se říše definitivně rozpadla na Východořímskou a Západořímskou. V r. 476 sesadil posledního císaře Západořímské říše Romula Augustula germánský velitel vojska Odoaker, který se sám vyhlásil králem, byl v r. 493 svržen východogótským králem Theoderichem. Do poloviny 6. stol. si východní Římané získali zpět veliké části Itálie a obsadili Řím, Ravennu a některá pobřežní pásma, dokud se na severu Itálie nevytvořilo langobardské království s hlavním městem Pávií a vévodství Spoleto a Benevent. Za papeže Řehoře Velikého (590-604) se papežství rozvinulo na rozhodující politickou sílu. V r. 774 dobyl franský král Karel Veliký Langobardskou říši. Na vánoční svátek v r. 800 se dal papežem Lvem III. korunovat na císaře - jako nástupce římských imperátorů. Ale ani jemu, ani jeho nástupcům se nepodařilo udržet v Itálii moc. V r. 827 si podmanili Saracénové velkou část Sicílie. V r. 1061 až 1091 se tam usadili Normani a založili normanský stát v čele s králem Rogerem I. Ve středověké Itálii vzniklo více městských států, které byly císařskými vazaly. Přesto ale každé město mělo svého vlastního vůdce, občanskou stráž a účinné opevnění. Mezi těmito městy měly nejdůležitějši postaveni Benátky, Milano, Verona a Florencie. Zatímco význam měst vzrůstal, císaři a papežové bojovali o politickou a duchovní moc. V r. 1162 zničil císař Fridrich I. Barbarossa Milano. O deset let později hornoitalská města úspěšně povstala proti Fridrichovi I., který jim musel udělit značná práva a svobody. Jeho vnuka, který dostal Sicílii jako dědictví, v r. 1220 korunovali na císaře. Ve 14. století narůstala moc městských států severní a střední Itálie. Florencie získala za vlády rodu Medici vedoucí místo v soukenictví a v mezinárodním bankovnictví. Milano, které se proslavilo svými hedvábnými a vlněnými látkami, mělo pod kontrolou apeninské průsmyky a tím i přístup k trhům severní Evropy. Benátky, které si už v r. 697 zvolily svého prvního dóžete, zbohatly zásluhou námořního obchodu. Tato města měla určitou hegemonii a držela si dokonce žoldnéřská vojska, kterými si podmaňovala jiná města. Florencie si tak získala kontrolu nad Toskánskem, zatímco Milano a Benátky bojovaly o Pádskou nížinu. Neapol a Sicílie zůstaly feudálními státy. V r. 1442 si podmanil Neapol Alfons Aragonský. V r. 1454 se spojilo pět zemí - Florencie, Milano, Benátky, Neapol a Sicílie - do italské ligy ve snaze udržet v Itálii politickou rovnováhu. V té době prožívala italská renesance svůj rozkvět. V r. 1494 vpadl francouzský král Karel VIII.