Indie

Indie

IND
Indická republika
3 287 590 km²
896,6 mil. obyvatel
OSN, CW


Indie dosáhla 15. srpna 1947 jako konstituční monarchie nezávislosti na Velké Británii a získala statut dominia. Od r. 1950 je parlamentní republikou, která se skládá z 22 svazových států a 9 teritorií. Svazové státy mají vlastní parlamenty. Po přesvědčivém vítězství Indického národního kongresu ve volbách v lednu 1980 stanula v čele vlády Indíra Gándhíová. R. 1984 se stala obětí atentátu, který spáchali sikhští extremisté, a ministerským předsedou byl zvolen její syn Rádžív Gándhí. I on se r. 1991 stal obětí atentátu. Novým ministerským předsedou byl do voleb r. 1996 Narasimha Ráo. Indie je po Čínské lidové republice druhou nejlidnatější zemí světa. V ústavě je zakotvena existence 15 národních jazyků, kromě toho existuje 720 dialektů. Tradiční dělení obyvatelstva na kasty bylo sice úředně zrušeno, ale je dodnes striktně dodržováno a je příčinou nepřekonatelných rozdílů mezí chudými a bohatými a mezi městským a venkovským obyvatelstvem. Prehistorické období a rané dějiny
Kolem poloviny 2. tisíciletí př. Kr. přišly ze severozápadu árijské kmeny a podmanily si velkou část severní Indie. Noví obyvatelé hovořící jazykem sanskrt rozšířili ovládané území až do východní části povodí Gangy. Základem společenského systému bylo přísné hierarchické členění společnosti na bojovníky, kněze a rolníky, nejnižší vrstvu tvořilo podmaněné obyvatelstvo. Toto členění se stalo základem kastovního systému existujícího do současnosti. V následujících stoletích vznikalo množství knížectví, jejichž vládcové vedli vzájemné boje. Kolem poloviny 1. tisíciletí př. Kr. pronikl do Indie buddhismus, který má dnes 500 milionů stoupenců a je rozšířen ve velké části jižní a jihovýchodní Asie. Zakladatel tohoto světového náboženství Buddha (Siddhárta Gautama - "Osvícený" ) je považován za první historicky doloženou významnou osobnost Indie. Zemřel asi kolem r. 480 př. Kr. Dynastie Maurjů
R. 327 př. Kr. vpadl do Indie v rámci svých dobyvačných tažení makedonský král Alexandr Velký. Po stažení jeho vojsk se vlády zmocnil Čandragupta (kolem r. 322-300 př. Kr.), první z dynastie Maurjů, jenž založil první velkou říši zaujímající téměř celý Indický poloostrov. Za nejvýznamnějšího panovníka říše Maurjů je považován Ašóka, Čandraguptův vnuk, který byl zaníceným vyznavačem buddhismu. Za jeho vlády dosáhla dynastie Maurjů největšího rozkvětu, po jeho smrti se však rozpadla.

