2000 to bylo 415 firem, v r. 1999 485 firem). Za stejné období se na ČC obrátilo 39 českých firem s poptávkou (v r. 2000 to bylo 241 českých firem s nabídkou a 20 firem s poptávkou.
Příroda: Altaj – Zlaté hory
Země výjimečné přírodní krásy a tradic minulých staletí
Altaj (z mongolského Altan – ”Zlaté hory”) je nejvyšší horský masív Sibiře táhnoucí se více než 2000 km od východu na západ v samotném srdci Asie na rozhraní Mongolska (Mongolský Altaj), Číny (Gobi Altaj), Ruska a Kazachstánu. Společně se Sajanským pohořím tvoří severní část středoasijského systému velehor, navazující přes Tian-Šan a Pamír na Himaláje. V teplých dobách meziledových (interglaciálních) se do zdejších zeměpisných šířek rozšířila subtropická rostlinná a živočišná společenstva, o čemž svědčí nejen fosilní nálezy pleistocénní flóry a fauny, ale i přežívající relikty třetihorní vegetace. V dobách ledových (glaciálních) byl Altaj opakovaně zaledněn a na jejich sklonku se stal místem katastrofických záplav (patrně největších v historii Země) v důsledku ústupu ledovců a náhlého uvolnění nahromaděné ledovcové vody v hlubokých horských údolí. Přestože na Altaji v minulosti neproběhla zlatá horečka jako např. na Yukonu či Aljašce, nezřídka lze zde i dnes nalézt drobné zlaté nuggety a na mnoha místech probíhá těžba zlata. Geografická poloha, klimatická různorodost a rozmanitost místní fauny a flóry (včetně 2000 druhů rostlin, z toho 300 léčivých a více než 200 endemických) činí Altaj jedinečným místem na světě. Krajinnou malebností patří k nejkrásnějším horám nejen Ruska, ale i celé centrální Asie. Již od dob prvních Evropanů, kteří tuto oblast navštívili, je Altaj tradičně nazýván ”sibiřským Švýcarskem".
Kontinentální podnebí se studenou zimou (s teplotami do -50oC) a teplým létem (průměrná teplota 21-25oC) a rozdílnost srážek ovlivňují charakter vegetace s bohatou smíšenou tajgou severního předhůří Altaje, alpínskou vegetací ve vysokohorském pásmu a suchou stepí v jižních oblastech při hranici s Čínou a Mongolskem. Nejvyšší hora Altaje – Belucha (4506 m) s 1 km vysokou stěnou, jezero Teleckoje (Altyn-Kol - ”Zlaté jezero”), po Bajkalu druhé nejhlubší na Sibiři (353 m), a 160 m vysoké kaskádovité vodopády na řece Čulča patří mezi největší, ne však jediné skvosty altajské přírody. Celá oblast s hojností jinde ohrožených živočišných druhů představuje jednu velkou přírodní rezervaci sotva poznamenanou dnešní civilizací.

Osídlení Altaje sahá hluboko do minulosti.