Tyto vrcholy mívají ve svém názvu právě koncovku fjell, někdy to může být koncovka kåpa (čte se kopa, česky znamená kupa).
Dalším typem jsou náhorní plošiny, buď zcela rovné, nebo mírně zvlněné, v různých nadmořských výškách. Norské označení pro tyto plošiny zní vidda nebo vidde. Tyto jsou rozšířeny zejména v jižním Norsku. Nejrozsáhlejší z nich je Hardangervidda. Tento druh reliéfu je ale rozšířen i v nejsevernějších částech pohoří.
Poslední typ horského reliéfu je tvořen ostrými, skalnatými vrcholy s příkrými svahy, tzv. tind (čte se tyn), například Glittertind. Česky znamenají totéž co štíty. Označují se také jako typy alpinského reliéfu. Ledovce, které takovéto vrcholy pokrývají, mají často koncovku breen (čte se bren, breen = ledovec). Tyto typy se vyskytují zejména v nejvyšších horských skupinách, ale také v pobřežní fjordové oblasti, především na severu. Skalnaté štíty s příkrými svahy jsou v okolí Narviku, ale také na souostroví Vesterålen a Lofoten, přestože tam nejvyšší vrcholy dosahují do výšky jen něco málo přes 1 000 metrů.
Horopisné členění Norska není tak systematicky a podrobně zpracováno, jak je obvyklé u nás nebo ve střední Evropě. Jednotlivé horské vrcholy sice mají své názvy, ale vyšší celky a horské skupiny mají názvy jen tam, kde jsou navštěvována turisty, lyžaři nebo horolezci, tedy zejména v jižním Norsku. Svá jména ale nesou všechna hlavní údolí, jež jsou již po dlouhá léta hlavními dopravními cestami a, s výjimkou pobřežního pásma, jsou centry osídlení. Z mapy osídlení lze vypozorovat, že 75% všech obyvatel Norska žije nejdále 15 km od pobřeží. Dále od moře jsou již osídlena jen některá hlavní údolí, hory jsou až na výjimky zcela neosídlené.
Hlavní a nejvyšší horské skupiny v Norsku tvoří Jotunheimen, Breheimen, Rondane, Dovrefjell, Børgefjell, Okstindan, Svartisen, Sulitjelma, Blåmannsisen a Lyngsalpen.
Díky široké škále hornin, ze kterých je Norsko složeno, má na svém území mnoho pozoruhodných skalních útvarů. Většina z nich se nachází blízko pobřeží v okolí fjordů, zejména pak v severní části země. Ve složkách vápenců a mramorů má Norsko také mnoho krasových jeskyní. V ostatních horninách a v příbojové zóně na mořském pobřeží lze pak nalézt spoustu jeskyní nekrasových, abrazních.

Podnebí

Norské podnebí je ovlivňováno zejména dvěma základními faktory, a sice svou polohou na samém severu Evropy a za polárním kruhem a na západním okraji Euroasie při pobřeží Atlantského ocaánu.
Přes svojí severskou polohu je však podnebí poměrně mírné, na jiných kontinentech jsou teploty ve stejných zeměpisných šířkách výrazně nižší.