Irák

Irák


IRQ
Irácká republika
438 317 km²
19,4 mil. obyvatel
OSN, AL, OPEC, OAPEC


Irák je od 14. července 1958 republikou v čele s prezidentem zastávající socialistickou a panarabskou orientaci. Prezident má ve státě velmi silnou pozici. Vedoucí politickou silou ve státě je strana BAAS. Od července 1979 je ve funkci prezidenta a předsedy vlády Saddám Husajn. Referendum v říjnu 1995 ho potvrdilo ve funkci prezidenta na dalších 7 let. Na přelomu 4. a 3.stol. př. Kr. vznikla na území Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem, obývaném Sumery, nejstarší lidská civilizace. Sumerové obdělávali půdu a chovali dobytek, vynalezli písmo a založili významná mocenská centra ve městech Ur, Uruk, Lagaš a Kiš. Kolem r. 2330 př. Kr. zničil vládu jižních Sumerů nad Mezopotámií asyrský král Sargon I. a na severu založil vlastní říši s hlavním městem Akkadem, odkud ovládal celou Mezopotámii. Po jeho smrti (r. 2295 př. Kr.) došlo k rozpadu Akkadské říše, k dalšímu vytvoření jednotné Mezopotamské říše došlo až za vlády babylónského panovníka Chammurabiho kolem r. 1700 př. Kr. Ve 13. stol. př. Kr. vznikla v severní Mezopotámii na horním toku řeky Tigris říše Asyřanů, první vojenská velmoc v této oblasti. Vrcholu svého rozvoje dosáhla za vlády Aššurbanipala (669 627 př. Kr.) panovníka Novoasyrské říše, který rozšířil své panství až na území Egypta. Říše se záhy rozpadla v bojích proti Médii a Babylonii, babylonský král Nabukadnesar II. se stal nástupcem posledního asyrského panovníka. Pozdní Babylonská říše se však udržela necelých sto let. Roku 539 př. Kr. byla dobyta perským králem Kýrem II. Velkým, v roce 331 př. Kr. se stala součástí říše makedonského krále Alexandra Velikého a roku 141 př. Kr. se stala součástí Parthské říše. V následujících konfliktech mezi Římany a Parthy - později mezi Sásánovci a Římany - bylo území dnešního Iráku dějištěm bojů, protože Římané se neustále pokoušeli proniknout za Eufrat. Nová epocha dějin Iráku začala po dobytí území Araby r. 637. Po Damašku se stal hlavním městem islámské říše Bagdád. Od poloviny 13. stol. se irácké území nacházelo pod nadvládou Mongolů, r. 1534 se dnešní Irák stal součástí Osmanské říše a byl až do počátku 20. stol. osmanskou provincií. Irák ve 20. století
Po rozpadu Osmanské říše se Irák r. 1920 stal mandátním územím společnosti národů pod správou Velké Británie. R. 1921 dosadili Angličané za iráckého krále Fajsala I. Britský mandát oficiálně skončil r. 1923, ale britský vliv v Iráku přetrvával. R.

1936 došlo ke státnímu převratu a k nastolení fašistického režimu. R. 1941 se v Iráku vylodila britská armáda a došlo k nastolení vlády orientované na Velkou Británii. Roku 1945 vstoupil Irák do Arabské ligy a stal se členem OSN. O dva roky později se zúčastnil neúspěšné agrese proti Izraeli. Dne 7. června 1958 došlo k protimonarchistickému převratu pod vedením generála Abd al-Kásima, král Fajsal II. byl zavražděn a 14. července 1958 byla vyhlášena republika. Diktátorský režim generála Kásima vyvolával v zemi nepokoje. R. 1961 vypukly na severovýchodě krvavé srážky s Kurdy. Kurdové dodnes bojují za dosažení nezávislosti. V 70. letech se jim podařilo získat částečnou autonomii v rámci Iráku, ale ve svém zápase za získání rovnoprávného postavení pokračují. R. 1968 se po uskutečnění státního převratu dostala k moci strana BAAS. Prezidentem se stal Ahmad Hasan al-Bakr. Vládnoucí strana prosazovala prosovětskou orientaci a jejím cílem bylo vytvoření panarabského státu. R. 1969 uzavřel Irák smlouvu se Sovětským svazem o využití ropných poli, r. 1972 smlouvu o přátelství. Po podepsání smlouvy v Camp Davidu r. 1978 převzal Irák vedoucí úlohu v opozici proti Izraeli. V červnu 1979 al-Bakr odstoupil a jeho nástupcem se stal Saddám Husajn. Válka s Íránem
Od r. 1979 docházelo k citelnému zhoršování vztahů mezi Irákem a Íránem, neboť Irák podporoval snahu íránské ropné provincie Chúzistán o získání nezávislosti. V pozadí sporu byla snaha o získání hegemonie v Perském zálivu. Po obsazení západního pohraničí Íránu iráckou armádou vypukla v září 1980 mezi oběma státy válka. Došlo k vyostření vnitropolitických sporů mezi sunitskými a šíitskými muslimy. Součástí tohoto konfliktu byla i tzv. tankerová válka, v níž strany napadaly v Perském zálivu cisternové lodě třetích zemí. Válka skončila v srpnu 1988 přiměřím zprostředkovaným OSN. Vojenské jednotky OSN dohlížejí na dodržování podmínek příměří. Boje si vyžádaly asi milión obětí na obou stranách a ztráty byly odhadnuty na 400 miliard dolarů. Důsledky dlouhotrvajícího íránsko-iráckého konfliktu způsobily v Iráku hospodářskou a politickou krizi. Saddám Husajn se rozhodl řešit problémy státu novou agresí, tentokrát proti Kuvajtu. 2. srpna 1990 obsadila irácká armáda rychlým útokem tento malý stát, který se svou patnáctitisícovou armádou nedokázal ubránit miliónové irácké přesile. Irák zdůvodnil svůj útok historickým právem a z Kuvajtu udělal svou 19. provincii. Okupace Kuvajtu se setkala s odporem celého demokratického světa a OSN uvalila na Irák přísné sankce.

