Další, velmi zajímavá teorie říká, že tato kultura znala létající balóny a mohli se tak na obrazce dívat (existuje dokonce několik archeologických nálezů, které podporují tuto teorii).
Machu Picchu
Legendární Město Inků, ležící nad velmi úzkým a hlubokým údolím řeky Urubamby, bych v této práci určitě nemohl vynechat, neboť Tady je centrum těch dávných civilizací, Tady můžeme zhlédnout ony obrovské stupňovité pyramidy, Tady Peru získává svůj nejvyšší turistický profit. Tady se sjíždí milióny trekkerů a historiků. Tady je to místo, kde bych se já osobně nejraději podíval, neboť Zde musíte překonat svou fyzickou sílu, abyste byli odměněni krásným pohledem z vrcholů až 4200 metrů vysokých. Dá se sem dostat pouze pěšky po cestě Inků nebo vlakem. Myslím, že první možnost přitáhne více zájemců o informace, tedy abych to shrnul – budu popisovat Cestu Inků (Inca Trail).

Ačkoli turistu čeká „jen“ 40 km chůze, je nejčastěji rozložena do 3 dnů. Proč? Protože onen 88. km (je to železniční patník, kde začíná Cesta Inků) začíná v nadmořské výšce 2200m a tábořiště, kde se první noc spí, je 3800 m n.m. I když to není žádný himalájský terén, člověk musí poslouchat svoje tělo a nesmí se přepínat či dělat nějaké neuváženosti. Už jste někdy vyhltli asi po pěti kilometrech limonádu a následující půl hodinu jste seděli na kameni, neschopni pohybu? Ne? Nezkoušejte to.
Inca Trail vede z Cuzca na Machu Picchu. Incká Říše byla velmi důmyslně propojena právě takovýmito cestami - byly tam dvě hlavní, v podstatě soubežné, jedna vedoucí kolem pobřeží, druhá v horách a mezi nimi bylo mnoho spojek. Cesty byly opět velice precizně opracovány, velmi pečlivě udržovány a lemovala je řada odpočívadel - byly zde sklady s jídlem a dalo se zde dočasně ubytovat. Po cestách se přemísťoval (nechal nosit) Inka se svou družinou; ale také po nich běhali tzv. časkiové (běžci), kteří buď nosili zprávy nebo nějaké suroviny či jídlo (třeba ryby pro Inku). Byl to v podstatě systém štafetového běhu - časkiové čekali v oněch odpočívadlech a vždy převzali zprávu či suroviny a běželi jak nejrychleji mohli k dalšímu odpočívadlu, kde ji předali dál. Je pochopitelné, že na méně přístupnějších terénech byly ony odpočívadla v kratších vzdálenostech (třeba jen 2-3km), ale jinak i desetikilometrové rozestupy nebyly výjimkou. Jakmile vstoupíte na tuto Inckou stezku, nepočítejte s tím, že zde najdete nějakou restauraci či prodejnu - což znamená, že s sebou musíte nosit jídlo na celou dobu pochodu. Co se vody týče, dá se to řešit povojensku – chemicky sterilizovat vodu z potoka. Také veškeré odpadky byste měli nosit s sebou (je škoda něco tak jedinečného ničit). Na tábořištích jsou odpadkové koše, takže je nemusíte tahat celé tři dny. Tábořišť je po cestě několik, ale nepředstavujte si hezky upravené místo s vodovodem a splachovacími záchody. Tábořiště spočívá v tom, že je tam vyhrazen prostor, kde si můžete postavit stany.