Ultimátum vypršelo bez výsledku.

30.11.1994,po vypršení ultimáta k zastavení bojů zaútočila ruská vojenská letadla na Groznyj.

12.2.1995 ruská vojska dobyla Groznyj,boje se přesunuly na východ do oblasti města Argunu.

Současný stav

V roce 1996 byl zabit prezident Džochar Dudajev ruskými vojáky,při náletu na jeho kryt.Po dohodě s Ruskem,konkrétně s generálem Alexandrem Lebeděm,ruská vojska opustilačečenské území.Stav je nevyřešen,na venek zavládl klid zbraní.

Zdrženlivá kritika ciziny

Okolní země se zpočátku dívaly na ruské útoky na Čečensko jako na vnitřní záležitosti.Avšak po opakujících se útocích na čečenské civilisty a obytné domy zesílila z cizinykritika Jelcina.Země východního bloku jako Polsko a pobaltské státy se vyjádřily vůči ruskému postupu s obavami.Spatřovaly v něm ohrožení demokracie v Rusku a tudíži své vlastní bezpečnosti.

Vnitropolitické napětí

V Rusku se na situaci s Čečenskem pohlíželo různě.Většina složená z komunistů a nacionalistů se přimlouvala za vojenský zásah proti odpadlé autonomní republice a zachování Ruské federace.Demokraté hovořili o návratu ruské politiky k diktatuře a obávali se,že právě válka o Čečensko si vyžádá rozpad Ruské federace.

Samozřejmě Čečensko nebylo jediné,kdo se pokoušel o nezávislost.Až do zániku SSSR se Rusko dělilo na 16 autonomích republik, 5 autunomních oblastí a 10 národnost-ních okruhů.Vyhlášení státní suverenity Ruska v roce 1990 přimělo i dílčí republiky před-kládat prohlášení nezávislosti.Počátkem roku 1995 bylo v Rusku 21 autunomních republika 59 autonomních oblastí,z nichž stále více jich usilovalo o nezávislost.

Samostatný Tatarstán

Autunomní republika Tatarstán vykazovala v roce 1994 největší samostatnost.Již v roce 1992 přiznalo Rusko Tatarstánu smluvně právo disponovat zdroji na jeho území a obchodní autonomii.Tatarstán se v prosinci 1993 zdráhal účastnit se voleb do ruského parlamentu. 14.2.1994 zústal Tatarstán jako stálý člen ve federaci ,je však suverénním státem s vlastním ministerským předsedou,prezidentem a parlamentem.