulem místokrále vládl více než 500 indickým knížectvím. R. 1876 bylo vyhlášeno Indické císařství a královna Viktorie se stala indickou císařovnou. Britská správa v Indii sídlila v Kalkatě, později v Dilli. Britové Indii spravovali podle vlastního vládního systému. Angličtina se stala úředním jazykem a v Indii byl zaveden britský systém vzdělání. V celé Indii byl uplatňován britský právní systém, což mimo jiné znamenalo zákaz otroctví a upalování vdov. Po r. 1869 podporovali kolonizátoři výstavbu železnic, takže koncem 19. stol. existovalo v Indii na 56 000 km železničních tratí a nejhustší železniční síť v Asii. R. 1885 založili příslušníci indické střední vrstvy stranu Indický národní kongres (Indian National Congress) a požadovali účast Indů na vládě a správě země. Vzhledem k tomu, že britská správa plnila jejich požadavky velmi zdráhavě, rozštěpil se Indický národní kongres na umírněnou skupinu, která chtěla prosadit své cíle ústavní cestou, a na skupinu extremistů, kteří byli přesvědčeni, že změny lze dosáhnout jen revoluci. R. 1906 byla založena Muslimská liga, čímž se rozpory mezi muslimy a hinduisty vyhrotily. Reformy, které zavedl britský místokrál Curzon, zejména omezení práv Indů a rozdělení Bengálska podle náboženského principu, vyvolaly r. 1905 po celé zemi nepokoje. Indové bojkotovali zahraniční zboží, zejména britské textilní výrobky. Angličané reagovali na toto hnutí r. 1903 reformami, které umožnily Indům omezený podíl na vládě. R. 1912 došlo ke sjednocení Bengálska. Gándhího boj za svobodu
Po l. světové válce se postavil do čela Indického národního kongresu Mohandás Gándhí. V boji za nezávislost na britském impériu propagoval pasivní odpor a vyzýval své přívržence ke generální stávce. Generální stávka v dubnu 1919 skončila krveprolitím: britské jednotky zahájily střelbu na účastníky masové demonstrace v Amritsaru, 379 Indů usmrtily a 1200 lidí bylo zraněno.