Srážky rostou od severu k jihu.



Fauna & flóra



Vegetace Islandu je severoevropského typu. Tráva a vřesoviště na jihu ostrova většinou slouží jako pastvina pro ovce. Dříve hojné zalesnění dnes dosahuje zhruba 2% území. Brusinky a obdobné lesní plody jsou jedinými druhy ovoce, které rostou na tomto ostrově. Před osídlením lidmi byla jediným savcem na ostrově polární liška. Později byli na ostrov dovezeny ovce poníci, srny, ale i myši a krysy. Na ostrově se nevyskytují žádní plazi ani žáby a jim příbuzní živočichové. Na Islandu je přes 100 druhů ptáků a velice mnoho druhů vodních ptáků. Na ostrově žije hodně druhů kachen, jež na jezeře Mývatn tvoří největší a nejrůznorodější kolonii těchto ptáků na světě. V islandských řekách a jezerech žije mnoho druhů ryb. V islandských mořích žijí převážně tresky, platýsi a sledi.



Dějiny



Dějiny Islandu známe přesněji až od konce 8. století, kdy na tento severský ostrov přicházejí irští mnichové. V 9. a 10. století začíná být tento ostrov osidlován Nory. V roce 930 se sešlo na pláni Thingvelliru (40 km severně od Reykjavíku) první politické a zákonodárné shromáždění v Evropě, zvané ALTHING. Této události se zúčastnili zástupci ze všech krajů země. V krajích se začali scházeli krajská shromáždění - THINGy. Toto období Islandu bylo doprovázeno značným hospodářským rozvojem. Ostrov udržoval obchodní styky se severskými zeměmi, hlavně však s Norskem. Islanďané podnikali na tehdejší dobu daleké námořní cesty, jejichž následkem bylo objevení Grónska (982 - Erik Rudý) a Severní Ameriky (1002). Na pobřeží Newfoundlandu zakládají svá sídla. Roku 1000 přijímá Island rozhodnutím althingu křesťanství (11. a 12. stol. - založena 2 biskupství a 9 klášterů - kulturní centra). Počátkem 13. století se země nalézala v politické i hospodářské izolaci - časté byly spory s norskými kupci, rybáři a mořeplavci. Na Islandu vypukla občanská válka a díky rodové aristokracii se země ocitala na 2 roky (1262 - 1264) pod norskou nadvládou - přistoupení na Starou smlouvu s norským králem Haakonem Haakonsonem Starým. Island ve 13. a 14. století postihlo značné ochlazení podnebí, což mělo za následek horší hospodářské výsledky. Počátkem 14. století vypukl v zemi hladomor a o několik let později morová epidemie, na tyto nemoci zemřelo několik set lidí (jaro 1309 je nazýváno "smrtonosným jarem"). Ve čtrnáctém století vykazovaly velkou aktivitu i islandské sopky Hekla, Katla a Laki a i ty s dalšími morovými epidemiemi přispěly k vymírání obyvatelstva. V té době byla každá osada soběstačná a nejvíce se vedle řemesla rozvíjelo rybářství.