Místokrálové získávali čím dál větší nezávislost a stali se skutečnými vládci Indie. Kolem r. 100 př. Kr. napadly Indii ze severozápadu skytské kmeny. Po nich následovali Kušíni, kteří po krátkém období vlády Parthů založili v období kolem poloviny 1. stol. př. Kr. vlastní říši, která se za vlády jejího nejvýznamnějšího panovníka, krále Kanišky (2. polovina l. stol. př. Kr.), rozkládala od Střední Asie až po Benáres. Začátkem 4. stol. začal vzestup dynastie Gutovců, která záhy ovládla území severní Indie. V tomto období dochází ke kulturnímu rozkvětu Indie (sanskrtská literatura). Dynastie Guptovců vládla sto let, kolem r. 500 pronikli ze severozápadu Hunové a jejich vládu ukončili. Severní Indie se rozpadla na řadu malých království, válčících mezi sebou. Mezi králi vynikali Rádžuptové, příslušnicí bojových rodů a kast. Průnik islámu na území severní Indie
Kolem r. 1000 si vládce z Ghazny Mahmúd podmanil velkou část severozápadní Indie. Trvalá islámská okupace nastala až za Muhammada z Ghóru, který r. 1192 dobyl Dillí. Místodržitelem jmenoval Kutbudína Aibaka, který se však záhy osamostatnil a založil sultanát Dillí. Jeho nástupci šířili moc dále na jih. Začátkem 14. stol. se říše rozpadla. Země se ocitla v hluboké hospodářské krizi, kterou provázela válka mezi sultanátem a jeho vazaly. R. 1398 byla moc sultanátu Dillí pod náporem mongolského panovníka Tamerlána (Timura Ranga) definitivně zlomena a Indie se rozpadla na malé islámské státy. V tomto období pronikli do Indie i první Evropané, r. 1498 přistál Vasco da Gama u západního pobřeží a r. 1510 Portugalci obsadili Gou. R. 1526 založil Tamerlánův potomek Bábur v Indii říši Velkých Mughalů. Jeho vnuk Akbar (1556 až 1605) dále rozšiřoval hranice říše. Mughalové ovládli Hindustán, Kašmír a povodí Indu. Akbar byl tolerantní vůči vyznávačům hinduismu a dokázal vytvořit hinduisticko-muslimskou říši spojující obě kultury. V 18. stol. se říše Mughalü rozpadla na řadu nezávislých hinduistických a muslimských států, které mezi sebou vedly intenzívní boje. R. 1858 sesadili Angličané posledního místokrále, říše Mughalů byla oficiálně zrušena a Indie byla začleněna do britského impéria. Kolonizace Indie
Po Portugalcích pronikli do Indie i Angličané a založili Východoindickou společnost, která zřídila v Suratu, Madrásu, Bombaji a Kalkatě obchodní pobočky. R. 1668 pronikli do Indie Francouzi a brzy začali s Angličany bojovat o hegemonii. Poté, kdy britské impérium získalo kontrolu nad značnou částí Indie, zejména nad Bengálskem, byla r.

1784 Východoindická společnost podřízena královskému dozorci odpovědnému za politické a vojenské záležitosti. Do r. 1818 se Indie dostala pod nadvládu Britů. R. 1843 došlo k anexi státu Sindh, r. 1849 Paňdžábu. R. 1857 vypuklo povstání hinduistických vojáků armády Východoindické společnosti v Bengálsku proti britské nadvládě. Vojáci se obávali ohrožení vlastních kulturních tradic ze strany Evropanů, podařilo se jim získat podporu knížat z Angličany obsazených území. Po 14 měsících bylo povstání potlačeno. Od r. 1858 se Indie dostala pod přímou správu britského království. Generální guvernér s titulem místokrále vládl více než 500 indickým knížectvím. R. 1876 bylo vyhlášeno Indické císařství a královna Viktorie se stala indickou císařovnou. Britská správa v Indii sídlila v Kalkatě, později v Dilli. Britové Indii spravovali podle vlastního vládního systému. Angličtina se stala úředním jazykem a v Indii byl zaveden britský systém vzdělání. V celé Indii byl uplatňován britský právní systém, což mimo jiné znamenalo zákaz otroctví a upalování vdov. Po r. 1869 podporovali kolonizátoři výstavbu železnic, takže koncem 19. stol. existovalo v Indii na 56 000 km železničních tratí a nejhustší železniční síť v Asii. R. 1885 založili příslušníci indické střední vrstvy stranu Indický národní kongres (Indian National Congress) a požadovali účast Indů na vládě a správě země. Vzhledem k tomu, že britská správa plnila jejich požadavky velmi zdráhavě, rozštěpil se Indický národní kongres na umírněnou skupinu, která chtěla prosadit své cíle ústavní cestou, a na skupinu extremistů, kteří byli přesvědčeni, že změny lze dosáhnout jen revoluci. R. 1906 byla založena Muslimská liga, čímž se rozpory mezi muslimy a hinduisty vyhrotily. Reformy, které zavedl britský místokrál Curzon, zejména omezení práv Indů a rozdělení Bengálska podle náboženského principu, vyvolaly r. 1905 po celé zemi nepokoje. Indové bojkotovali zahraniční zboží, zejména britské textilní výrobky. Angličané reagovali na toto hnutí r. 1903 reformami, které umožnily Indům omezený podíl na vládě. R. 1912 došlo ke sjednocení Bengálska. Gándhího boj za svobodu
Po l. světové válce se postavil do čela Indického národního kongresu Mohandás Gándhí. V boji za nezávislost na britském impériu propagoval pasivní odpor a vyzýval své přívržence ke generální stávce. Generální stávka v dubnu 1919 skončila krveprolitím: britské jednotky zahájily střelbu na účastníky masové demonstrace v Amritsaru, 379 Indů usmrtily a 1200 lidí bylo zraněno.

