Z ryb se zde vyskytuje mimo jiné i vyza velká, jeseterovitá ryba dlouhá až 10 metrů. Dvoumetrový (tedy vlastně malinký) exemplář je k vidění ve Volgogradském vlastivědném Muzeu. Ostatní druhy živočichů pro nás nejsou až zas tak exotické .. kapr, okoun, lín, karas. Na tržištích tvoří ryby značnou část potravinového zboží. Vzhledem k obrovskému průtoku, je samočisticí schopnost Volhy poměrně velká. Čistota vody je pro cizince dost překvapivá. Na rozdíl od menších ruských řek, je viditelnost pod vodou až 3 metry, což ocení zejména majitelé potápěčských brýlí. Nad přehradou se však na hladině drží velké množství řas, takže má voda jasně zelenou barvu. · Volžsko-Donský průplav: Volžsko-Donský kanál je umělá spojka mezi černým a Kaspickým Mořem. Začíná na jižním konci města Volgogradu a končí v severní části Cimljanské přehrady na Donu. · Jihoruská step: Step tvoří značnou část jižní části evropského Ruska. Směrem na východ se mění v poušť, na jihu přechází v hory a na severu v pole. Step je většinou zvlněná krajina, porostlá tvrdou trávou. V létě jsou zcela běžné rozsáhlé stepní požáry. Součástí terénu jsou i erozní rýhy, v Rusku nazývané avragy. · Solná jezera: Na místě, kde kdysi bývalo dno Kaspického moře (kdysi opravdu dávno byl Kaspik dokonce součástí středozemního moře) se nachází velké množství solných jezer. V létě jde v podstatě jen o plochy pokryté čistou solí, ale na jaře se v jezerech shromažďuje i voda a tvoří se tak větší či menší rezervoáry slané vody. Největší jsou jezera Elton Buluchta, Botkul, Baskunčak, Sarpinská jezera (staré koryto Volhy) a jezera v lokalitě Manyč-Gudilo. Jinak je zde velké množství malých jezírek, většinou bezejmenných.Myslím, že tady bychom asi s pohádkou sůl nad zlato neuspěli
· Sajga: Sajga je typický obyvatel jihoruských stepí. Pro Kalmyky je asi něčím takovým, jako pro Rusy medvěd, nebo pro Austrálii klokan, zkrátka národní zvíře. Taxonomicky byla dříve řazena mezi antilopy, dnes se uznává samostatné postavení. Jde o zvláštního stepního kopytníka, který je již v podstatě na ústupu (paleontologové našli pozůstatky i na severu Sibiře!). Dnes se sajgy vyskytují jen v oblastech jihovýchodní Evropy, střední Asie a Mongolska. Evropská populace je v posledních deseti letech ohrožena pytláky. Původní státem kontrolovaný lov celkem pokrýval přírůstek. Nyní, ale dochází k prudkému úbytku populace a hrozí vymizení sajgy z Evropy. Loví se hlavně pro maso, rohy a sajgtorin. Vznikly však také záchranné projekty.