Tyto suroviny jsou použity převážně jako cementářský materiál, ale také jako surovina pro výrobu dusíkatých hnojiv. Jako stavební a dekorační kameny, určené převážně pro export, jsou zde také těženy suroviny ve zbytku Evropy jen vzácně se vyskytující – žuly, syenity, granodiority, gabber a podobně. Státní zřízení

Norsko je konstituční a dědičnou monarchií. Státní církví je církev evangelicko-luteránská. Dnešní ústava byla vyhlášena v roce 1814 a rozděluje moc mezi krále, vládu, parlament a Nejvyšší soud. Výkonnou moc má král prostřednictvím vlády. Při uplatňování své moci je král povinen řídit se podle vládní většiny. Státní vlajka je červená, s tmavomodrým křížem, táhnoucím se přes celé pole. Ten je lemován bílými úzkými pruhy. Státní znak tvoří červené pole, ve kterém je vztyčený zlatý lev se sekyrou. Norskou hymnu složil Richard Nordraak, slova napsal Bjørnstjerne Bjørnson.
Země se administrativně člení na 19 provincií. Tyto provincie se pak dělí na 448 obcí.
Hlavní město Norska, Oslo, bylo založeno v roce 1048 ve výhodné dopravní poloze na konci zátoky Oslofjord. Dnes má toto město asi jen půl milionu obyvatel. V Oslu je nejvyšší koncentrace průmyslu, dopravy a služeb. Je to hlavní centrum politických, hospodářských i kulturních služeb.
Norskou měnou je Norská koruna (NOK), ta se dělí na 100 øre. 1 NOK je asi 4,50 Kč.

Hospodářství

Norsko je vyspělá země, která díky svému bohatému vybavení přírodním bohatstvím dosáhla poměrně vysoké ekonomické úrovně. Je to však podmíněno vysokým stupněm zapojení Norska do mezinárodní dělby práce. Mezi hlavní odvětví národního hospodářství patří rybolov, lodní doprava, energetika, těžba a zpracování dřeva, chemie a metalurgie. Hlavní složkou vývozu jsou zejména neželezné kovy, lodě, ryby, výrobky z ryb a dopravní prostředky. Podíl dřeva na celkovém exportu činí 20-25% a vyváží se nejen surové dřevo, ale také celulóza, papír, nábytek a výrobky ze dřeva.
Velký význam zde naopak nemá zemědělství. Zemědělská půda totiž představuje jen asi 3,2% plochy území. Přesto bylo zemědělství ještě po druhé světové válce nejvýznamnějším odvětvím norského hospodářství. Nejvíce zemědělské půdy je na jihovýchodě země, v okolí města Trondheim. Další orná půda se vyskytuje zejména u ústí velkých řek, v údolích a v okolí fjordů. Norští zemědělci jsou silně dotováni státem a ceny potravin se díky tomu udržují na uměle nižší úrovni, než by odpovídaly výrobním nákladům. Po staletí byl vedle zemědělství hlavním zdrojem obživy obyvatelstva rybolov.