Ještě před druhou světovou válkou byl přejmenován na Stalingrad a v šedesátých letech na Volgograd. nedávno proběhlo referendum o názvu města a výsledek byl: 5% Stalingrad, několik promile Caricyn a téměř 95% obyvatel bylo pro zachování současného názvu Volgograd. První osídlení Volgogradské oblasti bylo již na konci doby ledové. Později přišli sarmati. S postupem Tatarů na východ, bylo založeno na ostrově na Volze sídlo Carica. Jsou dohady o tom, zda požár, nebo povodeň přinutila přestěhovat se tehdejší obyvatele na pravý břeh Volhy, kde stojí město dodnes. Oficiální rok založení Caricynu je 1589. Sarmaty dnes již ve Volgogradě nenajdete a i Tatarů je zde jen 1%. Kultura: Hlavní město

Při slově Moskva se někomu možná vybaví něco velmi vzdáleného na okraji Evropy, jiný si třeba vzpomene na rok 1968 a sovětské tanky v našich ulicích. někdo další si představí občasné vstupy z Moskvy ve zpravodajství s notoricky známou kulisou Kremlu nebo Rudého náměstí s chrámem Vasila Blaženého a najdou se dokonce takoví lidé, kteří si vzpomenou na dlouhé chodby hotelu Rossija během vlastního pobytu v tomto městě. Valná většina turistů „udělá“ Moskvu za dva až tři dny – za tu dobu projde Kreml, Rudé náměstí, podívá se k Leninovi, do Treťjakovské galerie a prohlásí, že Petěrburg se mu nakonec líbí více. Když ale vysvitne slunce nebo uhodí mrazy, lze navštívit několik krásných, tichých zákoutí, která rozhodně nepostrádají genia noci. Chce to jenom trochu času a trpělivosti je objevovat. Milovníci ruské literatury se mohou třeba vydat po stopách ruských spisovatelů. Stačí například vystoupit na stanici metra Majakovskaja (nedaleko odtud, na ulici Juliusa Fučíka, je i naše velvyslanectví) a ocitnout se na Triumfálním náměstí, kde se v létě konají mítinky a happeningy. Zde se vydat směrem dolů po Sadovém okruh (Sadovoje koľco). Po několika desítkách metrů na domě číslo 10 pozorný turista zaregistruje nenápadnou pamětní desku s nápisem, že v tomto domě žil Michail Bulgakov. Dnes je ve 2. patře z jeho bytu malé muzeum. Nedaleko odtud vplouvá do Sadového okruhu Malá Bronná ulice a po pár krocích se rozevírá kulisa Patriarchových rybníků (Patriaršie prudy), které dříve sloužily jako zdroj ryb pro kuchyni patriarchy. Dnes zbyl pouze jeden rybník uprostřed zástavby z 19. a 20. století, ale název je známý díky románu Bulgakova Mistr a Markétka.