Gándhí, který byl do té doby přesvědčen o možnosti spolupráce s Angličany, požadoval po tomto masakru konec britské nadvlády. Pod jeho vedením se kongresové hnuti stalo stranou s masovou základnou, ve které měli hinduisté většinu. Gándhího spolupracovníkem se stal Pandit Džaváharlál Néhrú, který r. 1929 převzal vedeni strany. Pod tlakem kampaně všeobecné občanské neposlušnosti povolili Angličané r. 1937 v některých provinciích vytvořeni parlamentních vlád. I přes zásadu nepoužívat násilí se množily srážky zejména mezi hinduisty a muslimy. V poslední fázi hnutí došlo k roztržce mezi Indickým národním kongresem a Muslimskou ligou, vůdce ligy Muhammad Alí Džinnáh požadoval zřízení muslimského státu. Z tohoto důvodu skončila bezvýsledně i jednání britské labouristické vlády o udělení samosprávy sjednocené Indii. Muslimská liga trvala na rozdělení země. Po 2. světové válce poslední místokrál lord Louis Mountbatten rozdělil stát na Indii a Pákistán. Mountbatten doufal, že se tím podaří konflikt urovnat. Oba státy získaly 15. srpna 1947 nezávislost. Nezávislá Indie
Boje mezi hinduisty a muslimy, které vypukly po vyhlášení nezávislosti, si vyžádaly jenom v Pákistánu 600 000 obětí. Na 14 miliónů lidí překročilo hranice mezi oběma státy: hinduisté utíkali z Pákistánu do Indie a muslimové z Indie do Pákistánu. Mohutná vlna uprchlíků způsobila v Indii obrovské problémy. K tomu se přidaly spory o Kašmír. 30. ledna 1948 byl hinduistickým fanatikem zavražděn Gándhí. Indická unie zahrnovala 562 indických knížectví. Dne 26. ledna vstoupila v platnost první ústava Indie, která zakotvila změnu státního zřízení na parlamentní republiku se spolkovým uspořádáním. Prvním ministerským předsedou nezávislé Indie se stal Néhrú. Začal prosazovat modernizaci země a zrušení systému kast. Budoval se průmysl, ale v zemědělství se i nadále hospodařilo tradičními metodami. V oblasti zahraniční politiky prosazoval zpočátku Néhrú princip neúčasti v blocích. R. 1962 vypukl ozbrojený konflikt s Čínou, protože Indie odmítala jednat s Čínskou lidovou republikou o severovýchodních hranicích. Indové byli poraženi a museli se stáhnout. Na základě výsledku bojů Indie přehodnotila svůj postoj k členství v blocích. R. 1963 uzavřely Indie, Velká Británie a USA smlouvu o vzájemné protivzdušné obraně. Po smrti Néhrúa v květnu 1964 se stal ministerským předsedou Bahadur Šástrí. V období jeho vlády vypukl v červnu 1965 konflikt mezi Indií a Pákistánem kvůli bývalému knížectví Kašmír. Spor byl urovnán prostřednictvím Sovětského svazu na konferenci v Taškentu r. 1966. Vzrostl tím sovětský vliv v Indii.