Rada bezpečnosti OSN přijala několik rezolucí, kterými chtěla přinutit Irák k odchodu z Kuvajtu. Pod vedením USA byla vytvořena protiirácká koalice 31 států. Poté, kdy Irák neakceptoval rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 678, začala 17. ledna 1991 před jednou hodinou v noci operace Pouštní bouře, která měla za cíl osvobozeni Kuvajtu. Po zapálení kuvajtských ropných polí iráckými vojsky hrozila nezvládnutelná ekologická katastrofa, Irák se snažil zatáhnout do války Izrael, čímž by došlo k vážnému narušení protiirácké koalice, protože arabské státy by se zřejmě přidaly na stranu Iráku. Irácká armáda ostřelovala izraelská města raketami typu Scud. Izrael však nereagoval. 24. února byly zahájeny pozemní operace a celá operace Pouštní bouře skončila 17. února 1991 porážkou Iráku (28. února bylo podepsáno příměří). Irák byl donucen přijmout všechny rezoluce OSN. Konflikt si vyžádal více než 145 lidských životů. Po skončení irácko-kuvajtské války podnítila irácká vláda represe proti kurdské menšině, která bojuje za svá práva. Před iráckou armádou uprchly do pohraničních oblastí téměř dva miliony Kurdů. Denně jich na dva tisíce umíralo hladem a zimou. Z iniciativy USA bylo na severu Iráku utvořeno ochranné pásmo pro kurdské utečence a v dubnu 1991 otevřelo hranice Turecko, aby mohla být uskutečněna mezinárodní humanitární pomoc Kurdům. Pod mezinárodním tlakem nakonec Saddám Husajn zastavil útoky proti Kurdům a začal jednat s jejich představiteli. Hospodářství a průmysl
I přes vydatné zásoby ropy nepatří Irák mezi bohaté státy světa. Velká většina obyvatelstva má nízké příjmy a polovina obyvatelstva Iráku pracuje v zemědělství. Válečná dobrodružství Saddáma Husajna těžce dolehla na hospodářství státu, protože byla zničena řada zařízení na těžbu ropy a část petrochemického průmyslu. Podle odhadů vlastní Irák druhé největší zásoby ropy na světě. R. 1972 došlo k zestátnění ropných nalezišť. Ropa tvoří 90% iráckého vývozu. Po ní následují cement, bavlna a datle. Dovážejí se stroje, oděvy a potraviny. Průmyslová výroba, soustředěná v okolí Bagdádu, je málo rozvinutá. Půda je v Iráku dodnes obdělávána tradičním způsobem. Pole jsou využívána pouze každý druhý rok. Pěstuje se ječmen, pšenice, bavlna a ovoce, země není ve výrobě potravin soběstačná. Zvláštní problém tvoří zasolování půdy, čímž ročně stát ztrácí na 10 000 hektarů zemědělské půdy. Hlavní město: Bagdád (4,89 mil.

obyvatel)
Úřední řeč: arabština, kurdština
Náboženství: muslimské (93%), křesťanské (5%)
Státní zřízení: republika
Hlava státu: Saddám Husajn
Předseda vlády.: Saddám Husajn
Měna: irácký dinár = 1000 filů


Území: Irák.