V srpnu 1971 uzavřela Indie se Sovětským svazem na 20 let smlouvu o přátelství a v listopadu 1973 smlouvu o hospodářské spolupráci. Vláda Indíry Gándhíové
Po smrti premiéra Šástrího r. 1966 se ministerskou předsedkyní stala Indíra Gándhíová, dcera Džaváharlála Néhrúa. I přes to, že se v období její vlády strana několikrát rozštěpila, získala ve volbách r. 1967 a 1971 v ústředním parlamentě většinu. Po předcházejících ozbrojených konfliktech Indie oficiálně vyhlásila 4. prosince 1971 válku Pákistánu a indická vojska pronikla do východního Pákistánu, aby poskytla ochranu utlačovaným hinduistům. Bojové akce byly zastaveny již 17. prosince, výsledkem války bylo založení nezávislého státu Bangladéš. Předtím utekly z Pákistánu do Indie desítky miliónů hinduistů, což způsobilo hospodářství země nesmírné těžkosti. Problémy Indie narůstaly a popularita Indíry Gándhíové klesala. Čím dál častěji se ozývala kritika vlády. R. 1975 vyhlásila paní Gándhíová výjimečný stav a udělila vládě rozsáhlé mimořádné pravomoci, jejichž součástí byly i ústavní změny. Mimo to zavedla cenzuru tisku. Následovalo zatčení 100 000 lidí. V tomto roce Indie anektovala himálajské království Sikkim. Omezení související s výjimečným stavem byla na počátku r. 1977 - před vyhlášením nových voleb - částečně zrušena. I přesto utrpěla kongresová strana Indíry Gándhíové zdrcující porážku a z voleb vyšla vítězně Lidová strana (Džanta). Novým ministerským předsedou se stal Mórardží Désáí. Sledoval politiku nezúčastněnosti a širokou osvětovou kampaní se pokusil bez uplatnění restriktivních opatření podpořit plánované rodičovství, aby omezil růst počtu obyvatel. Pozornost byla věnována i zvyšování gramotnosti. V průběhu r. 1977 se vládnoucí strana dostala do konfliktu s kongresovou stranou, která se v lednu 1978 rozštěpila. V červenci 1979 došlo k rozdělení i strany Džanta. 15. července Désáí odstoupil. Jeho nástupcem se stal místopředseda vlády a ministr financí Čaran Singh. Odstoupil v srpnu r. 1979. V následných volbách konaných v lednu 1980 dosáhl mimořádného úspěchu Indický národní kongres a ministerskou předsedkyní se znovu stala Indíra Gándhíová. Kongresová strana získala většinu v horní sněmovně a téměř ve všech spolkových státech. V oblasti zahraniční politiky došlo ke sblížení se Sovětským svazem. R. 1984 se Indíra Gándhíová stala obětí atentátu spáchaného sikhskými extremisty. Novým ministerským předsedou se stal její syn Rádžív Gándhí. V létě r. 1987 zasáhla Indie po dohodě s tamní vládou vojensky na Srí Lance ve snaze zastavit bratrovražednou válku mezi Sinhálci a Tamily.

V září 1989 se indické vojsko ze Srí Lanky stáhlo. Od prosince 1989 byla u moci v zemi menšinová vláda opoziční koalice Národní fronty. Na předvolebním shromáždění 11. května 1991 se stal Rádžív Gándhí obětí pumového atentátu. V zemi došlo k vyhrocení náboženských, etnických a mezikastovních rozporů, množily se teroristické útoky sikhských extremistü. Problém přelidnění
Indie je druhá nejlidnatější země světa. R. 1981 žilo v zemi 683 miliony obyvatel, od té doby stoupá jejich počet o 12 milionů ročně. Prudký růst obyvatelstva staví vládu před obrovské problémy a na druhé straně vede k nízkému věkovému průměru obyvatelstva: téměř 40% Indů je mladších 15 let. Jakýkoli hospodářský vzestup se zdá být v důsledku vysoké populace nulový, země trpí nedostatkem potravin, milióny lidí strádají na hranici existenčního minima. Vláda zavádí opatření k podpoře plánovaného rodičovství, všude je propagována rodina s malým počtem dětí. Často jsou to však právě děti, které zabezpečují rodinám existenční prostředky, protože v Indii neexistuje zdravotní, životní ani starobní pojištění. Navzdory všem kampaním porodnost neustále stoupá. Příčina spočívá i ve špatné organizaci šíření informací a používání antikoncepce selhává jenom proto, že většina obyvatelstva prostě neumí číst. Obyvatelstvo Indie, jehož 80% žije na venkově, se dělí do několika jazykových skupin. Existuje zde 15 uznaných národních jazyků patřících k indoárijským, drávidským a mongolským jazykovým skupinám. Indické noviny vycházejí v 53 rozličných jazycích. Velká indická náboženství
V Indii, v zemi, ve které vznikla dvě světová náboženství - hinduismus a buddhismus - se 82% obyvatel hlásí k hinduismu, 11% k islámu, 3% vyznávají křesťanství a 2% tvoří sikhové. Kromě toho zde existují menší skupiny buddhistů, zarathuštristických pársů a židů. Podíl buddhistů a křesťanů je velký zejména mezi tzv. nedotknutelnými (kteří nepatří do žádné kasty - viz níže) a mezi příslušníky nejnižších kast. Hinduisté věří v převtělování a znovuzrození a své sociální postavení považují za určené Bohem, což odpovídá přísnému kastovnímu rozdělení. Kasty, kterých je kolem 3000, organizují prakticky celý život svých příslušníků. Mimo hinduistickou společnost stojí tzv. nedotknutelní, neboli páriové. Do této skupiny patři kolem 60 miliónů Indů. Žijí obvykle na okraji měst a vesnic a smějí vykonávat pouze ty nejpodřadnější "nečisté" práce. Dlouhotrvající náboženské spory mezi hinduisty a muslimy vyvrcholily 6.

prosince 1992, kdy rozvášněný dav tisíců hinduistických fundamentalistů zničil 430 let starou mešitu v poutním městě Ajódhja. Příčinou sporů byl plánovaný začátek stavby hinduistického chrámu na místě, kde stála stará muslimská mešita. Konflikt v Ajódhji si vyžádal tisíce lidských životů a velkou měrou přispěl k celkové politické nestabilitě Indie. Hospodářství a průmysl
Zemědělství tvoří 70% hospodářství země. Tvoří je většinou malé zemědělské podniky. Monzunové deště umožňují dvě sklizně kukuřice, bavlny, cukrové třtiny a zejména pšenice, ječmene a luštěnin ročně. Vedle malých podniků existují i plantáže, které produkují pro světové trhy. Kaučuk, juta, káva a čaj představují 40% vývozu. Indie je nejvýznamnějším světovým producentem čaje. Země má nejvyšší stav hovězího dobytka na světě, ale více než polovina těchto zvířat je považována za posvátná a nelze je proto zabíjet. I přes modernizaci zemědělství je Indie odkázána na dovoz potravin, protože je její hospodářství rozdrobeno do množství malých podniků. Vlastnické vztahy zatím nezměnila ani pozemková reforma. Těžký průmysl byl budován především se zahraniční pomocí. Je soustředěn kolem velkých měst (Kalkata, Dillí, Bombaj, Madrás a Haidarábád). Indie vyváží hlavně jutu, bavlnu, čaj a rostlinné oleje, dováží potraviny a stroje. V květnu 1996 proběhly v Indii parlamentní volby. INC (Indický národní kongres) v nich nepotvrdil vedoucí postavení vládní strany. Volby vyhrála Indická lidová strana (BJP). Ve volbách po dvou letech opět nezískala většinu ani jedna ze soupeřících stran. Rovněž r. 1998 podle očekávání zvítězila hinduistická nacionalistická Indická lidová strana. Její "věčný" politický sok Indický národní kongres za ni zaostal o třetinu mandátů. Hlavní město: Naí Dillí (301 000 obyvatel)
Úřední jazyk: hindština, angličtina
Náboženství: hinduistické (82%), muslimské (11%)
Státní zřízení: federativní republika
Hlava státu: Kočeril Ráman Nárájanan (od 25.7. 1997)
Předseda vlády: Atal Bíhárí Vádžpejí (od března 1998)
Měna: indická rupie = 100 pajsů


Území: Indie.